Řecko, Egypt, Španělsko, Chorvatsko nebo něco exotického? To jsou naše časté dohady s přítelkyní o tom, kde strávíme společnou letní dovolenou. Já jsem přesně ten typ člověka, který když je na pobytovém zájezdu, tak už třetí den po příjezdu, začíná číst druhou knížku ze čtyř, které jsem si s sebou přivezl. Chtěl jsem udělat změnu, stálo to hodně kompromisů a debat s přítelkyní, ale nakonec jsem si vynutil pro mě vysněnou dovolenou.
Plán zněl jasně Praha-Budapešť-Bělehrad-Tirana-Baška Voda-Severní Itálie-Mnichov-Praha. Na cestu jsme měli zhruba 15 dní a společný rozpočet zhruba 40 tisíc.
Obsah článku
Úvodní cesta na východ
Před cestou je strašně důležité plánování a promýšlení toho, co chcete na konkrétním místě vidět. Míst, která jsme chtěli navštívit bylo hodně, proto je zapotřebí opravdu dopředu nastudovat, kde a co chcete vidět. Naší první zastávkou byla maďarská metropole Budapešť. V městě ležícím na Dunaji jsme strávili jen jeden večer. Za zmínku stojí určitě navštívit místní Parlament, novogotická stavba z konce devatenáctého století lemuje levý břeh Dunaje a pro milovníky architektury je jistě majestátní. Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili z Prahy brzo ráno, tak jsme si v Maďarsku po prohlídce Parlamentu dopřáli oběd a vydali jsme se napříč dalšímu dobrodružství do srbského Bělehradu. Do hlavního města bývalé Jugoslávie jsme dorazili před osmou hodinou večerní. Vyrazili jsme hladoví na večeři do místní restaurace, kde jsme si objednali čevabčiči, to jsme spláchli trochu překvapivě dobrou a čepovanou Plzní (0,5l = 2,50 eur).
Srbsko ale nebyl cíl naší trasy, od začátku pro nás byl Bělehrad jen místem na přespání. Překvapivě jsme se ale ubytovali v krásném apartmánu s garážovým stáním, což jsme velice ocenili – Thomas Residence (943Kč za noc). Po snídani z lokální pekárny, kdy jsem za dýško dostal zadarmo coca colu a kousek pečiva, jsme pokračovali do Albánie.
Balkánská stopa
Pro spoustu lidí, kterým jsem o naší plánované cestě říkal, bylo nepochopením, že cílem je špinavá, chudá a zaostalá Albánie. Částečně musím říct, že měli pravdu. Tirana, kde jsme se ubytovali byla opravdu chaotická, neuspořádaná a všechno, jenom ne moderní evropské město. V albánském hlavním městě jsme se ubytovali na 3 noci v luxusním hotelu Britanie (2748 Kč za 3 noci). Byl to na tamní poměry dražší hotel, ale ve srovnáním se západní Evropou extrémně levný hotel. Náš největší problém v Albánie bylo pochopení dopravního systému, nakonec jsme došli k závěru, že žádný organizovaný systém neexistuje a jede ten, kdo má větší auto a kdo více troubí. Co určitě můžu doporučit a stojí za to vidět v Tiraně a jeho okolí je Národní park Dajk. Pro sportovní typy je možné se na horu vysokou zhruba 1000 metrů vypravit pěšky, my jsme se rozhodli pro cestu lanovkou. Z horní stanice lanovky je krásný výhled na město a okruh, kde se můžete projít po krásné a křišťálově čisté přírodě. My jsme si nahoře zahráli minigolf a poobědvali v jedné z nejlepších albánských restaurací (podle Tripadvisoru) a pěšky sešli dolů. Co naopak nedoporučuji poblíž Tirany je pobřežní město Drač, kam jsme se vydali na pláž a chtěli jsme zde strávit celý den. Ale na neuvěřitelně přelidněné pláži, kde jsme bojovali o placené lehátko jsme úplně nesnili. Vykoupali jsme se a rozhodli jsme se navštívit jiné pamětihodnosti. O Albánii je celkově možné říci, že je to chudá země se skvělou balkánskou gastronomií, lidé jsou zde poměrní milý a kamarádští. Obrovskou výhodou pak je, že je tu všechno strašně levné, nevýhodou je již zmíněný chaos a zaostalost země, která prozatím nepatří do Evropské unie. Mrzelo nás, že jsme se nedostali až na jih Albánie, který sousedí s Řeckem a pyšní se krásnými písečnými plážemi. Částečně jsme toho litovali, ale pro nás byl jih Albánie už hodně daleko a museli bychom prodloužit délku naší cesty. Ale místní nám jih doporučovali na další, pobytovou dovolenou.
