Klidný pobyt u moře lze zakusit i na severu Polska. Helská kosa je místo s až pohádkovou přírodou, kde se letní dovolená podobá té na jihu Evropy. Navíc za dobrý peníz.
Když nám známí kdysi doporučovali Helskou kosu na letní dovolenou u moře, trochu jsme si klepali na čelo. Loni v srpnu se ale naskytla příležitost pobyt na pobřeží Baltského moře navázat na pracovní cestu. A nápad to byl rozhodně velmi dobrý.
Helská kosa Polsko – recenze
Překvapilo nás hlavně teplé moře, které bychom od Baltu nečekali. Zejména na jižním pobřeží, kde Helskou kosu (někdy nesprávně nazývanou jako polský poloostrov Hel) odděluje od polské pevniny Pucký záliv. Na severu byla voda jen mírně chladnější (oficiálně teplota kolem 27 stupňů), ale od koupání to ani naší dvouletou Aničku neodradilo.
Kudy jet autem
Cesta na Helskou kosu nám ze středních Čech trvala přes Vratislav a Lodž kolem deseti hodin. Pokud je to na někoho dlouhá doba, můžeme doporučit zastávku jen kousek za hranicemi v Kladsku, popřípadě dále ve Vratislavi nebo Toruni – všechno to jsou moc pěkná polská města, ideální na kratší procházku.
Samotný příjezd na kosu, kdy se projíždí úzkým pruhem pevniny, jsme si představovali impozantně. Realita je ale trochu jiná. Od vjezdu na kosu se jede prakticky stále lesem, moře uvidíte jen místy na jižní straně. Ale ono to je vlastně dobře – velká pláž na severním pobřeží je tak izolovaná od silnice a je na ní klid. Perfektní místo pro ranní procházku, čehož jsme využívali po celých následujících sedm dní.
Naše cesta končila ve městě Jurata, kde jsme bydleli v malém penzionu za 650 korun na noc. Což je celkem levné ubytování. Dá se sice na helské kose sehnat i levnější nocleh, hlavně pokud zvolíte kempy, kterých je tady několik. Náročnější cestovatel zde ale samozřejmě najde i nejeden hotel.
Jídlo a služby jsou zde asi dražší než běžně v Polsku, ale na naše poměry stále levné. Příkladem je lístek za 30 korun na krmení tuleňů, které jsme navštívili v „hlavním městě“ kosy Hel.
Zatímco po severním pobřeží se táhne dlouhá pláž s velkými dunami bílého písku, kam jsme chodívali hlavně ráno, na jižním pobřeží je tomu jinak. Od Juraty až po město Hel se nachází spíše kamenité pobřeží s občasnými „ostrůvky“ písku. Na rozdíl od severu jsme tady odpoledne nalézali větší klid a hlavně zde nebyly tak velké vlny.
Naráželi jsme spíše na rybáře, což je na kose asi jediný jiný způsob obživy kromě turistického ruchu. A také na surfaře, které jsme ale potkávali neustále a všude.
Zajímavosti
V Helu kromě zmíněného krmení tuleňů musíme doporučit asi 40 metrů vysoký maják, z něhož jsou překrásné výhledy. Jinak i procházka po centru městečka stála za to, byť se místy může zdát, že jste se ocitli na veletrhu windsurfařského vybavení.
V Helu se také nachází muzea věnovaná vojenství a rybářství.
Helská kosa je sice poměrně známou destinací, ne že by ale trpěla pod náporem turistů. Snad jen na východní špici kosy, která zřejmě turisty přitahuje nějakým magnetem, přitom pár set metrů dále po pobřeží už je pláž poloprázdná.
Helskou kosu jinak kromě pláží a městeček Jurata, Jastarnia a Hela pokrývají lesy. V nich lze nalézt vojenské opevnění, pevnosti nebo děla z období, kdy kosa plnila důležitou vojenskou funkci jako obrana Gdaňsku.
Zatímco Anička si zde vesele hrála na vojáka, my jsme našli úkryt od někdy vyčerpávajícího slunce u moře. Lákadlem pro cyklisty je jistě skvělá cyklostezka, která se táhne po celé kose – asi 35 kilometrů.
V Juratě jsme si oblíbili restauraci Polinezja. I pokud nejste vyloženě milovníci ryb jako já, tak vám zde bude chutnat. Doporučuji klasiku – rybí polévku a smaženou tresku.
Dovolená
Při dovolené na tomto místě samozřejmě musíte mít štěstí na počasí. Podle místních je srpen na počasí nejlepší měsíc, kdy hrozí jen sem a tam bouřka. My měli štěstí, nepotkala nás ani jednou.
Po týdenním pobytu jsem sám pokračoval do Litvy na pracovní cestu, zbytek rodiny se vydal domu po vlastní ose – vlakem. Ano, železnice vede až do Helu a dá se po ní dostat do Čech s přestupem v Berlíně za asi 14 hodin.