Vysokohorská turistika neboli VHT je náročnější forma pěší turistiky ve vysokých horách a velehorách. Kromě běžné chůze po horských cestách se při ní můžeme dostat do skalnatého terénu, na sněhová pole nebo na úseky, kde už potřebujeme další zkušenosti a vybavení.
My bychom za vysokohorskou turistiku nepovažovali každý výlet na kopec. Hlavní rozdíl proti běžné turistice vidíme především v náročnějším terénu, větším převýšení, rychlejších změnách počasí a v tom, že chyba nebo špatná příprava může mít v horách podstatně větší následky.
Co je vysokohorská turistika
Vysokohorská turistika stojí někde mezi klasickou pěší turistikou a horolezectvím. Stále při ní převažuje chůze, ale trasa může vést přes skalnaté hřebeny, sutě, sněhová pole nebo jiné náročnější horské prostředí.
Podle konkrétní trasy může být potřeba také technické vybavení a zkušenosti s jeho používáním. Proto nelze všechny vysokohorské túry hodnotit stejně.
Jedna cesta může být dlouhý, ale technicky jednoduchý výstup po značené trase. Jiná už může obsahovat exponované úseky nebo terén, kde bez odpovídajících zkušeností raději nevyrážíme.
Vysokohorská a běžná turistika – jaký je rozdíl
Při klasické pěší turistice se většinou pohybujeme po značených cestách v méně náročném terénu. Vysokohorská turistika klade větší nároky na kondici, orientaci a schopnost reagovat na změny počasí.
| Běžná turistika | Vysokohorská turistika | |
|---|---|---|
| Terén | Lesní a horské cesty | Skály, hřebeny, sutě, sníh |
| Náročnost | Nízká až vysoká | Obvykle vyšší |
| Vybavení | Základní turistické | Podle trasy i speciální |
| Zkušenosti | Často nejsou nutné | U náročných tras důležité |
| Počasí | Menší vliv | Může výrazně změnit obtížnost trasy |
Samotná nadmořská výška tedy není jediným kritériem. Náročná túra může být nebezpečná i v nižších horách, pokud vede exponovaným nebo technicky obtížným terénem.
Vysokohorská turistika a horolezectví
Mezi oběma aktivitami není vždy úplně ostrá hranice. U vysokohorské turistiky ale stále převládá chůze a cílem bývá například vrchol, horské sedlo, chata nebo přechod hřebene.
U horolezectví už hraje větší roli samotné lezení a používání lezeckých technik.
Pokud trasa vyžaduje jištění lanem, pohyb po ledovci nebo jiné technické dovednosti, nestačí jen dobrá kondice. Bez zkušeností bychom takovou cestu absolvovali pouze s člověkem, který daný terén zná, případně s horským vůdcem.
Patří via ferrata do vysokohorské turistiky?
Zajištěné cesty neboli via ferraty se s vysokohorskou turistikou částečně překrývají. Vedou skalním terénem a používáme na nich ocelová lana, kramle, žebříky a další zajišťovací prvky.
Na ferratu ale potřebujeme speciální vybavení a také vědět, jak ho správně používat. Není proto dobré považovat ferratu jen za trochu náročnější turistickou stezku.
Jednu z nejznámějších českých zajištěných cest jsme navštívili na Pastýřské stěně v Děčíně, kde je několik tras různých obtížností.
Jaké vybavení na vysokohorskou turistiku
Vybavení vždy přizpůsobujeme konkrétní trase, ročnímu období a předpovědi počasí. Na běžnou letní vysokohorskou túru si bereme především:
- pevné turistické boty,
- funkční oblečení ve více vrstvách,
- nepromokavou a větruodolnou vrstvu,
- batoh,
- dostatek vody a jídla,
- čepici nebo pokrývku hlavy,
- sluneční brýle a ochranu proti slunci,
- čelovku,
- nabitý mobilní telefon,
- základní lékárničku.
Na některých trasách můžeme potřebovat také přilbu, mačky, cepín, lano nebo další vybavení. To ale patří do rukou turistů, kteří ho umějí správně používat.
Nákup technického vybavení sám o sobě z náročné trasy bezpečnou cestu neudělá.
Na co si dát ve vysokých horách pozor
Nejčastěji řešíme počasí. V horách se může změnit mnohem rychleji než v údolí a déšť, mlha, vítr nebo bouřka dokážou původně jednoduchou cestu výrazně zkomplikovat.
Důležitý je také čas. Vyrážíme raději brzy ráno a plánujeme si dostatečnou rezervu na návrat. Pokud cesta trvá déle, než jsme čekali, není ostuda výstup otočit.
Stejně důležité je nepřeceňovat kondici. Délka trasy sama o sobě mnoho neříká. Deset kilometrů s velkým převýšením ve skalnatém terénu může být výrazně náročnější než dvacet kilometrů po pohodlné cestě.
Vysokohorská turistika pro začátečníky
Pokud s VHT začínáme, vybíráme nejdříve jednodušší značené trasy bez technicky náročných úseků.
Dobrou zkušenost získáme při celodenních horských túrách, kde si vyzkoušíme větší převýšení, proměnlivé počasí a delší pohyb v horském prostředí.
Teprve postupně bychom přidávali náročnější terén. Pokud trasa vyžaduje práci s lanem, pohyb na sněhu, ledu nebo ledovci, je podle nás lepší absolvovat kurz nebo vyrazit se zkušeným průvodcem.
Kam na vysokohorskou turistiku
Pro české turisty jsou nejdostupnější především Vysoké Tatry a rakouské Alpy. Najdeme zde velké množství tras různých obtížností od klasických turistických cest až po technicky náročnější výstupy.
Zajímavé možnosti nabízí také Slovinsko, Itálie, Švýcarsko nebo Rumunsko. Právě rumunské hory mají dlouhé hřebeny a řadu oblastí vhodných pro zkušenější horské turisty.
V České republice chodíme na náročnější horské túry například v Krkonoších. Podmínky jsou ale proti Alpám nebo Vysokým Tatrám jiné a není potřeba každou horskou trasu označovat za vysokohorskou turistiku.
Pojištění na vysokohorskou turistiku
Při cestě do zahraničních hor si kontrolujeme také cestovní pojištění. Ne každá pojistka zahrnuje všechny horské aktivity a podmínky se mohou lišit podle nadmořské výšky nebo charakteru trasy.
Zvlášť u ferrat, ledovců, horolezeckých úseků nebo velmi vysokých hor bychom před odjezdem ověřili, zda konkrétní aktivitu naše pojištění skutečně kryje.
Důležité je také krytí zásahu horské služby a případné přepravy vrtulníkem. To může být v zahraničí velmi drahé.
Jak vysokohorskou túru naplánovat
Před výletem kontrolujeme délku trasy, převýšení, předpokládaný čas, obtížnost a předpověď počasí. Nespoléháme jen na vzdálenost uvedenou v navigaci.
Trasu si ukládáme také offline do telefonu. Pokud se pohybujeme v horách bez mobilního signálu, můžeme ji mít stále k dispozici. Pro pěší turistiku používáme například Mapy.cz.
Někomu mimo naši skupinu také řekneme, kam jdeme a kdy se přibližně chceme vrátit. U náročnějších túr je to jednoduché opatření, které může v případě problémů výrazně pomoct.