Další cesta nás zavedla do Černé Hory, konkrétně do Dobré Vody, přímořského městečka s krásnou pláží a dostupnou cenovou relací. Strávili jsme zde dvě noci, kdy jsme si chtěli odpočinout a strávit nějaký čas u moře a přeci jen, jsem chtěl alespoň částečně uspokojit představy svojí přítelkyně o poklidné dovolené u moře. Ubytovali jsme se v apartmánu Studios Seaview (1885 Kč za dvě noci), podobně jako v Albánii je zde ještě pro nás přijatelná cena, krásné a čisté moře a výborná lokální kuchyně. Očekávám, že v příštích letech se stane Černá Hora „druhým“ Chorvatskem a budeme zde moci potkávat spoustu českých cestovatelů.
Po poklidné Černé Hoře jsme se vydali na sever do Chorvatska, kde jsme si udělali krásnou procházku v Dubrovníku. Město je krásné, ale opravdu přelidněné a drahé. Strávili jsme zde asi dvě hodiny a pokračovali dále na sever do naší cílové destinace – Baška Voda. Srdcová záležitost, kam jsme se často vydávali s rodiči, když jsem byl malý, stejně to měla i moje přítelkyně. Baška Voda je krásné místo kousek od známé a vyhledávané Makarské riviéry. Pokud si chcete za ubytování připlatit, jednoznačně doporučujeme Fontevita Apartments. Moderní, nové, čisté apartmány, které vlastní bývalý profesionální basketbalista. Apartmán je situován zhruba 2 minuty od pláže a poblíž něj je všechno dostupné do několika minut. I v Bašce jsme strávili dvě noci, navštívili jsme města Omiš a Split. Dalším typem na výlet jsou Plitvická jezera.
„Moderní“ Evropa
Z Chorvatska jsme vyrazili přes Slovinsko do severní Itálie, konkrétně k Lago di Garda, kde jsme krásné a moderní ubytování vyměnili za přenocování ve stanu. Poblíž jezera je ubytování strašně drahé a v letních období dlouho dopředu obsazené, proto jsme zvolili tuto variantu. Nakonec jsme si to užili, kromě procházky kolem jezera jsme navštívili i zábavní park Gardaland, kde jsme si užili hodně zábavy. Po Itálie naše kroky vedly do Mnichova, kde jsme přespali v hotelu Ibis, prošli jsme si centrum města a vyrazili směr Praha domů.
Závěry z cesty
Cesta nám přinesla spousty zážitků a dobrodružství, zároveň jsme ale strávili dohromady opravdu hodně času v jízdou v autě. Byla to jiná dovolená, než na kterou jsou lidé zvyklí, ale poznali jsme během 15 dní několik odlišných kultur, náboženství a regionálních kuchyní. Uvědomil jsem si, že Evropa je kouzelná v tom, že na relativně malém prostoru v rámci dojezdové vzdálenosti můžeme vidět chudou Albánii a o 250 kilometrů dále se v Chorvatsku prodává pivo za 10 eur nebo kousek pizzy za 4 eura. Během několika dní jsme se setkali s vojenskými kontrolami v Kosovu, které bylo jinak relativně bezpečné přes hory, holé pláně a bohatou přírodu v Albánii, azurově čisté moře v Chorvatsku a Černé Hoře až po bavorskou moderní baštu v německém Mnichově. Na území srovnatelném s americkým státem Montana jsme viděli tolik odlišností až jsme pochopili, proč je starý kontinent tak jedinečný. Klasickou dovolenou bych to určitě nenazval, ale všem bych podobnou zkušenost doporučil. Určitě je zapotřebí kvalitní příprava, dopředu si zorganizovat cestu a s tím spojené náklady jako jsou dálniční známky či mýto.
Fotogalerie
