Cestopisy, převážně několikadílné, čtěte z následujících zemí: Anglie, Čína, Finsko, Francie, Holandsko, Keňa, Maroko, Švýcarsko, Thajsko a nechybí ani cestopis z USA.
Rozhodnout se jet na Balkán není v dnešní době nic neobvyklého, ale rozhodnout se jet celou cestu stopem, to už úplně všedností nebývá. Společně s mou kamarádkou jsme se na začátku srpna vzaly krosny a s vědomím, že nevíme, kde budeme spát, a kde vůbec dojedeme, jsme vyrazily na cestu.
Frankfurt nad Mohanem je výborná volba, pokud máte rádi cestování, rádi prozkoumáváte města a chcete vycestovat někam kousek od České republiky.
V Bruselu v Belgii mělo být původně jen dvouhodinové mezipřistání při návratu z dovolené. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že zde strávíme alespoň jeden den a projdeme si alespoň něco.
Zajisté znáte ten pocit, kdy máte chuť se vypravit do země, jež sice není turistiky tolik vyhledávaná, ale která v sobě skýtá množství přírodních a architektonických krás.
Toužíte-li poznat pobřeží jižní Francie, je ideálním startovacím bodem Saint-Mandrier-Sur-Mer, městečko na poloostrově stejného jména řazeného do aglomerace blízkého Toulonu. Bývalá základna vojenského námořnictva se v současnosti orientuje na turistický ruch a je vyhlášená hlavně jako přímořské středisko s moderní infrastrukturou.
Plánujete týdenní dovolenou, nebo snad jen prodloužený víkend, abyste si na chvíli odpočinuli od ruchu práce? Amsterdam by mohla být destinace pro vás – jedná se o překrásné město s bohatou historií a spoustou zajímavostí.
Pokud opravdu na konci své cesty chcete získat onu Compostelu, je důležité do Santiaga ujít alespoň posledních 100 km pěšky nebo 200 km na kole. Také je hodně důležité na cestě sbírat razítka do svého kredenciálu.
Na cesty jsme byli vybaveni mnohými informacemi,ale opravdu nejvíc jich získáte až od poutníků. Na Caminu budete potkávat zkušené borce, kteří mají za sebou několik poutí, ale také stejné začátečníky, jako jste vy sami.
Jelikož jsme byli na cestách s ročním dítětem a rozhodně nejsme hazardéři se zdravím jeho a ani svým, nechodili jsme všechny dny od ubytovny k ubytovně. V průměru jsme chodili asi 15km denně. Ono co se taky dá dělat s téměř třiceti kily na zádech.
Když jsme se druhý den ráno probudili, většina poutníků už byla na nohách a povětšinou měli sbaleno. Bylo kolem sedmé hodiny. Robinek spal v noci jako doma (občasný pláč, který řeší maminka kojením), ale přesto všechno bylo velmi milé poslouchat poutníky, jak respektují rušení nočního klidu.
