Do Ládví a k Trojskému zámku na kole nebo koloběžce


Praha je město zaslíbené outdoorovým sportům, turistice, horolezectví a také cyklistice. Metrem nebo tramvají se každý Pražan dostane za pár desítek minut do přírody. Na severním okraji metropole se zvedá kopec Ládví, rozkládají se Čimický a Ďáblický háj, k Vltavě strmě spadá Drahanská rokle. Jednou za čas si zdejší krajinu projedeme na kole nebo koloběžce pro dospělé.

Dvacetikilometrovou trasu vždy naplníme přírodními zajímavostmi i památkami. Teď na podzim jsme projeli vše, co jsme mohli.

Začínáme v Ládví, kam se dá přijet metrem, tramvají nebo autobusem, případně je možné na přilehlém sídlišti zaparkovat auto.

Ďáblická hvězdárna

Na kole či koloběžce jedeme po ulici k Ďáblickému hřbitovu. To je prvotřídní zajímavost, ale rozmyslete si, než tady zastavíte. Prohlídka vás může tak zaujmout, že může trvat celý den. Doporučujeme si tedy na hřbitov vyhradit samostatnou vycházku.

Velký hřbitov byl vybudován roku 1914 v kubistickém duchu. Od roku 1943 se zde pohřbívali do společných hrobů neidentifikované osoby, sebevrazi a tělesné pozůstatky po pitvách. Vedle nich odpůrci nacistického režimu. Leží zde parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík a také jeden ze Tří králů Václav Morávek. Těsně po 2. světové válce zde byli pohřbeni jugoslávští a italští partyzáni. Vedle sní svůj věčný sen oběti Pražského povstání. V 50. letech tady byli bez identifikace pohřbívány oběti poprav a mučení za komunismu. Leží tu matka bratší Mašínů. Do roku 2014 zde byl i kněz Josef Toufar, než byly ostatky nalezeny a přeneseny do jeho farnosti Čihošť. Společnou hrobku zde mají saleziáni, kteří sídlí nedaleko.

O hřbitova se napojujeme se na zelenou turistickou značku a strmě stoupáme lesoparkem k Ďáblické hvězdárně. Ta byla postavena až roku 1958, ačkoliv vypadá starší. Dnes plní především osvětovou funkci a pořádají v ní prohlídky oblohy, výstavy či přednášky.

Ze skalnatého návrší za hvězdárnou je jeden z nejlepších výhledů ven z Prahy. Vidíme do rovinatého Polabí a dále pak na Kokořínsko a České středohoří. Významné kopce na obzoru pozná každý – například Bezděz, Vlhošť a Milešovku.

Mořský ostrov Ládví

Od hvězdárny mírně stoupáme po žluté turistické značce lesní svážnou. Přejíždíme protáhlý masív Ládví (359 m n.m.). Uvědomujeme si, že před sto miliony let bylo Ládví ostrovem v mělkém moři, kde sice už dlouho vládli hlavonožci amoniti, ale začali jim zdatně konkurovat plazi, na souši běhali dinosauři a připravoval se bouřlivý vývoj savců a ptáků.

Ostatně samotná buližníková skála, ze které je Ládví stvořeno, vznikla před miliardou let ve starohorách, když pod mořskou hladinou bouchaly sopky jedna za druhou. Sopečný prach a lávu konzumovaly bakterie. Když zemřely, spadly na dno a jejich vrstvy časem vytvořily jeden z nejstarších a zároveň nejtvrdších kamenů.

Na buližník i dávné mořské pobřeží se podíváme v lomu u turistické značky, kde jsou dnes lavičky, dětské prolézačky a ohniště na pečení buřtů.

Okolo Bohnického blázince

Po panelové cestě sjedeme k vozovně Kobylisy, kde opustíme Ďáblický háj. Na druhé straně komplikované křižovatky se připojíme na zelenou turistickou značku a mírně stoupáme do Čimického háje. Lesoparkem projíždíme po pěkných přírodních stezkách.

Z lesa vyjedeme na široké Čimické ulici. Po ní se vydáme do Bohnic. Po levé ruce necháme slavnou psychiatrickou léčebnu, kam se Pražáci žertem posílají, když se chtějí navzájem urazit.

