Brdy patří k nejvyšším českým vnitrozemským pohořím. Pás hlubokých lesů, táhnoucí se desítky kilometrů od Prahy na jihozápad, přerušuje jen hluboké údolí Litavky u Jinců.
Pro turisty je v Brdech nejatraktivnější úsek zvaný Hřebeny, který se zvedá hned za hlavním městem. Padesátikilometrový zalesněný hřeben se dá přejet na kole, zdolat pěšky a teď v zimě i na běžkách. Pěšáci si na to obvykle vyhradí celý víkend.
Na Brdy se jezdilo odjakživa. Jen co byl založen Klub českých turistů roku 1888, ještě ten rok sem zamířili jeho první členové. Za nimi přitáhli trampové. V únoru roku 1929 se stalo něco neuvěřitelného: Dva otužilí trampové Packard a Brochers nazvali svoji partu Brdská zimní armáda a vyrazili tábořit na zimní Brdy. Spali na sněhu v děravých dekách a mokrých botách. Stali se legendami. Byli totiž první, kteří si na něco takového troufli. Od té doby do Brd přicházejí další trampové, skauti, turisté a milovníci drsné romantiky po celý rok.
Obsah článku
Z Prahy rovnou na Brdy
Hned od zastávky autobusu na zbraslavském sídlišti zamíří červená turistická značka do lesa a my se jí budeme držet celou hřebenovku.
Nejprve dlouze a strmě stoupáme na Cukrák a jen těsně mineme známý televizní vysílač.
Pokud se nám nechce do kopce, můžeme sem dojet příměstským autobusem. Túru lze ovšem začít ještě dál v Jílovišti, nebo dokonce až Černolicích, kam také zajíždějí spoje městské hromadné dopravy. Připravíme se tak ovšem o méně známou krajinu, kde téměř nikoho nepotkáme.
Z Cukráku vede dlouhý sestup do Jíloviště. Pro pěší turisty je kamenitá cesta nezáživná, běžkaři tady nemívají dost sněhu, aby zakryl velké kameny, a tak si to zde užijí jen cyklisté na odpružených kolech.
Podejdeme dálnici a následuje nepřehledný terén – kličkujeme hlubokým lesem, překonáme několik strží a vystoupáme dlouhou strání k Čertovám skalám u Černolic. Pěšky se to dá zvládnout bez potíží, kolo nejspíš občas potlačíte a lyže budete muset na strmých sjezdech sundat.
Rychlé úseky se střídají se strmými stoupáními
Teprve za Černolicemi začíná nepřerušovaný hlavní brdský hřeben zvaný Hřebeny. Pokračujeme po lesních cestách s nevelkými převýšeními na Skalku. Pěší turisté se budou držet červené značky po skalnatém podloží, cyklisté a lyžaři spíš zvolí značenou cyklotrasu, protože má lepší povrch, po kterém se jim lépe pojede.
Na Skalce stojí velmi zajímavý klášter, nádherně opravený kostel a křížová cesta.
Přímo na turistické značce je v provozu bufet, kde si můžete koupit buřty a sami si ho opéct na na ohni.
Na běžky do Brd
Dlouhé rovné lesní silničky dělají radost cyklistům i lyžařům ze Skalky až na Kytínskou louku. Pokud máme štěstí a ráno přimrzlo, stačí jen občas hůlkami píchnout a lyže jedou samy. Trampsko-turisticko-cyklistická hospoda U Dernerů označuje konec pohody a začínáme stoupat ke Stožci.
Pod bývalou vojenskou raketovou základnou vjedeme do terénu. Pro pěší je to příjemná procházka mohutným lesem, ale cyklisté musejí mezi balvany ukázat dostatečnou znalost techniky i zásoby síly, aby se na Stožec dostali v sedle a nemuseli potupně tlačit kolo. Ani lyžaři to zde nemají lehké.
Na křižovatce několika značených cest přímo na Stožci se stále držíme červené značky. Vede nás po široké silnici, která se nenápadně, ale o to rychleji sklápí do strmého klesání. Cyklisté si tu užijí větru ve vlasech. Lyžaři musejí dávat pozor na namrzlé úseky a také je možné, že proti nim vyrazí lesácká technika, náklaďák nebo terénní auto.
Následuje nepříjemné a zdlouhavé stoupání na kamenitý vrchol Kuchyňka. Co snad může znaveného sportovce potěšit, jsou krásné bukové původní lesy. Ne nadarmo procházíme či projíždíme přírodní rezervací.
Z Kuchyňky následuje dlouhý sjezd ke Křižatkám pod Plešivcem. Závěrečné kilometry s kopce můžeme pustit lyže či kolo naplno, protože na rovné a široké lesní silničce je vidět půl kilometru daleko.
Z Křižatek ještě naposledy stoupáme na Plešivec. 653 metrů nad mořem se ocitneme na nejvyšším vrcholku Hřebenů. Strmý kopec zdolá jen málokterý cyklista v sedle a málokdo ho vyjede na běžkách. Turisté v pohorkách samozřejmě takové starosti nemají a jsou pěkně po svých od začátku do konce.
Nahoře si prohlédneme největší kamenné moře ve středních Čechách, ze skalních útesů pohlédneme do kraje a užijeme si poslední sjezd. Pokud je dost sněhu, je to nádherný zážitek pro zkušené lyžaře. Jestli je ovšem namrzlo, nebo naopak odměklo, musí počítat milovník úzkých prkének s utrpením. Cyklista si to ovšem užije za jakýchkoliv podmínek. Čtyřkilometrový prudký, ale ne nebezpečný sjezd by měl být odměnou za padesátikilometrovou túru. Pěšák to tak určitě nevidí, protože cítí spíš puchýře na nohou a bolavá kolena. Všichni ale nakonec dorazí na nádraží do Lochovic a nastoupí do vlaku domů.
Když je potřeba zkrátit túru
Brdy nejsou příliš vysoké, mají poměrně velké převýšení a také strmé svahy. Neplánovaný návrat z nich není úplně jednoduchý. V případě, že nestíháte odpolední spoj domů, blíží se večer nebo se zhoršilo počasí, využijte jednu ze tří silnic, které je křižují. Vedou z Dobříše, Jinců a Pičína do Hostomic. Dobrá ústupová trasa vede také po lesní silničce ze Stožce do Dobříše po modré turistické značce.
Pokud nejste dobří lyžaři či cyklisté, raději vynechejte Všeradickou cestu po modré značce ze Stožce do Vižiny nebo zelenou z Plešivce do Rejkovic. Jsou to strmé, úzké a kamenité stezky v hlubokém lese.
Pro lyžaře nelze doporučit ani sjezd po modré značce z Velké Baby do Hostomic, protože i když je sníh v Brdech, tato trasa bývá často prohrnutá a posypaná.
Jak se tam dostat
Start: Pražský městský autobus jezdí na zbraslavské sídliště Baně, až na Cukrák jezdí příměstské autobusy.
Cíl: Návrat z Mníšku pod Brdy, Dobříše a Příbrami je nejrychlejší meziměstskými autobusy. Z Lochovic, Hořovic a Hostomic je vhodné jet vlakem.
Kilometráž Brdských Hřebenů
Zbraslav – Cukrák – Jíloviště (8 km) – Černolice (16) – Skalka (22) – Kytínská louka (25) – Stožec (32) – Kuchyňka (41) – Plešivec (50) – Lochovice (55).
Přečtěte si ještě
