Autem k moři do Itálie. Tipy a triky ☀

Do Itálie jezdím pravidelně již od roku 1990. Jezdila jsem vlakem, na víkendy jsem se občas prolétla ekonomickými lety, dokonce jsem absolvovala jednu šílenou 17-ti hodinovou jízdu linkovým autobusem, ale auto nakonec vyhrálo.

Obsah článku

Cesta do Itálie autem

Byly doby, kdy jsem jezdila autem služebně do Itálie na otočku i dvakrát týdně, takže se odvažuji tvrdit, že bych mohla jezdit se zavřenýma očima, ale popořádku.

Trasy jsou možné prakticky dvě, pro Čechy přes Mnichov, Brenner do Trenta. Pro Moraváky se vyplatí jet přes Vídeň, Villach, Tarvisio a dále dle potřeby. Trasy jsou na kilometry poměrně stejně dlouhé, každá má svá plus a mínus.

Trasa přes Vídeň

Vyplatí se nesporně všem, kteří to mají blíž do Vídně a míří na Jaderské pobřeží. Vídeň však připraví řidičům nejedno nemilé překvapení, nemá pořádný okruh, sice neprojíždíte přímo centrem, přesto se zamotáte do běžné dopravy a můžete narazit na zácpy. Navíc projíždíte sérií radarů na osmdesátku, takže doporučuji zvolnit a jet za nějakým Vídeňákem, který už ví, kde číhá nebezpečí. Jinak na Rakušáky obecně pozor, podle mně mají pocit, že do základní výbavy auta patří klobouk. Jsou to příšerní „víkenďáci“, kteří neumí řídit. Vyjedou si do levého pruhu osmdesátkou klidně bez blinkru, přestože se za ním řítíte s očima přilepenýma na skle a je jim jedno, že stojíte na brzdách a v autě lítá všechno, i co peří nemá. Snad právě proto mají bdělou policii, která nic neodpouští. Příšerné je také jídlo v jejich motorestech, i když možná to někomu bude chutnat, mně ne. Odměnou je pak jen přejezd přes Villach po vyhřívaném asfaltu s překrásným výhledem a bez poplatku. A za Villachem už na vás dýchne vůně moře.

TIP: Ubytování rezervujte před cestou na oblíbeném webu Booking.com.

Pokud pokračujete podél Jaderského pobřeží na jih, doporučuji sjet v Bologni na Rimini a jet po „adriatice“, která vede prakticky až do podpatku italské boty. Ušetříte za dálnici a cesta je poměrně pohodlná, většinou má 3-4 pruhy, takže se nikde nezaseknete a předjíždíte bez problémů.

Trasa přes Mnichov

Já osobně dávám této trase přednost. V první řadě jsou v Německu mnohem kvalitnější silnice, více pruhů, kolem Mnichova vede okruh v dostatečné vzdálenosti od města a navíc jsou zde úseky, kdy jedete prakticky stále rovně, takže pozor na spánek za volantem. Přejezd Rakouska je krátký, co by okem mrknul. Já osobně, než se proberu, tak zjistím, že jsem si opět nekoupila známku a už šplhám z Innsbrucku na Brenner. Riskování se známkou však nedoporučuji, protože Rakušáci hlásí, že se na tyto krátké přejezdy zaměří. Bohužel také zrušili dvoudenní známky, takže si musíte pěkně koupit známku 10 denní za 8,70 € nebo za 260 Kč na pracovištích ÚAMK. Přechod přes Brenner je poměrně náročný a přestože jsou silnice vyhřívané, není radno riskovat. Občas najedete do poměrně ostré zatáčky, navíc už jsem zažila jednu cestu, kdy jsem odjížděla v letních botičkách a na Brenneru jsem chytla sníh. Nezapomeňte, že v Rakousku jsou povinné řetězy. Na Brenneru zaplatíte mýtné 8,50 €. Kdo by si však myslel, že vás za hranicemi čeká výborné italské kafíčko, tak doporučuji ještě pár kilometrů počkat. Severní část Itálie byla totiž anektovaná a nejen, že zde dodnes vládne trochu protiitalská nálada, tak na vás budou mluvit stále německy, v horším případě jejich „tyrolskou hatmatilkou“ a hlavně vám naservírují stále to příšerné rakouské kafe s ještě příšernějším würstlem. Takže první pauzu doporučuji až v Trentu, teprve zde začíná ta pravá Itálie.

