Když umíral slavný kníže Boleslav II. Pobožný, nechal v předtuše smrti vystavěl klášter svatého Jana Křtitele na ostrově uprostřed Vltavy. Bylo to před rokem 999 nedaleko dnešní Davle.
Možná v tom hrála roli jeho bohabojnost, ale zcela jistě vojenská a mocenská taktika. Někde tady v neprostupných lesích a hlubokých skalnatých kaňonech probíhala hranice mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Tady se rýžovalo sázavské zlato a po Vltavě pluly vory. Zároveň potřeboval opěrný bod na důležité vodní i pěší spojnici bohaté Pražské kotliny a téměř stejně bohatých jižních Čech. Cesta vedla dál na jih do rakouské Solné komory a na Jadran.
Pobožný kruťas založil klášter
Mimochodem kníže zvaný Pobožný byl synem Boleslava I. Ukrutného, neboli bratrovraha svatého Václava. Do dějin vstoupil vyvražděním Slavníkovců na Libici. Strašnému osudu unikl jen Vojtěch a jeho bratr Radim, oba později prohlášení za svaté. Kosmas o něm píše ve své kronice české: „Muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených.“
Boleslav II. na úsvitu českého státu, který tehdy zahrnoval sotva střední Čechy, pozval benediktiny z bavorského kláštera Niederaltaich, kteří tehdy propagovali respekt církevních struktur ke světským panovníkům. Benediktinům zase vyhovovala odlehlost uprostřed pustiny, protože po celý středověk si zakládali na modlitbách a tvrdé práci co nejdál od lidí.
Až do roku 1137 byl klášter dřevěný. Teprve po velkém požáru byl postaven z kamene a cihel. Roky 1278 ho dobyli a vyplenili Braniboři při okupaci celých Čech. Další drancování a požáry korunovali roku 1420 husité. Z jejich nájezdu se klášter už nikdy nevzpamatoval a roku 1517 byl zrušen.
Budovy zničila povodeň roku 1529. Dílo zkázy dokonala velká voda roku 1799. Tehdy všechny české řeky nejprve promrzly až na dno, poté se vytvořily obrovské ledové bariéry, a nakonec kry smetly vše, co jim stálo v cestě.
Na Ostrově proběhly archeologické výzkumy a po nich zůstaly viditelné půdorysy kostela i hospodářských budov. Pro turisty je zde umístěna tabule naučné stezky nazvané Ora et Labora (modli se a pracuj), což je dodnes platné benediktinské heslo.
Brod přes dvě řeky, ostrov a ostroh
Háček je v tom, že na ostrov nevede most. Musíte tam přepádlovat na vlastní loďce, případně otužilci mohou přeplavat přes studenou Vltavu, nebo počkat na jednu z exkurzí, které pořádá muzeum v Jílovém. Ve středověku tomu tak nebylo. Ostrov býval větší, řeka byla mělčí a teplejší, a proud silnější. Vedl přes něj důležitý brod.
Brod propojoval Davli na levém břehu Vltavy, Ostrov, bezejmenné město na ostrohu nad soutokem Vltavy se Sázavou a Petrov na pravém břehu Sázavy.
Ještě než vyrazíte přes Vltavu na Ostrov, zastavte se u kostela svatého Kiliána na břehu v Davli. Ačkoliv má barokní tvář, jeho základy jsou skoro stejně staré, jako Ostrovského kláštera. Když se se od něj podíváte do svahu, uvidíte strmé úvozové cesty. Už od středověku směřují ke zmíněnému brodu.
Přemysl Otakar II. okolo roku 1250 založil na strmém skalnatém ostrohu Sekanka nad soutokem Sázavy a Vltavy velkolepé město. Možná se jedná o nové město Jablonná (opidum Gablona), o kterém se sice ví z písemných pramenů, ale není známo, kde mělo stát. Čtvercové náměstí mělo plochu hektar, což je stejná velikost, jakou mělo náměstí v tu dobu zakládaných Českých Budějovic.
Lokátor ve městě vyměřil 60 parcel pro obytné domy a 40 jich bylo skutečně postaveno. V městě žilo 300 až 400 obyvatel. To bylo na tehdejší dobu dost i na stará a zavedená města. Protože zde nebylo co pěstovat a chovat, bylo neznámé město sídlem obchodníků, směnárníků, dopravců, řemeslníků – kovářů, hrnčířů, slévačů, soukeníků – a také horníků kvůli nedalekému zlatonosnému Jílovém.
