Jaký byl zájezd vlakem první třídou do Hamburku v Německu

Na podzim roku 2014 se mi vyskytla možnost jet s několika dalšími vybranými lidmi do Německa na týdenní zájezd. Celý zájezd byl plánován tak, aby byla obsažena nejlákavější města v zemi, a abychom se postupně čím dál více blížili domů.

Rychlíkem z Prahy směr Hamburg

Proto jsme hned na začátku absolvovali luxusním rychlíkem dlouhou cestu Praha – Hamburk. Dorazili jsme ráno, a poté, co jsme se ubytovali, jsme vyrazili na prohlídku města. Přestože nás přivítalo chladné, sychravé podzimní počasí, rozhodli jsme se nenechat si ujít jedinečnou severoněmeckou architekturu, obrovské obchody, kostely a banky, které ač jsou strohé a jen z červených cihel, mají své kouzlo.

Mnohé to možná překvapí, ale Hamburk není jen moderní, omšelé přístavní město, ale má osobité charisma, v centru najdete řadu parčíků, laviček, zeleně, i příjemně upravená nábřeží kanálů, po kterých se můžete svézt na lodi a prohlédnout si krásy města i z jiného pohledu než z chodníku.

Přístav v Hamburgu

My jsme tuto nabídku využili, a dopluli až do přístavu, který nám potvrdil dojem, jakým na nás působil z obrázků a fotek, vskutku obrovská vodní plocha, protkaná sklady, mosty a jeřáby, na které se majestátně nesou mohutné kontejnerové lodi.

Urychlovač částic

Protože však přístav v Hamburku rozhodně není ničím podobný klidným a přátelským přístavům ve Francii nebo v Anglii, využili jsme rádi možnosti dostat se do areálu obřího podzemního urychlovače částic DESY, který se nalézá nedaleko od Hamburku. Pečlivě jsme si vyslechli přednášku o částicové fyzice a prohlédli si areál, tvořený obrovskou kruhovou trubicí s množstvím navzájem na sebe působících magnetů.

Ubytování

Protože se však již blížil večer, rozloučili jsme se s naším průvodcem po areálu, velmi příjemným německým profesorem, a vydali se k našemu dočasnému domovu, malému hotelu v centru města, kde jsme se také navečeřeli.

Německá kuchyně

Německou kuchyni může člověk skutečně jen pochválit, dali jsme si ryby, když už jsme byli u moře, a musím přiznat, že byly vynikající. Jen personál mohl být trochu osobnější, ale na jistou dávku odměřenosti si člověk v některých částech Německa musí zvyknout.

Německo autem

Druhý den jsme pak vyrazili zapůjčeným autem na projížďku po okolí. Jen tak bez cíle jsme se nechali vést krajinou, a dělali krátké zastávky na focení, případně prohlídku cílů, které nás nějak zaujaly.

Nakonec jsme dorazili až do města Lübeck, starého města proslulého svou historií a architekturou. Tento způsob cestování však nebyl nejšťastnější, protože jsme strávili množství času na cestách, a než jsme se nadáli, byl večer, a my se museli vrátit.

V dalších dnech jsme pak pokračovali v naší cestě přes Berlín, Mnichov a Drážďany do Prahy.

Za sebe musím říct, že se mi mnohem více líbilo třeba v Mnichově, kde byla atmosféra příjemnější, osobnější a vřelejší. Přesto jsem rád, že jsem mohl poznat i Hamburk, protože jsou místa, která by člověk znát měl, a tento světově významný přístav na Labi k nim rozhodně patří.