Asi mi nebudete věřit, ale moc se toho tady neděje a to je taky důvod, proč moc nepíšu články. Další články budou spíše o tipech ohledně internetu, banky, bydlení apod., takže to bude pro většinu čtenářů možná nuda.

Nejčastěji kladená otázka je, kolik si tam teda v té Americe jako plavčík vyděláš? A protože mám rád statistiky, tak se pojďme podívat na výsledky. Dnes je to právě měsíc, co jsem do Texasu přiletěl a řeknu vám – uteklo to jako voda. Už jen necelé 3 měsíce předemnou.

Pondělky jsou vždycky volné, ale já měl dnes volné i úterý a vlastně pořádně nevím, co bude ve středu. Den volna je paradoxně to nejhorší, co tu můžu dostat, protože zkrátka nevydělávám peníze a zatímco jsou všichni v práci, já tu nemám pořádně co dělat.

Protože nepíši blogy moc často, ale nakonec spíše instagramuji, tak bych chtěl shrnout prvních 12 dnů v Americe. Uteklo to jako voda, ale myslím, že už je to dostatečný čas na to sepsat nějaké plusy a mínusy. Třeba během pobytu na něco ještě změním názor.

Stěhování bylo napínavé do poslední minuty. Když jsme šli vybrat peníze na vytvoření šeku, tak jsme narazili na Honzův limit, o kterém vůbec nevěděl. Takže jsme měli vybranou polovinu peněz a hledali řešení, kde během 1 hodiny vzít tu druhou polovinu.

První regulérní den v práci je za mnou. Fotky sledujte asi hlavně na instagramu. Sem na web je dohodím později až se udělá wi-fi.

Druhý den v Texasu je můj první pracovní. I když ne tak docela, tento den se poprvé setkáváme se zaměstnavateli. Vyplňuje se spousta papírů, a pak se dělají praktické testy CPR a v bazénu. Úplně to samé, co se učí na kurzu plavčíka.

Přiletěli jsme naprostém pořádku. V Turecku se teda procházelo 3 kontrolama a bylo to snad horší než ty obávané kontroly v USA, kde se jen prošlo přes 2 zamračené úředníky. Letištní kontroly jsou fakt opruz, protože věci z příručního zavazadla vyndaváte celkem asi 12x za tu cestu. Jednou dokonce chtěli, abych prošel tím rámem bez bot.