Tak jako celých 13% českých turistů, tak i já s přítelkyní jsme se rozhodli letošní dovolenou strávit na slunných plážích Chorvatska.

Příprava na cestu

Před cestou jsem nejprve chtěl nechat zkontrolovat mé 16 let staré auto u mechanika, aby nás cestou nikde nenechalo, jeho odpověď byla ale stejná jako vždy, oznámil mi že moje stará ,,oktávka“ tu bude ještě déle než já a že se nemám čeho bát. Tak jsem na zadní sedadla nainstaloval přenosnou chladničku, naplnil ji českým pivem, nějakým ,,energiťákem“ na cestu a pár sklenicemi se zavařeným jídlem (na pobřeží Chorvatska totiž nejsou restaurace nijak zvláště levné). Do kufru jsem naložil svou jednu tašku s párem kraťasů, nějakým tričkem a spodním prádlem s plavkami.

TIP: Co vše sbalit na dovolenou u moře

Ještě jsem k tomu přibalil potápěčské brýle se šnorchlem, protože mnohé scenérie pod hladinou Jadranu jsou obzvláště v Chorvatsku opravdu nádherné. Na první pohled jsem se ať už kvůli spotřebě, tak i kvůli autu zaradoval že kufr není zaplněn ani do 10% svého maximálního objemu, má radost ovšem poklesla po příchodu přítelkyně. Po pár minutách skládání jsem se s přítelkyní a přeplněným kufrem mohl vydat na cestu.

Začáteční pohoda

Naše první cesta vedla do města Milevsko k benzínové pumpě, po natankování plné nádrže jsem byl celkem spokojen, protože při aktuální ceně nafty necelých 27 kč jsem paní pumpařce předával jen tisícikorunu a ještě mi nějaké drobné vracela. Naše další cesta vedla směrem do asi 70 km vzdálených Českých Budějovic. Tuto cestu znám i poslepu díky každotýdennímu dojíždění do školy. V Budějovicích mě ani z daleka nepřekvapila dopravní situace, protože jak je známo, stačí, aby se na nějakém semaforu nějaký nezkušený řidič pomaleji rozjel a je po chvilce ,,zasekané“ celé město. Po pár nadávkách a půl hodině jsme byly opět na cestě přes Kaplici až k přechodu Dolní Dvořiště.

Rakouská dálniční známka – za kolik koupit

Na hranicích jsem ještě zastavil u benzínky pro Rakouskou dálniční známku, bohužel nejkratší je desetidenní (8,9 EUR) což nám nevycházelo ale dvouměsíční (25,90 EUR) je zase moc drahá. Takže nejvýhodnější bylo koupit desetidenní a cestou zpátky další.

Rakousko na první dobrou

Počáteční cesta po Rakousku byla vcelku nezáživná, pár menších městeček i jinak cesta jako každá jiná. Naše cesta směřovala na Freistadtu po E55 a pak až k nájezdu na dálnici A7. Cesta k městu Linz byla poněkud pomalá kvůli všemožným uzavírkám. Za městem jsme se konečně dostali na dálnici A1, docela jsem se bál jak se bude moje stará Octavia chovat při vyšších rychlostech, jak ale už pravil můj mechanik, stará octavia je opravdu nezmar a po dálnici se v ní probudil její pravý potenciál. Cesta pokračovala vcelku dobře, ale to opravdové nadšení z cestování se v nás probudilo až po napojení na dálnici A9 a následné cestě přes Alpy. Pro člověka který je zvyklý na naší Šumavu, v lepším případě Krkonoše je tohle jako Jiříkovo vidění.

Nádherné scenérie obrovských hor, mnohdy ještě se sněhovou pokrývkou na vrcholcích se střídaly s mnohakilometrovými tunely.

Jak se říká, že v horách je počasí nevyzpytatelné tak v Alpách to platí dvojnásob, jasné nebe před vjezdem do tunelu mnohdy vystřídal déšť a zataženo po jeho opuštěním. Cesta doprovázená těmito úžasnými pohledy ubíhala jako voda a před námi bylo město Graz a kousek za ním následovalo rychlé vystřízlivění z počátečního nadšení, jménem Slovinsko.

Platit, platit a platit

Hned první, nepříjemné překvapení nás čekalo na benzínové stanici, kvůli cca 60 km jízdy přes Slovinsko se musí koupit měsíční dálniční známka za 30 EUR. Nejdříve mě napadlo zkusit to někudy objet, ale při pomyšlení na mou, většinu cesty nefunkční navigaci a orientační smysl přítelkyně jsem známku chtě, nechtě koupil.