Bezejmenné město velké jako Budějovice
Město nestačilo ani dostat název, nebylo dostavěno a mnohé obydlí i dílny byly stále provizorní, když v bitvě na Moravském poli roku 1278 zahynul král Přemysl. Jeho syn Václav II. byl ještě dítě, a tak se v době bezvládí stalo, co v Čechách mnohokrát před tím a mnohokrát potom – domácí šlechta i prostý lid se rvali jako koně, bojovali, zabíjeli a zabírali majetky. Do toho se vmísil Václavův poručník Ota Braniborský, který přitáhl se svým vojskem od Berlína, a nastala doba temna, které česká historie říká Braniboři v Čechách. Když se Václav II. o 10 let později ujímá vlády nad Čechami, o městě na soutoku už nikdo neví. Mlčí kroniky i právní listiny. Město zřejmě padlo za oběť rychlému a brutálnímu násilí. Vyhořelo do mrtě.
Sedm století leželo pod zemí tak, jak ho obyvatelé opustili nebo zemřeli. Nikdo na nic nesáhl, vše zůstalo na svém místě. To je obrovské štětí pro archeology, kteří mohli přesně identifikovat, kde bylo náměstí, jaké podél něj stály domy, co se tady vyrábělo a s čím se obchodovalo.
Turisté se díky archeologům mohou projít po naučné stezce, kde všechno uvidí. K názornosti informačních tabulí přispívají zakreslené domy tak, jak bychom je mohli vidět, kdybychom do města zavítali těsně před jeho zničením.
Z centrální studny na náměstí zbyla už jen prohlubenina v lese, místo fronty měšťanských domů je jen řada obdélníkových jam, hradební příkop je mělký a bránu si můžeme jen domýšlet, ačkoliv v minulém století byla využívána jako vjezd do pískovny a poté na skládku. Jen kostel a hřbitov už neuvidíme, protože stál ve vytěžené pískovně.
Okolí je poseto trampskými chatami, které stojí na místě bývalých dílen, a k nimž vedou v břidlicových skalách vytesané úvozy pro středověké kupecké vozy. Po těchto sekaných komunikacích dostal vrch Sekanka své novodobé jméno.
Na ostrohu je několik vyhlídkových míst a přístup k nim značený turistickými a cykloturistickými značkami. Z jedné je dobře vidět klášter dole ve vltavském údolí. Doporučujeme návštěvu právě teď, kdy ještě nezačala chatařská sezony a zároveň výhledům nevadí olistěné stromy.
Hradištko bylo zabrané nacistickými hrdlořezy
Za pár století se život přesunul dál od řeky směrem do polí. Vznikla obec Hradištko. Bývalý hospodářský dvůr byl přestavěn na tvrz a později zámeček.
Pochybnou slávu získalo Hradištko roku 1942, když ho zabraly nacistické jednotky SS. Zde se cvičili němečtí hrdlořezové pro boj proti celé Evropě. Neradostnou historií za 2. světové války provádí zajímavá naučná stezka nazvaná Vystěhované Hradištko.
Okolnosti konce války zůstávají dosud nejasné. Němci zde při úprku před Rudou armádou zakopali tak zvaný Štěchovický archiv, což byl archiv protektora K.H. Franka. Američané se o tom dozvěděli, archiv vykopali a odvezli. Československá vláda protestovala, a proto dostala vykopané bedny zpět. Co si z nich ovšem Američané vzali, nikdo neví. Zda potřebovali jména spolupracovníků gestapa, zbrojní plány, nebo něco jiného, se tuzemským komunistům nepodařilo zjistit.
V rovině dohadů stále zůstává Štěchovický poklad. Podle některých historiků je součástí pokladu třetí říše, který měl po částech putovat z Berlína přes Madrid do Argentiny počátkem roku 1945. Štěchovická zásilka prý obsahovala 540 beden, ve kterých je snad originál smlouvy mezi Sovětským svazem a Německem o rozdělení Evropy, plány na výrobu diskového letadla, výsledky raketového výzkumu, rozřezaná Jantarová komnata a obligátní šperky, peníze i cenné papíry. Čas od času se ho někdo pokouší najít ve štolách a lomech v okolí Hradištka.
Jak se tam dostat?
Turisté: Autobusem Pražské integrované dopravy ze Smíchovského nádraží do Hradišťka. Nazpátek se můžeme vrátit stejným autobusem z Pikovic.
Originální příjezd je parníkem do Štěchovic. V létě plují historické parníky na pravidelné lince Praha – Slapy.
Cykloturisté: Vlakem zvaným Posázavský Pacifik z pražského Hlavního nádraží nebo Braníka do Petrova. Za mostem přes Sázavu leží Pikovice a z nich vyšlapeme do strmého kopce po silnici nebo lesní cestou na Sekanku. Vracíme přes most ve Štěchovicích a podél Vltavy.
Vodáci: Vodácké putování můžete uskutečnit po peřejnaté Sázavě na kanoi nebo po klidné Vltavě na mořském kajaku. V obou případech přistáváte pod skalnatou špičkou na soutoku. Až si prohlédnete Sekanku, přeplujeme ještě na ostrov ke klášteru.
FOTO klášter
FOTO Davle
FOTO Sekanka
FOTO Hradištko