V posledních několika letech se setkáváme s tím, že stále více Čechů si vybírá jako cíl své dovolené tuto půvabnou latinsko-americkou zemi. Zdá se, že Češi začínají objevovat kouzlo Brazílie a ta zažívá skutečný cestovatelský boom.
Sama jsem měla příležitost Brazílii v loňském roce navštívit a zamilovala jsem si ji natolik, že jsem tam ještě téhož roku vycestovala podruhé. Ráda bych se tedy podělila o několik tipů a zajímavostí pro ty, kdo mají v plánu se do této země podívat.
BRAZÍLIE OBECNĚ
Prvním důležitým faktem, na který se nevyplácí zapomínat je, že Brazílie se nachází na jižní polokouli Země, tudíž roční cyklus je tam obrácený. Pokud tedy pojedete o (našich) letních prázdninách, nezapomeňte si přibalit alespoň jednu teplou bundu, dlouhé kalhoty a zavřené boty, protože se můžete setkat s opravdu velkou zimou. (Nicméně, výše uvedené vybavení se vám hodí i v období brazilského léta, pakliže se chystáte cestovat dálkovým autobusem mezi jednotlivými státy. Autobusy bývají totiž silně klimatizované.) Jestliže se chystáte udělat si „zimní“ dovolenou, doporučuji krém s vysokým ochranným faktorem (podle slov Brazilců je v lednu OF30 málo), a počítejte s tím, že se do tuhé české zimy vrátíte krásně bronzoví.
Kde koupit dovolenou
Další kulturní tipy závisí víceméně na tom, jakou oblast chcete navštívit.
Já jsem strávila týden v Rio de Janeiro a posléze jsem během obou pobytů objevovala spíše stát Mato Grosso do Sul v blízkosti paraguajských hranic, tudíž mé tipy budou směřovat více do těchto oblastí.
Je ovšem dobré vědět, že v Brazílii moc lidí neovládá angličtinu, tudíž je lepší si před odjezdem nastudovat alespoň základní věci v portugalštině. Na druhou stranu, tamější lidé jsou velmi milí, ochotní a sami se snaží vám porozumět.
Až přijedete do Brasílie (ať už kamkoliv), určitě vyzkoušejte místní specialitu – tapioku. Získává se z manioku, což je tropická brambora, a prodává se hojně (i na ulicích) ve sladkých i slaných variantách. Výhodou tapioky je, že je bezlepková a připravuje se na pánvi bez oleje či čehokoliv jiného, tudíž není ani příliš kalorická. Velmi dobrým nápojem pak je kokosová voda (água de coco), která se na mnoha místech prodává i s již naříznutým kokosem, do kterého se pouze zavede brčko – a můžete pít.
Rio de Janeiro
Kdo by neznal Rio de Janeiro! Právě tam, v jednom z nejslavnějších měst Brazílie, jsme zahájili svou cestu.
„Tak takhle vypadá skutečné velkoměsto!“ říkala jsem si, když jsem po šesté hodině ranní vystupovala z letištního taxíku v samém centru Ria.
Skutečně, městský provoz je velmi odlišný od našeho. Troufám si říct, že každému, kdo někdy navštívil Rio, bude už navždy Praha připadat klidná. Nepřeberné množství aut, taxíků a autobusů tady proudí mezi mrakodrapy a historickými stavbami v opravdu rychlém tempu a v momentě, kdy se na přechodu pro chodce objeví někdo, kdo by si přál přejít, autobusy ještě zrychlí. Je to tak trochu chaos, ale i tenhle chaos má své zvláštní, nezaměnitelné kouzlo.
Ubytování v Riu
Co se týče ubytování, Rio de Janeiro nabízí spoustu možností. Kromě klasických hotelů jsou tu velmi populární i hostely, které pro jejich denní režim a cenovou dostupnost vyhledává především mládež. V těchto ubytovnách, obvykle vesele vyzdobených pestrými barvami, není o zábavu nouze. Na pokojích se bydlí většinou po dvou až po šesti, v prvním patře je společenská místnost, která nabízí televizi, wi-fi, kulečník a další možnosti. Snídaně bývá v hostelích často v ceně ubytování. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit hostel Casa Amarela, který patří sympatickému mladému páru a nachází se v centru v blízkosti katedrály Igreja da Nossa Senhora da Candelária.
A co je v Riu k vidění?
Hned první den jsme vyrazili na výlet za Kristem Spasitelem. Světově známá socha stojí na hoře Corcovado a otvírá svou náruč nad městem. „A přesně takoví jsme my, Brazilci,“ komentoval to posléze Pierre, můj brazilský známý. „Vítáme ty, kteří se k nám přijedou podívat, s otevřenou náručí.“
Kdo se ale bude chtít jet podívat za Kristem, ať si dá pozor na opice, které se na úpatí hory vyskytují ve velkém a přímo milují, když můžou nepozorovaně okrást někoho z turistů.
Naše cesta pokračovala k Pão de Açúcar (česky Homole cukru). Hora, která vypadá jako cukrová homole, nabízí krásný výhled na celé Rio a příjemnou cestu dvěma lanovkami. My jsme se k výjezdu nahoru dostali až se západem slunce, tak jsme si mohli vychutnat opravdu nádherný pohled na město, v němž se rozsvěcejí světla a začíná noční život…
Rio v noci žije především latinskoamerickými rytmy, jako je samba, forro nebo zouk. Ačkoliv my jsme k městské kultuře vždy spíše zabloudili, než že bychom se úmyslně vydávali na konkrétní kulturní akci, živé hudby a tance na ulicích Ria můžeme najít spousty, a to každý večer. Stačí si jen vybrat. Tak jsem se ocitla (tentokrát již z vlastní vůle) jednoho pátečního večera na live sambě v jedné z favel, známých chudinských čtvrtí. Pokud ale hledáte místo, které je vyhrazené čistě tanci a brazilské hudbě, zajděte si do Lappy, umělecké městské čtvrti. Určitě nebudete litovat.
