Cestou na večeři, hned po prvnímu bodu programu – Letní palác,  zastavujeme v prodejně perlových náhrdelníků.

Nejprve hádáme, kolik může sladkovodní mušle obsahovat perel, nikdo se netrefí, je jich kolem dvaceti. Následuje nabídka krémů, náhrdelníků, šperky z drobných perel všech barev jsou vystaveny ve stovkách vitrín, ale po cestě jsme ještě unavení a žádný obchod neuděláme. Cestou k Velké čínské zdi zastavujeme v továrně na výrobu „rodinného štěstí“, v dlouhé tovární chodbě sedí u historické brusky poháněné koženým řemenem s elektromotorem tři starší muži a z  nádherného zeleného jadeitu velikosti dlažební kostky vybrousí za měsíc tři koule v sobě – vlastně rodinu. Z jadeitu vyrábějí lodě, draky, konvice, náramky, bojovníky až do velikosti člověka, mne ale nejvíce zaujaly obrazy z lepeného hedvábí různých barev, především podzimní alej rozměru 59 x 129 cm za 58.800 yuanů. Při vstupu jsme dostali poukázku na slevu 100 yuanů, ani zde jsme nic nekoupili.

TIP: Dovolená v Číně již od 16 330kč.

Nejzajímavější byla návštěva prodejny čajů, hrnečků a konviček na čaj, vše začalo přípravou, přelitím a ochutnávkou různých druhů sypaných čajů z malinkých misek. Voda pro přípravu čaje musí být čerstvá, nemá být tvrdá, přivádí se k varu, aby neobsahovala vzduch a nemá se vařit déle, než je nezbytně nutné.  Konvice by se neměla používat k jinému nápoji než čaji, před přípravou je nutno ji předehřát, aby se vložené čajové listy dobře rozvinuly a uvolnily silici. Na jeden šálek – asi tři decilitry se dává jedna lžička čaje a při přípravě více šálků v konvici, ještě jedna lžička navíc. Čajová konvice, šálky a nádoby, které přijdou s čajem při přípravě do styku, nesmí být kovové, vhodná je keramika, kamenina, sklo nebo porcelán. Nádoby se vymývají pouze čistou vodou, v žádném případě nepoužíváme saponáty. Čaj je třeba skladovat v dobře těsnící nádobě, kde bude navíc chráněn před přímým světlem. Jednou použité čajové lístky se již více k přípravě čaje nepoužívají, výjimku tvoří např. zelený čaj,  některé druhy olongů a Pu Erh. Čaj se spařuje a doba louhování nesmí překročit dobu určenou pro ten který druh čaje – např. zelený čaj 1-3 minuty.

Pozor na to, co, kde a za kolik budete kupovat

Po návštěvě Chrámu nebes za námi tradičně vybíhali prodejci krásných barevných katalogů a licitovali on-60 já–20 50–20 45-20, kdyby nepřišel náš čínský překladatel s tím, že bus musí odjet a nemám dát více než 30 za jeden, mohl jsem mít  za 30 yuanů Zeď + Zakázané město, takto jsem dal 40 a všichni členové výpravy příští den kupovali za „twenty“. Před večeří dostáváme volno na nákup dárků, v obchodním domě na nás prodavači křičí watch Rolex. U triček pro nejmladšího vnuka smlouvám cenu podobně jako u katalogů z 60 na 20, když začnu odcházet, malinká prodavačka vyběhne, triko strčí do pytlíku a praští s ním o pult. Vracím se zpět a kupuji pro další vnoučata trika za 3 x 20 yuanů, pro děti a manželku se dohodnu na 40, asi šlo smlouva na 30, ale již jsem byl spokojen, neboť za 30 min. mám plnou tašku triček pro celou rodinu a v peněžence žádné yuany !

Nesmlouvá se u jídla a u potravin.

V Šanghaji ve výrobně hedvábných šátků vidíme nejprve vývoj nočního motýla bource morušového, je úplně závislý na člověku a ve volné přírodě se již nevyskytuje. Pěstuje se hlavně na severu Číny a to nejméně 5000 let, housenka se vylíhne z vajíčka po deseti dnech, ve dne i v noci žere výhradně listy moruše, během měsíce se 4x svlékne a larva se před proměnou v motýla zakuklí do kokonu ze surového hedvábí, nekvalitní a poškozené kokony se používají na výrobu přikrývek, čtyři ženy se při natahování polotovaru pěkně nadřou – viz foto 21, suché housenky z kokonů jsou vyhledávanou pochoutkou. Kokon je tvořen jediným nepřerušeným hedvábným vláknem, které je od 300 do 900 metrů dlouhé, vlákna jsou velmi jemná a lesklá, mají kolem 10 mikrometrů v průměru, k výrobě 1 kilogramu hedvábí je potřeba asi 2–3 tisíce kusů kokonů. Hedvábí se používá na přikrývky, oděvy, vějíře a jako podklad ručně malovaných kouzelných obrázků. Některé účastnice si zde zakoupily hedvábný šátek za 180 yuanů, nebyl zájem o kobereček 35 x 35 cm za 185 dolarů a deky 210 x 180 cm, váha 1.25 kg za 480 yuanů již proclených a v kufříku.

Nominální hodnoty užívaných bankovek jsou ¥100, ¥50, ¥20, ¥10, ¥5 a ¥1, nominální hodnoty mincí jsou ¥1, 5 ťiao, 1 ťiao, 5 fenů, 2 feny a 1 fen. Směnný kurs čínského jüanu byl do roku 2005 pevně fixován na americký dolar v kursu $1 = ¥8,28. Poté byl kurs nejprve upraven na $1 = ¥8,11 a následně byl pro směnný kurs jüanu vytvořen měnový koš – jako hlavní měny jsou v něm zastoupeny americký dolar, euro, japonský jen a jihokorejský won. V našem hotelu byl kurz v den příjezdu a naší výměny 6.1399 yanu za dolar, druhý den nečekaně stoupl na 6.34, další dny se přiblížil k původnímu kurzu. Samotné slovo jüan znamená kruhová mince a v době dynastie Čching označoval primárně minci stříbrnou, slouží k obecnému označování měn, euro je v čínštině Oūjüan, tedy evropský jüan, americký dolar je Měijüan tedy americký jüan.

zájezdy

1. díl cestopisu – Z Čech až na Velkou čínskou zeď
2. díl cestopisu – Peking – Hrobky císařské dynastie Ming
3. díl cestopisu – Peking – Letní palác
4. díl cestopisu – Olympijský Peking
5. díl cestopisu – Pekingská kachna
6. díl cestopisu – Zakázané město
7. díl cestopisu – Rikšou po hutongu v Pekingu
8. díl cestopisu – Chrám nebes v Pekingu
9. díl cestopisu – Peking – Náměstí Nebeského klidu
10. díl cestopisu – Pěšky po Pekingu
11. díl cestopisu – Doprava v Číně
12. díl cestopisu – Co nám chtěli prodat
13. díl cestopisu – Rychlovlakem po Číně
14. díl cestopisu – Zahrada Yu Yuan v Šanghaji
15. díl cestopisu – Vodní město Zhouzuang
16. díl cestopisu – Pěšky po Šanghaji
17. díl cestopisu – Čína v noci
18. díl cestopisu – Rychlovlak Maglev v Číně
19. díl cestopisu – Uletělo nám letadlo

Sdílejte článek s přáteli
  • 1
  •  
  •  
  •