Cestopisy, převážně několikadílné, čtěte z následujících zemí: Anglie, Čína, Finsko, Francie, Holandsko, Keňa, Maroko, Švýcarsko, Thajsko a nechybí ani cestopis z USA.
Ono dlouho očekávané datum nakonec přišlo a my jsme se v plném počtu sešli na břeclavském nádraží. Díky pohodlnému vlaku, který nás vezl první úsek cesty, jsme úplně zapomněli na to, jak moc náročná výprava to má být.
Do Thajska jezdí každý, Thajsko je plné turistů, Thajsko už není to, co bývalo. Určitě jste někdy slyšeli alespoň jednu z těchto vět. Rádi byste Thajsko navštívili, ale to, co jste o něm slyšeli vás odrazuje? Nezoufejte, pořád se dají najít krásná místa turistickým ruchem téměř nepolíbená.
V rámci středních škol se studenti dostanou do zahraničí jen výjimečně. Sice se stále častěji pořádají zájezdy do Anglie, Německa či Rakouska, ale tyto země se brzy omrzí a jsou většinou nabídnuty jen lépe jazykově vybaveným studentům. Jistá škola na východě Moravy však nabízí každoročně mimořádný program pro úplně každého, nehledí se na jazykové dovednosti, pohlaví, studijní výsledky atd.
Na světě je několik věcí, které k smrti nesnáším. Patří mezi ně i stěhování, balení a loučení. Bohužel, nebo bych snad měla říci bohudík, jsou tyto věci nedílnou součástí mého života.
Město Liepaja – krásné, klidné, tiché a hlavně přímořské město. To jsou přívlastky, které se mi ihned vybaví při myšlence na můj pobyt zde.
Už je poslední den před naším odletem. Tašky jsou neuvěřitelně těžké. Martina šla vrátit Dodge Caravan a vypůjčit nové auto na zítřejší odvoz do New Yorku. Cesta bude trvat 5 hodin.
Ve Washingtonu jsme navštívili Fordovo divadlo (Ford’s theatre), hřbitov, kde leží J.F. Kennedy se ženou a dcerami a bratrem. Nakonec jsme šli do muzea Americké historie (prezidenti, šaty prvních dam atd..).
Ráno jsme vstávali opět o hodinu později, že vyjedeme o hodinu později. Američané mají dnes svátek (vždy první pondělí v měsíci), tak jsem zvědavá, kolik jich s námi pojede jezdit po okolních památkách.
Po návštěvě Washingtonu bychom dnes měli jet s Tonym do kostela. Docela se těším. Jsem zvědavá, jestli tam mají sbor, který zpívá nebo stejně jako v ČR zpívají oni. Kostel trval asi 1,5h a bylo to oproti českému záživnější.
Dnes je pátek a venku svítí sluníčko, snad už nebude tak ošklivo jako včera. Každý zde má svoje auto, protože jezdí do práce, někdy i dost daleko. Tony jezdí do práce 52 mil denně a říkal, že je to tak na hodinu a že jezdí dost rychle :)
