V lednu letošního roku jsme se vypravili na tři týdny na třetí největší ostrov ze souostroví Kanárských ostrovů. Jak jsme prožili prvních pět dní si můžete přečíst v prvním článku. V tomto pokračování se vypravíme třeba na pláž, která je přístupná jen lodí nebo pěšky a postupně se přesuneme ze západní části ostrova na východní.
Gran Canaria – druhá část našeho výletu
Puerto de Mogán
Tato okouzlující rybářská vesnice se nachází zhruba hodinku jízdy od našeho ubytování u města La Aldea de San Nicolás. Říká se jí také „Malé Benátky“ nebo „Benátky Kanárských ostrovů“. Toto pojmenování získala kvůli dvěma kanálům procházejícím pod domy, které spojují přístavy, a mostům vedoucím nad ústím sezónního toku Barranco de Mogán.
Zaparkovali jsme u nákupního centra a prošli jsme se promenádou kolem krásné písečné pláže k přístavu. Ohromila nás především malebná architektura, všudypřítomné barevné květiny, malé restaurace, živá hudba i lodě. Když jsme se vrátili na pláž, trochu se zatáhlo a foukal silný vítr. Na Kanárských ostrovech to však není překvapující, čas strávený na pláži si můžete užívat ze sezení vybudovaného v závětří.
Mile nás překvapilo, jak se tu starají o pouliční kočičky. Na několika místech jsme zahlédli vybudované přístřešky, včetně připraveného krmení i vody a kočičky měly krásnou srst. Ve městě se také nachází archeologické naleziště, bohužel v době naší návštěvy mělo zavřeno.
Canal de Caldeiros
Další den jsme si prošli vlastní okruh v blízkosti našeho ubytování. Vyrazili jsme bez auta podél silnice směrem k La Aldea de San Nicolás. Po cestě jsme si prohlédli zrekonstruovaný větrný mlýn a po jednom a půl kilometru jsme dorazili k začátku treku, který jsme si našli v aplikaci Mapy.cz.
Cesta vede nad Canal de Caldeiros, který je však sveden do trubek v zemi. Celou cestu jsme měli krásný výhled do údolí, nabrali jsme výšku a před koncem treku jsme si užívali krásný výhled na oceán a útesy. Poté jsme sestoupali k oblázkové pláži kousek od našeho apartmánu. Celý okruh měřil zhruba šest a půl kilometru.
Degolada Risco Faneque
V pátek jsme opět zamířili do vnitrozemí po klikatých silničkách. Zhruba 40 kilometrů nám tak zabralo více než hodinu. Zaparkovali jsme poblíž vrcholku Tamadaba a vydali jsme se pěšky po značené trase k horskému sedlu Degolada Risco Faneque. Odsud byly ještě vyšlapané dvě cestičky k vyhlídkám na konci útesu.
Celá trasa měřila cca. sedm kilometrů, v první části jsme procházeli zeleným lesem, v druhé části se nám otevřely krásné výhledy na pobřeží a oceán. Určitě neuděláte chybu, když si sem zajedete i navečer, můžete tu pozorovat západ slunce na jedné z mnoha vyhlídek.
Pláž Güigüi
Náš osmý den na Kanárských ostrovech jsme se rozhodli strávit trekem k pláži Güigüi. Autem jsme přijeli do vesnice Tasartico. Pokračovali jsme ještě kousek dále po nezpevněné cestě směrem k oceánu až k výchozímu místu na tento trek, který byl označen rozcestníkem. Cesta prudce stoupala do sedla Degollada de Aguasabina, kdy jsme zdolali převýšení zhruba 350 metrů. Zde se nám otevřely nádherné výhledy do údolí a na klikatou cestičku, po které jsme postupně sestoupali k oceánu.
Těsně před koncem treku se před námi objevilo pár domečků s políčky, u jednoho bylo napsáno, že nabízí limonádu, kávu či čaj. Při cestě zpět jsme se tu zastavili, moc milá majitelka nám připravila dvě limonády a kávu a nabídla nám zdarma si načerpat vodu na cestu zpět. Dětem přinesla hračky a ukazovala nám fotky svých vnoučat.
Na pláž se sestupovalo po skalce, na které byl navátý písek, ale také natažené lano, kterého se bylo možné přidržet. Pláž byla okouzlující s černým pískem, v oceánu převládaly poměrně velké vlny. Před výstupem do 550 m.n.m. zpět do sedla jsem se nechala zlákat i já a osvěžila jsem se v oceánu.
Na pláž se lze dostat pouze lodí či pěšky. Přístupná je stezkou z Tasartica, která měří necelých pět kilometrů, nebo od města La Aldea de San Nicolás, která je dvakrát tak dlouhá.
Vyhlídka Mirador del Balcon
Kousek za městem La Aldea de San Nicolás směrem na sever k městu Ageate stojí nově zrekonstruovaná vyhlídka. V současné době prosklená vyhlídka je zbudovaná na místě původní kamenné. Pokud zrovna není Calima, tak budete mít krásný výhled na oceán a útesy na pobřeží.
Playa Del Risco
Z vyhlídky Mirador del Balcon jsme pokračovali dále na sever na pláž. Při odlivu byla písečná, při přílivu dosahoval oceán až k oblázkům. Byla vyvěšena červená vlajka, vlny byly vysoké a měly sílu. Odhrnuli jsme několik kamenů, abychom se dostali k písku a děti si v něm mohly hrát a strávili jsme zde zbytek dne. Na celé pláži téměř nikdo nebyl.
Caves of Valeron
V půlce našeho pobytu na Gran Canarii jsme opustili západní pobřeží a přesunuli jsme se východ. Po cestě jsme se zastavili u jeskyní, kde skladovali původní obyvatelé svoji úrodu až do příchodu Kryštofa Kolumba. Pomocí různých nástrojů ze dřeva či kamene vyhloubili více než 300 jeskyní, některé jsou vzájemně propojené.
Sýpka měla strategickou polohu, zvenku téměř nepostřehnutelná a těžko přístupná. Parkoviště je u silnice Barranco Valerón, na druhé straně ve svahu se nachází vstup. Po schodech s naučnými tabulemi vystoupáte až k jeskyním s nádherným výhledem do údolí.
Jardin de la Marquesa de Arucas
Naší další zastávkou byla malá botanická zahrada u města Arucas. Markýz začal zahradu utvářet kolem roku 1880 a v současné době je zde k vidění přes 500 různých druhů rostlin a vegetace. Další generace v tomto sbírání dále pokračovaly. Rostliny a vegetaci buď cíleně dovezly nebo vyměnily s ostatními šlechtickými rodinami.
Uprostřed zahrady stojí malý palác, který je rodinným letním sídlem. Nejvíce nás zaujaly kvetoucí ibišky různých barev, banánovníky a kaktusy, v jezírku jsme objevili želvičky a v celé své kráse se nám ukázalo několik pávů i kohoutů.
Arinaga
Po cestě jsme se ještě zastavili v supermarketu Alcampo, kde jsme tentokrát neodolali velkému výběru zákusků, sýrů, vín ani čerstvým rybám.
Poté jsme se již ubytovali v malém přímořském letovisku Arinaga.
Na naše další tipy na výlety se můžete ještě těšit v dalším článku.