Izrael, jediný uznaný židovský stát na světě, jsme se s manželem rozhodli navštívit i s naší skoro rok a půl letou dcerou. Dvěma slovy, báječná dovolená. Na letišti v Praze si nás naši „milí“ kolegové celkem dobře proklepli. Velice překvapení jsme byli i tehdy, když nás po pražské ranveji doprovázela i česká policie svými vozy.
Let izraelskou společností El Al byl výborný. Aniž bychom si zaplatili za sedadla v první třídě, systém nám je automaticky přiřadil. Tím jsme získali už jen samé výhody. Více prostoru na nohy a zdarma občerstvení během letu.
Naše dovolená začala na izralském letišti Ben Gurion. Letiště se zhruba nachází mezi Tel Avivem a Jeruzalémem. Po letištní kontrole jsme se rozhodli vybrat si nějakou hotovost přímo na letišti a ihned jsme zamířili do fronty na taxíky. Jelikož jsme přiletěli v pátek později odpoledne, nebylo možné využít veřejnou dopravu do Tel Avivu, který byl naší první destinací. Důvodem byl Šabath. Pokud se někdo rozhodne letět o Šabatu neznamená to, že nic nefunguje. Funguje, ale taxi je dražší než v jiných dnech.
Poznávání Svaté země Izrael
Tel Aviv – zde jsme strávili celkem 4 noci. Po večerech jsme navštěvovali místní písčitou pláž a užívali si západ slunce. Jelikož jsme 48 hodin léčili dceru, která nejspíše z letadla chytla nějaký virus, moc času nám nezbývalo podniknout výlety mimo Tel Aviv. Třetí den jsme se rozhodli navštívit starší část Tel Avivu – Jaffu. Úplně jiný svět než jaký Evropan zná. Cestou jsme se stavili v místní restauraci a ochutnali izraelskou specialitu Dr. Shakshuka. Výborné jídlo za relativně nízkou cenu. Vřele doporučujeme, i jak bylo doporučeno nám.
Poslední den v Tel Avivu jsme strávili převážně sháněním auta s dětskou autosedačkou. V Čechách jsme si již zarezervovali auto od Herztu, ale čekalo na nás cca 2 hodiny před jejím vyzvednutím překvapení. Autopůjčovna vůbec dětskými autosedačkami nedisponuje. Následovalo kolečko obíhání všech autopůjčoven v centru Tel Avivu, naštěstí nedalo našeho hostelu Gordon Inn. Cílem bylo půjčit si auto, samozřejmě co nejlevněji s dětskou autosedačkou a od takové společnosti, která má sídlo na letišti, aby bylo jednoduché auto vrátit tam.
Upozorňuji jen, že dětská autosedačka není vůbec žádná levná věc.
Cena za její půjčení může činit i půlku týdenního půjčovného vozidla. Nakonec jsme si půjčili auto od firmy Budget. Počítejte s tím, že možná bude potřeba zřídit si kreditní kartu k půjčení vozu, tedy dle webových stránek, ale ve skutečnosti se dalo platit při vrácení auta v hotovosti. A ještě jedno milé překvapení. Čekal na nás automat. Velice jednoduchá věc oproti manuálu. Doporučujeme vyzkoušet, a ti kteří s tím nemají zkušenosti se nemusí ničeho bát. Hlavně správně pojistit a nevstupovat s vozidlem na palestinská území. Pojistka na palestinském území totiž neplatí.
V úterý jsme vyrazili na sever země. Naším cílem byl kibbutz Inbar v oblasti Galilejského Jezera. Cesta trvala jen něco málo přes 2 hodiny. Stát je opravdu malý. Ubytovali jsme s na samotě nedaleko město M’Ghar a odtud jsme podnikali výlety do okolí. Na severu Galilejského jezera se nachází křesťanské kostely. Za zmínku též stojí navštívit město Tiberius a jeho promenádu. Nedaleko jí se nachází pár památek, které též stojí zato navštívit.
Dalšími našimi zastávkami byla Rosh Hanikra u libanonských hranic. Jedná se ovlastně o jízdu lankovkou, která patří mezi nejstrmější na světě, do tunelu, který byl v minulosti používán k převozu židů do dnešního Izraele. Úchvatná podívaná. Je to jediné místo na izraelském pobřeží, které není písčité. Je tu obrovská skála.
Historické město Akko stojí též za návštěvu. Více informací o tomto úžasném místě se dá najít na internetu. Velice doporučované jsou též zahrady v Haifě, ale vzhledem k tomu, že ve čtvrtek strašně pršelo, výlet jsme museli odložit a cestou do Jeruzaléma jsme se rozhodli zastavit v Ceasarii, kde je pár zajímavých římských památek = amfiteátr, aquadukt a další ruiny z té doby. Navíc jsme cestou měli práce více než dost. V prudkém liáku nám vysadil stěrač a my hledali honem nějaké řešení. Naštěstí se nám podařilo dojet do autoservisu, kde nám ochotní pracovníci velice rychle v nouzi pomohli. Volání do autopůjčovny byo celkem zbytečné. Neumí totiž pořádně anglicky.
Do Jeruzaléma jsme dorazili v pátek krátce po 14. hodině. Jediné bezpečné místo k zaparkování jsme našli upřímně řečeno za pět dvanáct. Je veliký problém parkovat v Jeruzalémě. Za prvé není dostatek míst a za druhé hlavně bezpečných míst.
Na sobotu jsem se ohromně těšila. Ze všeho nejvíce z celého Izraele jsem chtěla vidět hlavně Mrtvé moře a smočit v něm alespoň jednu část svého těla. A povedlo se. Moře bylo strašně teplé, cca 30°C oproti moři v Tel Avivu. Tam bylo moře studené – 20°C, přesto jsme do něj s manželem vlezli, protože koupat se ve Středozemním je sice normální, ale ne v Izraeli, že?
Mrtvé moře úplná pohádka. Naštěstí nám dcera usnula, takže jsme se mohli 20 minut vykoupat. To je totiž doba, po kterou je zhruba nutné v moři zůstat, aby mělo léčivý účinek. Ale k do ví. Manžel stejně po příjezdu do ČR onemocněl. Pravdou je, že bylo kolem 10°C.
Další 2 dny jsme strávili couráním po Jeruzalémě. Nevynechali jsme samozřejmě Zeď nářků a další památky na které nás upozňovali turisté a průvodce. Poslední den jsme byli rádi, že už jedeme zpátky. Přeci jenom památek k vidění je tam opravdu hodně a určitě bychom se tam chtěli ještě jednou vrátit, hlavně do jižní části, ale pro tuto chvíli to zcela naplnilo naše očekávání.
