Loni v létě jsme byli týden u moře v jižní Francii a ačkoliv jsem chtěl napsat krátký článek už tenkrát, vůbec jsem se k tomu nedostal. Je čas dohnat resty a čekejte i další články z toho, co jsme za poslední rok prožili. A bylo toho dost.
Jednalo se o první dovolenou s mou přítelkyní Martinou a mou první cestu do Francie. K moři už moc nejezdím a kromě Miami v roce 2016 jsem u moře nebyl ani nepamatuju. Týdenní válení u moře mě vždycky hrozně nabije energií a ve Francii to nebylo jiné. Člověk získá čas pro sebe a užitečný nadhled nad celým životem.
Francii jsem se obecně vyhýbal a doposud jsem nenavštívil ani Paříž. Byl jsem proto hodně příjemně překvapený, jak je jižní Francie pěkná a určitě tuto lokalitu můžu doporučit – především město Saint-Tropez, na které mám super vzpomínky.
Doporučit můžu místní města, trhy a supermarkety. Je tam spousta zajímavých věcí, které v ČR nemáme. Životní úroveň Francouzů mi přijde vyšší než jsem čekal, ačkoliv si myslím, že je ten jejich socialismus zahubí. (v ekonomické svobodě je Francie až na ostudném 52. místě)
Co se týká moře, tak to byl bohužel podprůměr. Zrovna první týden v červenci tam byly větry, které zchladily moře až moc a ten vítr nás celý týden obtěžoval při opalování na pláži. Byl jsem ale ujištěn, že toto se obvykle nestává a bylo to právě tím špatným termínem na začátku sezóny. Paradoxně mi to tolik nevadilo a dobře jsem si odpočinul i tak. Co se týká moře, tak bych řekl, že lepší než Katalánsko, ale horší než východní Itálie. Top stále zůstává Miami.
Fotek jsem moc neudělal. Celý týden byl hlavně o chillu. Tak snad se spokojíte s trochu neobvyklou pizzou.
Zbytek léta jsem strávil v práci a už žádná další dovolená nebyla.