TIP: Tajemné jezero Titicaca – svědek vzniku Incké civilizace
Pro ty, kteří mají rádi spíše přírodu, je v Riu velká botanická zahrada s mnoha exotickými rostlinami. Pro milovníky moře pak několik pláží, včetně známé Ipanemy a Copacabany. Protože ale na velkých plážích je i poměrně velká kriminalita (naneštěstí máme osobní zkušenost s krádeží na Copacabaně), preferovali jsme spíše o něco menší pláž Praia do Flamengo.
A nyní se posuneme dál….
Mato Grosso do Sul a Batayporã
I přes první týden v Riu byl hlavním cílem naší cesty stát Mato Grosso do Sul, konkrétně městečko Batayporã. Z města São Paulo (kam se dostanete z Ria autobusem za 5-6 hodin) jezdí 1x za den noční autobus do Mato Grosso do Sul. V Bataypoře, jednom ze známých Baťových měst, jsme byli kolem osmé ráno. Bataypora je poměrně mladým městem, byla založena českými zakladateli Janem Antonínem Baťou a Jindřichem Trachtou teprve v druhé polovině minulého století, a přestože to není přímořské letovisko jako Rio, rozhodně stojí za návštěvu.
Je to totiž perla české kultury v Brazílii.
První, co Vás zaujme při příjezdu, je tentýž Kristus, kterého jsme potkali už v Riu, jen v menším provedení. Opět nás vítá s rozevřenou náručí…
Jednou z nejzajímavějších věcí v Bataypoře je Pamětní centrum Jindřicha Trachty, postavené v domě dnes již zesnulého Jindřicha Trachty. V domě dodnes žije Trachtova manželka, Dona Marina, vitální (a především vždy usměvavá) devadesátiletá dáma. Muzeum je na požádání přístupné veřejnosti a nalezneme zde spoustu dokumentů a fotografií z doby zakládání města. Pravděpodobně od začátku roku 2017 bude přístupná i kaple Pražského Jezulátka v těsné blízkosti Pamětního centra, na jejímž dokončení se v současné době pracuje.
Kulturní život v tomto malém přívětivém městečku je velmi bohatý. Funguje tu např. taneční skupina Klenot, která vystupuje s českými a moravskými lidovými tanci nebo cyklistický klub Sapos sobre rodas. V okolí města vznikají nové turistické trasy (které lze využít i jako cyklotrasy), na jejichž značení se významnou měrou podílejí i Češi. Pro místní obyvatele, jejichž velkou část tvoří právě Brazilci s českými kořeny, jsou zde připraveny lekce českého jazyka. Každý rok jezdí do Bataypory čeští dobrovolníci v rámci různých programů (minulý rok tam například probíhala výuka české hudby a tanců ve čtyřech místních školách). Tamější krajané zkrátka češtinu i českou kulturu milují, touží zůstat v kontaktu se svým původním domovem a jejich vlastenecký postoj k naší zemi by se od nich mohl leckterý Čech učit…
Protože Mato Grosso do Sul je oblastí spíše zemědělskou než turistickou, máte zde jedinečnou příležitost vidět naživo různé zástupce brazilské fauny. Papoušci jsou tu asi tak hojní jako u nás vrabci a není vzácností, když vás hned po ránu papoušek sedící na telegrafní tyči pozdraví brazilskou frází: „Tudo bem?“ (v překladu „Máš se dobře?“). Štěstí jsem po několika dnech v Bataypoře měla i na tukany, které jsem toužila vidět už od dětství, a dokonce i na mravenečníka, který nám jednou při návratu z koncertu sertaneja (hudebně-taneční styl) zkřížil cestu.
Česká část naší skupiny byla poučena, že k mravenečníkovi se nesmíme přiblížit, protože ve chvíli, kdy se cítí ohrožen, postaví se na zadní, obejme případného útočníka a obrovskými drápy na zadních tlapách ho rozsápe.
A tak jsme se spokojili „pouze“ s pohledem z dálky….
Kdo by se snad začal v božském klidu státu Mato Grosso do Sul nudit, může navštívit Campo Grande, hlavní město tohoto státu s moderní atmosférou a spoustou zajímavých obchodů, nebo univerzitní město Maringá, v sousedním státě Paraná. Asi 10 km od Maringá se nachází ODY park, obrovský aquapark s mnoha atrakcemi. Z pohraničí Mato Grosso do Sul se státy Paraná a São Paulo mohu ještě doporučit oblast Rosana, kde si můžete zapůjčit loďku a udělat si výlet po řece Paraná, nebo národní park Morro do diabo. A jako poslední tip doporučuji vodopády Iguaçu, které, kromě toho, že jsou nádherným přírodním úkazem, navíc zasahují hned do tří zemí – Brazílie, Argentiny a Paraguaye.
Věřím, že pokud se rozhodnete strávit dovolenou v Brazílii, budete mít krásný a nezapomenutelný zážitek, a všem, kteří se tak rozhodnou, přeji příjemnou dovolenou a šťastný návrat.
Marie Samková