Dovolená autem do Bosny a Hercegoviny

To léto jsem měla obrovskou chuť někam vyrazit. Někam daleko do hor. Jenže jak to tak bývá, kamarádi a známí neměli buď čas, chuť anebo peníze. Nevzdala jsem to a hledala inzeráty na cestovatelských seznamkách.

Zaujal mě inzerát na cestu transitem do Bosny a Hercegoviny. Odjezd za 14 dní z Brna!

Obsah článku

Bosna a Hercegovina autem

Kluk, který cestu organizoval, zněl po telefonu sympaticky a tak jsem začala balit. Spacák, stan, termo oblečení, hrnek, baterku atd. Už ta cesta vlakem z Prahy do Brna pro mě byla dost exotická, což mě navnadilo na blížící se výlet ještě víc. Po příjezdu a seznámení jsme vyrazili. Cestu přes Slovensko a Maďarsko jsem vnímala hlubokým spánkem a tak mě příjemně překvapilo, když jsem se probudila v Bosně. Všude kolem nás kopce, krávy, ovce a chaloupky. Naší první velkou zastávkou bylo hlavní město Sarajevo.

Překvapilo mě, že ještě 20 let po válce žijí lidé v prostřílených a od ohně černých panelácích. Jako bych se vrátila do válečného Sarajeva.

Ničivou a krutou válku dokazuje 12 hřbitovů, které jsou rozprostřeny po celém městě. Po cestě do vytoužených hor jsme se nemohli nezastavit u Olympijského stadionu nedaleko od Sarajeva. Stupně vítězů, skokanské můstky, lanovka nebo hlasatelské věže – to vše tu můžeme, jako na klasickém Olympijském stadionu, najít. Rozdíl je v tom, že místo udržovaného sportoviště tu najdete plevel, popraskaný beton, rozbitá okna a nejrůznější podpisy street-artových umělců.

Okamžiky slávy se tu vystřídaly s hrůzou a krutostí války. I tak ale stojí toto místo za návštěvu.

A jsme v horách

Po zhruba pěti hodinové cestě z civilizace jsme se ocitli uprostřed hor. A tím začalo opravdové dobrodružství. První noc jsme měli spát v horské chatě a zbytek nocí už jen pod stanem. Než jsme se ale k této chatě dostali, byl to opravdu adrenalinový zážitek. Cesta byla kamenitá a hodně úzká. Z okénka jsem sledovala valící se kameny, které jsme koly auta odvalili do údolí. Představa, že takhle padá naše auto, byla celkem nepříjemná. Čas od času jsme seo nějaký ten kámen zasekli a museli jsme ho uvolnit. Kromě toho jsme ale po cestě měli nádherné výhledy a potkali jsme spoustu milých lidí.

TIP: Nezapomeňte na cestovní pojištění

V chatičkách uprostřed hor bydleli pastevci ovcí a krav. Osobně jsem před cestou do Bosny měla strach z min, které tu všude v lesích a loukách stále ještě jsou. Právě tito pastevci nám vysvětlili, že do neprověřených míst posílají pár ovcí ze svého stáda. Pokud ty na louce přežijí, mohou se tam bezpečně pohybovat i lidé.

Stanujeme

Po zhruba dvou dnech jsme dojeli na místo ve výšce 1500 m n. m. a tam jsme rozložili naše stany. Auto bylo jako náš základní tábor, zdroj potravin a elektřiny. Na tuto etapu vzpomínám jako na nejnáročnější , za to ale jako na nejkrásnější. Ten pocit, kdy vylezete ze stanu, promrzlí až na kost a kolem vás pobíhají kravky a ovce je opravdu nezapomenutelný. Z tohoto základního tábora jsme se vydávali na různé túry. Asi nejzajímavější byla ta k horskému jezeru, které leželo přímo na hranici Bosny a Hercegoviny a Černé hory. Voda byla naprosto průzračná a až nezdravě ledová. Po tak náročném výšlapu jsme tam všichni s radostí skočili.

Po odjezdu z hor jsme ještě navštívili turisticky velmi oblíbené město Mostar a od bosenských hranic již ne tak daleký chorvatský Dubrovník. Kromě těchto turistických míst jsme v horách nepotkali kromě pastevců žádné turisty. Užili jsme si tak naprostý klid, čistotu a obešli jsme se i bez turistických obchodů a předraženého občerstvení. Díky tomu, že jsme cestovali autem téměř „na blind“, jsme zažili spoustu nevšedních zážitků a viděli jsme opravdu nádherná místa. Dalším plánovaným auto výletem bude pravděpodobně Rumunsko. Doufám, že to bude stejně tak zajímavý výlet, jako byl ten do Bosny.