Projedeme Čimicemi a u autobusové točny znovu najedeme na zelenou značku. Odbočíme po ní strmě dolů na panelovou polňačku, která nás dovede do údolí na asfaltovou okresku.

Hluboká Drahanská rokle

Po ní sjíždíme s větrem o závod do Drahanské rokle. U Drahanského mlýna se k nám připojí žlutá značka. Asfakt se mění na šotolinu, cesta se zužuje, až je s ní hlinitá stezka. Zdatní cyklisté na horských kolech jedou po pravé straně potoka, koloběžkáři a pěší turisté jdou ve strmém svahu nad levým břehem.

To ale netrvá dlouho. Rokle se rozšíří do údolí, cesta se zlepší a my rychle sjedeme k Vltavě na perfektní cyklostezku.

Svižně jedeme proti proudu Vltavy v silném provozu. Asfaltový pruh je dost široký pro všechny a na cyklostezku tak vejdou rodinky na kolech, kochající se cykloturisté i rychlí hltači kilometrů.

Pozor je třeba dávat na poněkud zmatené elektrobikery, kteří se často rekrutují z měšťáků, kteří si pořídili e-bike v době koronavirové epidemie a na kole šlapou poprvé v životě.

Podél cyklostezky vede zábavná naučná stezka, která ukazuje vesmírná tělesa a odkazuje na Ďáblickou hvězdárnu, od které jsme přijeli.

Objíždíme zoologickou zahradu přímo u řeky a botanickou zahradu ve svahu nad ní. Obě jsou sice velmi atraktivním turistickým cílem, ale každá zabere celý den. Necháme si jejich prohlídku na příště.

Trojský zámek jako z pohádky

Zajedeme ovšem do zahrady vedlejšího Trojského zámku. Barokní skvost ohromí nejen znalce architektury, ale každého návštěvníka. Projedeme vstupní bránou od Vltavy, sesedneme z kola nebo koloběžky (v zahradě se nesmí jezdit) a otevře se před námi kouzelný svět. Vidíme pohádkový zámek, bohatě zdobené schodiště, pečlivě udržovanou zahradu s cestičkami, fontánkami, sochami a sestříhanými keři.

Vystoupáme na schodiště, které celému areálu dává atmosféru. Vidíme to, co bylo vyhrazené jen šlechtě – před námi Pražský hrad a v hloubce pod námi sochy Titánů svržených Diem do Tartaru. Každá socha zde odkazuje na drsnou antickou mytologii. Ostatně podle toho nakonec dostala jméno celá pražská čtvrť.

Zámek postavili Šternberkové jako své letní sídlo. Od nich ho koupila Marie Terezie a udělala z něj. Sama zde několikrát bydlela. Dalším významným majitelem byl kníže Alfred Windischgrätz, který zde založil vinice, které dnes patří Botanické zahradě. Byl to onen legendární vojenský velitel, kterému během národního obrození roku 1848 zabili manželku vyhlížející z okna v pražském domě.

Poslední majitel zámku, velkostatkář Alois Svoboda, věnoval rozsáhlé pozemky a nemovitosti v Praze-Troji roku 1922 Československu. Byly využity pro Zoologickou zahradu. V zámku se během letní sezony pořádají výstavy, zahrada je otevřená celoročně.

Pokračujeme po cyklostezce podél Vltavy. Zastavíme se u Trojského vodáckého kanálu a v peřejích obdivujeme trénující kajakáře i kanoisty. Dojedeme k novému Trojskému mostu, o kterém se mezi Pražany traduje, že mu architekt dal tvar Klausovy tenisové rakety, aby byl projekt tehdejším prezidentem schválen. Cyklopruh přes most nás dovede na stanici metra Holešovice.

Odtud se můžeme vrátit nazpátek do Ládví, kde jsme nechali auto, nebo odjet rovnou domů. Pražské metro přepravuje jízdní kola bezplatně. Tramvaje také, ale jen na linkách ve směru z centra na jejich okraje, to znamená většinou do dlouhých kopců.

Fotogalerie

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  

Napsat komentář