Dovolená v Černé hoře byla nezapomenutelná

Bylo to v roce 2004. Kamarád Zdeněk se v té době rekreačně potápěl. Dal se dohromady se skupinou studentů, kteří se chystali do Černé Hory s potápěčským vybavením. Zdeňka vzali do party, aby takříkajíc zajišťoval technické zázemí.

Jednak znal dobře Černou Horu, jednak měl člun, který si chtěli studenti půjčit.

Obsah článku

Černá Hora

Sportovní pobyt u moře totiž měli jako zápočet a se dvěma čluny jde potápění líp, než s jedním. Jenže dva čluny už nevešly do autobusu, tak bylo potřeba ještě zajistit doprovodné vozidlo.

Zdeněk tedy souhlasil, že pojede svým autem a člun poveze na přívěsu. A tak jsem se tehdy do Černé Hory dostala i já. Jela jsem v onom doprovodném vozidle. Se složeným člunem jsme mohli jet maximálně rychlostí 90 km za hodinu, takže už samotná cesta stála za to. Ovšem šok mě čekal po příjezdu do kempu. Spát v létě u moře ve stanu není problém, když máte k dispozici slušné sociální zázemí. Ano, když ho máte. Toalety byly turecké a při pohledu na žlaby k umývání jsem si vzpomněla na dětská léta na táboře. Ale budiž, tekla tam voda a venku bylo hezky. S čím jsem se ale těžko smiřovala po celou dobu pobytu, to byly sprchy. Od pohledu odpudivé, ale hlavně – bez absolutního soukromí!

TIP: Dnes už bych si vybrala ubytování v Černé hoře na Booking.com

K pohodlnému osprchování byly třeba dvě osušky – jedna jako závěs, druhá na utření. Taky budíček byl originální. Obsluha pustila v 6 hodin ráno kompresor na plnění potápěčských lahví.

Ale po pravdě, s touto dovolenou se mi pojí i hezké zážitky. Třeba procházka k malebnému kostelíku nedaleko našeho stanoviště. Poprvé jsem viděla a dokonce vařila (!) chobotnici. No, nic moc. Poprvé jsem se svezla na člunu podél mořského pobřeží a poprvé jsem viděla další mořské tvory.

Černá Hora se srbsky píše Црна Гора (Crna Gora) a anglicky Montenegro (což je i nejvyšší hora této země). Do roku 2007 to byla Republika Černá Hora.

Protože přes den se program skupiny řídil rozvrhem potápění, vyráželi jsme na průzkum okolí až večer. Většinou bylo všude strašně moc lidí. Ale líbil se mi třeba večerní přístav v Budvě nebo Petrovac. Ten působil na rozdíl od přelidněného Sutomore příjemně, jako lázeňské městečko. Stejně tak ale nezapomenu na rozbité domy podél cest – stopy po válce.

Byla to dovolená plná kontrastů a nejen díky slunečnému počasí opravdu nezapomenutelná.