Jeden z největších hradů v Čechách je schovaný v lesích v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Ač byl tak velký a významný, mnoho o něm nevíme. Snad ho založil král Václav I., obránce Evropy před Mongoly a bratr svaté Anežky České, někdy před rokem 1250. Možná byli jeho zakladatelé Markvartici, ze kterých později vzešly další slavné rody Valdštejnové, Vartenberkové, Michalovičtí a Lemberkové.
Historici dnes jen spekulují, že mohl chránit Lužickou stezku, což byla prastará obchodní a také vojenská komunikace přes z bohaté Žitavy přes Lužické hory do nitra Čech. Anebo se Václav I. opevňoval, když proti němu válčil jeho nezdárný syn Přemysl Otakar II. Kdo ví…
Obsah článku
Nejdřív šlechta, potom vojáci a horníci
Za Přemysla Otakara II. hrad Děvín už patřil králi, ale ten ho obratem za úplatu propůjčil Michalovickým, tedy potomkům původních majitelů. Král železný a zlatý totiž potřeboval na svá vojenská dobrodružství hodně peněz a těch se mu stále nedostávalo.
Během staletí se hrad dostal do rukou dalších příbuzných Vartenberků, kteří z něho udělali nedobytnou gotickou pevnost. Jejich práci prověřili husité a po nich žitavské vojsko, které se hrad pokusili dobýt, ale museli odtáhnout s nepořízenou.
Roku 1516 koupili hrad Biberštejnové dohromady s nedalekým městem Mimoň, ale to už byl vojensky bezcenný, protože po husitských válkách se úžasně rychle rozvinulo dělostřelectvo dokázalo zničit každé hradby. Děvín chátral a zdivo si během staletí rozebrali vesničané na stavbu svých domů.
Dnes proto vidíme jen impozantní zříceninu nad překrásným jezerem.
Když hrad Děvín opustila šlechta, přišli horníci. Za vlády Albrechta z Valdštejna po roce 1550 začali těžit polzenit, což je zvláštní forma čediče v okolí Ploučnice. V tu dobu pracoval hamr na zpracování železné suroviny, kde dnes stojí obec Hamr na Jezeře. Z té doby také pochází vodácky atraktivní Průrva Ploučnice, která měla za úkol zadržet vodu pro účely zpracování rudy v Novinách pod Ralskem.
Místo železné rudy se těžila jen jílovitá nadrcená hmota obsahující malé množství železa mezi geologicky starým pískovcem a mladším polzenitem. Tato vrstva byla široká od několika decimetrů do jednoho metru. Těžaři se orientovali výhradně na vnější měkkou, červenohnědě zbarvenou zvětralinu vyvřelé horniny, obohacenou oxidhydroxidy železa.
Děvínská žíla se vynořuje z bažin východního konce Hamerského jezera a vystupuje po úzké hraně kopce strmě vzhůru. Prochází pod celým hradem. Žíla pokračuje z Děvína dál přes Hamerský Špičák na Schächtenstein. Na tomto terénním hřbetu je několik starých hornických děl, a proto je chráněný jako geologická a technická památka. Vede jím turistická geostezka nazvaná Po stopách těžby železných rud.
Přímo pod hradem vede do nitra skály úzká štola, která v podzemí narazila na polzenitovou žílu a sledovala ji doleva i doprava. Je v ní názorně vidět, jak malé množství rudy se tehdy těžilo. Horníci se důsledně vyhnuli pevnému pískovci i ještě pevnějšímu polzenitu.
Po hledačích kovů přišli další prospektoři. Hledali jako všude v Československu uran. V letech 1971-1995 ho těžili napřed hlubinou těžbou, později louhováním kyselinou sírovou, která se pod tlakem vpravovala do země. Dodnes státní firmy likvidují ekologické následky brutální těžby.
Jak se na hrad dostat
Autem nebo autobusem jedeme do Hamru na Jezeře. Na kole můžeme přijet od nejbližších železničních stanic Brniště (9 km po silnici) nebo Zdislava (10 km terénem).
Pokračujeme po asfaltové cyklostezce č. 3007 nebo po písčité pěšině po zelené turistické značce na rozcestí Pod Děvínem (2,5 km). Odtud strmě vzhůru po červené značce po široké terénní cestě na sedlo mezi Hamerským Špičákem a Děvínem a dál až na hrad (1 km). Stoupání je sjízdné pouze na horském kole.
Co zažít v okolí?
Pod Děvínem prochází cyklostezka Ploučnice, dálková trasa zpod Ještědu do Děčína. V okolí hradu vede po hladkém asfaltovém povrchu vhodném nejen na kolo, ale pro in-line brusle.
Proslulé je letní koupání a zimní bruslení v Hamru na Jezeře. Velká vodní plocha, ve které se Děvín zrcadlí, nabízí placenou písčitou pláž s obvyklými službami jako na každém koupališti. Zároveň se můžeme zdarma vykoupat kdekoliv jinde na travnatých či písčitých březích.
Najíst a napít se je možné pouze v Hamru na Jezeře, kde je hospoda, hotel, kemp a několik penzionů a apartmánů. Na druhou stranu od obce se táhnou do daleka lesy bez civilizace.
Fotogalerie