Tu zažijete hned při objednávání u první pumpy na baru. Kafe si totiž musíte nejdříve zaplatit na kase a pak si s lístečkem jít na bar. Když nebudete dostatečně průrazní, můžete si pěkně počkat. Kdo se dřív prodere, ten dřív pije, na žádné fronty se zde nehraje. Zatímco se „perete“ u baru, můžete využít služeb, které jsou u českých pump ještě sci-fi, nechat si zkontrolovat olej, což se po delší cestě vždycky vyplatí. Dolijí vám i ostřikovače a samozřejmě vám i doplní benzín, prostě servis se vším všudy. A můžete vyrazit vstříc italskému slunci.

Italové jsou vyhlášení milenci, gurmáni, ale také skvělí řidiči. Na bouračku v Itálii jen tak nenarazíte, a když už, tak pak je to nějaký „Čecháček“.

Ubytování a dovolená

Přikládám pár místních rad a doporučení pro řidiče:

Pokud vás někdo na dálnici problikává dálkovými světly, chce vás jen upozornit, že se chystá vás předjet a že mu nemáte lézt do pruhu. Takže se nelekejte a ani mu to nemějte za zlé. Je to pro dobro věci.
V některých městech jsem zažila, že se na přechodech projíždí na červenou, když zde nejsou žádní chodci, stejně tak, jako když přejdete na červenou, když nejede auto.
Někde se nehraje ani moc na blinkry, pokud vysloveně nezahýbám, tak každý přeci vidí, kam jedu, tak na co blinkr.
Po sjezdu z dálnice většinou nenarazíte na otevřenou pumpu mimo běžnou otevírací dobu, takže večer si raději natankujte už na dálnici.
Na mýtnicích můžete platit běžnými kreditkami, drobné jsou však jednodušším řešením. Ztráta lístku se může proměnit ve velký problém, dostat se pak ven, je poměrně složitá záležitost a čeká vás spousty papírování.
Ukazatele pro odbočení do určitého místa se nachází až v křižovatce, což vás může zmást.
Nedoporučuji vjíždět do Říma, jednak je vjezd do centra uzavřen závorami a mohou tam pouze místní, ale ani na periferii nezaparkujete ani se Smartem. Podobná situace je samozřejmě ve všech velkých městech, o Benátkách nemluvě.
Na pobřeží u pláží se platí ve většině případů parkovné, ale pár set metrů od pláže už většinou zaparkujete mezi hotely, i když v sezóně zde stojí auto na autě. Pokud možno neparkujte pod borovicemi, jinak budete mít celé auto pokryté směsí smůly a písku.
V letoviscích si také na velkých parkovištích všímejte značek, v mnohých městech se právě na velkých parkovištích konají i dvakrát týdně trhy, takže dávejte pozor, aby vám auto neodtáhli.
Pokud si chcete půjčit auto až na letišti, doporučuji si vše zabookovat přes známé půjčovny předem přes internet. V první řadě na internetu máte možnost výběru a často narazíte na různé nabídky a slevy. V místě pak zoufale pendlujete mezi jednotlivými půjčovnami a všude na vás vytasí ceny jak z Marsu. Na menších letištích nemají non-stop provoz, takže si auto buď vůbec nepůjčíte, anebo musíte vzít zavděk tím, co vám dají. A vězte, že to nebude k vaší spokojenosti. Ať tak či tak, před půjčením po vás budu chtít všude platnou kreditku, aby si ověřili vaší bonitu.

A nakonec ještě moje rada na závěr. Autem do Itálie lze dojet bez problémů na dvě nádrže a na dvě kafe, jeďte však odpočatí a vše si pečlivě zmapujte na internetu. Pro ty, kdo nejsou zvyklí řídit a neznají terén, se může cesta změnit v problém. A to se k rekreaci u moře zrovna moc nehodí.