V září roku 2016 jsem spolu s Hellenkou, dívkou to rodu psího vyrazil autem z Prahy k moři s cílem v Černé hoře, na krásné písčité pláži. Trasa cesty byla zvolena tak, abych mohl psa bez problémů venčit a cestou si prohlédl zajímavosti. Mimo ČR tedy žádné dálnice.

Cestování je to sice pomalejší, ale levnější, žádné poplatky za dálnice nebo tunely, a také zajímavější.

Pomalá cesta autem k moři do Černé hory

První zemí, kterou jme projeli, byl kousek Rakouska. Doporučuji jet na přechod Hevlín/Laa an der Thaya, dále po silnici č. 46 a napojit se na silnici 49, po které dojedeme až na Maďarské hranice. Jet mezi stovkami Rakouských větrných elektráren je v celku nuda a nic hezkého a tak je Maďarsko příjemnou změnou. Další cesta vede po silnici č. 1 do Györu. Najeli jsme na silnici č. 81 a v Czékésveherváru na č. 63. Většina provozu vede po dálnicích takže mimo traktory pohoda, silnice vede rovinatou „pustou“. Poslední silnicí v Maďarsku je č. 56. Protože nespěcháme vyhlédli jsme si menší kemp u starého ramene Dunaje, rybářský, a přespali. Ráno, po dobré snídani, vyrážíme a za hodinu jsme na hranicích s Chorvatskem, přechod u městečka Udvar. Cesta Chorvatskem je krátká a celkem nezajímavá. Od hranic po silnici č. 7 a u Osieku najet na o něco horší č. 518 a u Vinkovců najet na silnici č. 55. Ta vede až na hranice s Bosnou. Dál již je cesta navigačně velmi jednoduchá, vede po mezinárodní silnici M18 až na hranice Černé Hory. Provoz je místy větší, ale jedeme zcela v pohodě.

Dovolená Černá Hora autem

Na cestu touto převážně muslimskou zemí jsem byl velmi zvědavý. Jezdíval jsem tudy před mnoha léty. Rozdíly tu jsou. V restauraci obsluhují muži, pes raději sedí v autě, je to nečisté zvíře. Zajímavostí jsou peníze. V Bosně platí pouze konvertibilní marka, místní platidlo, vybírám z bankomatu. Eura berou jen ve velkých městech. A platit kartou v obchodě nebo restauraci nejde, mimo velká města a supermarkety.

Nepřehlédněte čím platit ve všech zemích světa.

Nezvyklé je vyvolávání z minaretů. Všechny mají silné reproduktory a pokud se zastavíte mezi několika osadami, každá má svůj minaret, to volání se mísí a je až neuvěřitelně romantické. Čím dál na jih je krajina hezčí. Pro nás byl nejhezčím zážitkem úsek M18 před přejezdem do Černé Hory. Cesta údolím Driny, tunely a mosty, malebné skály, provoz mírný. V jednom z kempů, před soutokem s Tarou, jsme si dali oběd. Jídlo velmi dobré a relativně levné. Pro 2 dospělé a psí slečnu v přepočtu 150 Kč. Po překročení posledních hranic v Sƈepan Polje jsme v Černé Hoře. Na hranice jsme celkem ujeli 1.180 km. Cesta vede ke Skadarskému jezeru, stojí za návštěvu, a pak dolů k moři na Veliku plazu, krásně se tam koupá, v moři písku i teplé vodě, je to stále po M18 do Podgorici, hlavního města Černé Hory.

Znáte všechna hlavní města států světa?

Pak po E80 k moři a podle moře na Ulcinj, za kterým velký písek začíná. Jeli jsme celkem tři dny, s přestávkami na zajímavých místech. Ujeto 1345 Km. Ceny PHM jsou obdobné jako u nás, až na Chorvatsko, kde je dráž. Naopak v Černé Hoře se dá velmi levně nejen ubytovat, jak v kempech tak v soukromí, ale i nakoupit.

A moře, to nikdy nezklame.

Přečtěte si

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  
  •  
  •