TIP: Nezapomeňte při cestě do zahraničí na cestovní pojištění.

Cesta k Mariboru utekla rychle a s ohledem na únavu a pozdní noční hodinu jsme zastavily za Mariborem na odpočívadle. Bohužel kvůli mému nápadu dát ledničku na zadní sedadla se nadali ty přední moc sklopit, takže kvalita spánku nebyla nic moc, spíše žádná. Po tříhodinovém snažení jsem pokus o usnutí vzdal, vypil jeden ,,energiťák“ a dali jsme se opět na cestu. Jelikož už jsme se těšily na slunné pobřeží Jadranu, tak jsem mé octavii trochu víc ,,naložil“, což jsem neměl dělat. Ne kvůli tomu že by to autu nějak vadilo, ale kvůli Slovinské dálniční policii, která jak jsem zjistil nezahálí ani kolem páté hodiny ranní. Jízda o 15 km/h rychleji než dovoluje zákon mě vyšla na celých 100 EUR pokuty. Naprosto znechuceni jsme nadšeně vítali Chorvatskou státní hranici. Cesta 60 km přes Slovinsko vyšla mou peněženku se známkou, pokutou, a bagetou na benzínce na cca 3800 Kč.

Konečně v cíli

Chorvatsko nás uvítalo krásným ranním svitem slunce, a naše nálada se zlepšovala kilometr za kilometrem.

K mému překvapení stojí Chorvatské dálniční poplatky jen 40 kun (140 kč) za 100 km. Cesta k Záhřebu utekla jako voda a my už směřovali pomalu ale jistě k pobřeží.

Chorvatské dálnice jsou opravdu na vysoké úrovni a na rozdíl od Slovinska tu policii potkáte jen opravdu velkou náhodou takže se jelo dobře. Octavia šlapala jako hodinky a my jsme zanedlouho byli u městečka Sveti Rok. Naše další cesta vedla směrem na Zadar, a potom směr Split. V půli cesty od Zadaru ke Splitu jsme zastavily, jako většina Čechů směřujících na Dalmácii, na odpočívadle Krka. Po krátké prohlídce, jsme se opět vydali na cestu. Po sestoupení z kopců směrem k pobřeží nás čekal opravdu nevídaný a toužebně očekávaný pohled, Split a za ním azurově modré moře.

Vzhledem k tomu že už bylo kolem deváté odpoledne, řekli jsme si že už nebudeme zastavovat a pojedeme rovnou k cíli naší cesty.

Jízda při pobřeží byla opravdu příjemná, a příjemných bylo i venkovních 26 stupňů. Klimatizace běžela na plný výkon a my jsme neohroženě míjeli Jesenici a z dáli na nás blýskaly bílá skaliska pohoří Biokovo nad Makarskou riviérou. Po pár minutách se na nás ze zátoky vynořil náš cíl, Omiš. Po průjezdu městem pod bílými skalisky a pirátským hradem na jejich vrcholku, jsme se rozhodli popojet ještě kousek do vesničky Staniči kde se ubytujeme. Na radu mého otce jsme si nerezervovali ubytování a jeli tzv. ,,na blind“ a vyplatilo se nám to.

Ubytování Chorvatsko

Hned po zastavení na parkovišti před místním obchodem se k nám seběhli dva postarší muži a začali nám nabízet ubytování. Jelikož oba nabízeli odlišné apartmány kousek od pláže, a každý se snažil nabídnout nižší částku než ten druhý, tak jsme se po pár minutách jejich dohadování stěhovali do přepychově vybaveného apartmánu za 360 kč na noc pro oba.

TIP: Pokud chcete mít jistotu, ubytování v Chorvatsku rezervujte již před cestou.

Závěr

Chorvatsko je pro dovolenou naprosto perfektní, cesta, s výjimkou pro běžného člověka naprosto neekonomického Slovinska, je bezproblémová a když se člověk snaží,tak je tam za pár hodin. Při průměrné spotřebě 4,2 l na sto kilometrů jsme na místo dojeli v klidu na jednu nádrž, což je cca 1300 kč za cestu. Celkově, se všemi poplatky, naftou, pokutou, ubytováním, různými atrakcemi u moře (loďka, rafty…) a jídlem jsme za dovolenou utratili necelých 15000 Kč. Což je opravdu výhodné, vždyť při dovolené někde dál bysme tuto částku utratily jen za letenky. A o dovolené v Čechách nemluvě.

Čtěte také

Sdílejte článek s přáteli
  • 18
  •  
  •  
  •