Jostedalsbreen - největší ledovec v Norsku

Dole ve fjordu stojí loď Maxim Gorkij, se zastávkami ve fjordech dojede až na Nordkapp. Jedním trajektem jsme za 10 minut u Orlí cesty, dalším trajektem jedeme hodinku, vidíme farmu, kde vypěstovali 700 kg meruněk a vedle vodopády – sedm sester a nápadník.

Kemp Loen

Ve vychvalovaném campu v Loen začínáme v 19.30 hod. večeří jako včera, tři brambory jsou asi norma, chatka se 140 cm postelí s patrem a kanapem nevyhovuje Zbyňkovi a rozložil si spacák na zemi. Při procházce ke skanzenu mrholí, slyšíme rány, není to hrom, ale praská ledovec, ubývají ho 3.5 m/rok, v zimě ho kousek přibude, v TV jsou dva programy – USA film a beach volejbal, do hajan ve 23.30 hod.

Jostedalsbreen je největší pevninský ledovec v Norsku

V 05 hod. se budím bez budíku, budím i Milana na focení a v 7.45 hod. jsme mezi první desítkou na snídani, začínám ryby s cibulí a tomátem, 2x čaj, poprvé olivy a sušenky zbylé od večeře. Sedíme na terase a koukáme na jezero a ledovec, hladím kozu a kozičky, saunu mají jen 3x týdně, v sobotu NE. Přejíždíme ke splazu ledovce Jostedalsbreen v Briksdalbreenu, měří 175 km a je 300 m vysoký, fotím ledovcový vodopád vytékající z ledovcové brány, šlapu v mokasínech s novým gumovým podpatem. Šetřím 250 NK za padesátiminutový výstup po ledovci v půjčených pohorkách, mačkách a s cepínem na laně, během 10 min. padá Milan = Hákon prvospadlý i Zbyněk, obcházím ledovec po kamenech, abych je viděl a cestou zpět 2x uklouznu po mokrém kameni, je větrno a deštivo.

Projíždíme řadou tunelů celkem 80 km, nejdelší má 24.5 km, jedna hora asi 1.600 m výšky je v zimě neprůjezdná, jsou i tunely do zatáčky – serpentiny, nad vodní elektrárnou je hafo drátů, na kopci jsou dvě jezera – další elektrárny a řada obydlených chalup s auty a lidmi, je neděle. V Gejlu večeříme sobí guláš s rýží, kompotem – ananas, angrešt, jablko a kávou, bydlíme s jednou rodinou v chatě 2+3+4 s jedním wc a sprchou. Večerní procházku rušíme, protože hrob Vikingů z 9. stol. je 7 km daleko, do hajan ve 23.15 hod. Milan budí v 6.20 hod., chudší snídaně s málem ryb a musli bez rozinek, všichni hledáme klíč od chaty, až ho Milan nalézá v kapse u hřebenu. Stavíme u repliky dřevěného kostelíku Stadtkirche, hospůdka vedle vítá majitele dolarů a valut, 250 km do Oslo jedeme v dešti, v muzeu polárních cest Fridtjofa Nansena se fotím u kormidla lodi Fram, v podpalubí jsou slyšet realistické zvuky. V muzeu Kon-Tiky je papyrusová loď Ra II a vor Kon-Tiky + film za 40 NK, k tomu mají nejhorší wc z celé cesty.