Baltské moře je studené i v létě. Chladný vítr žene neustále vlny, ale málokdy jsou vyšší než metr. Odliv ani příliv nejsou příliš cítit. Tábořit lze na opuštěných plážích. To jsou ideální podmínky pro výpravu na mořském kajaku.
Vybrali jsme si největší německý ostrov Rujana (Rügen). Mezi mořskými kajakáři je považováno za velký výkon, pokud ho objedou celý. Už to dokonce zvládlo několik vodáků bez mezipřistání. Pro pohodovou plavbu, pokud zvolíte mořský kajak, je však potřeba počítat s jedním až dvěma týdny na moři.
Obsah článku
Krásný sever
Většina kajakářů proto pádluje jen okolo severní část ostrova. Střídají se tu téměř prázdné písečné pláže, vysoké útesy z bílé křídy, obrovské kempy s komerčními plážemi plnými nudistů, stánků s buřty a pobíhajícími zmrzlináři, staré rybářské vesničky a malé jachetní přístavy. Sever Rujana je obrácený k moři.
Na jihu odděluje Rujanu od německé pevniny jen úzký průliv a v něm sídlí průmyslové město Stralsund.
Loděnice, továrny, sídliště a komerční přístav není nic, co bychom si na dovolené chtěli zblízka prohlížet. Na západě bojuje moře s pevninou urputně. Je tu spouta bažin, rákosí, mělčin a vnitrozemských lagun. Je to přírodní ráj a proto velmi přísně chráněný. Do některých míst nelze vplouvat vůbec a jinde je pobyt omezený. Jelikož nejsme znalci nedotčené přírody, odpustíme si návštěvu i této zajímavé části Rujany.
Oblíbená týdenní trasa, kterou za příznivého počasí zvládnou spolu s rodiči i školní děti, se jezdí z města Dranske okolo mysu Kap Arkona, přes přístav Sassnitz do městečka Thiesow. Dá se plout i obráceně, první verze od západu na východ je výhodnější – obvykle zde totiž fouká vítr di zad. Pádlování lze na mnoha místech jednoduše ukončit, dojít na autobus a vrátit se na start. Hromadná doprava na Rujaně funguje perfektně.
Prvotřídní zajímavost Kap Arkona
Lodě (lehké kajaky na moře) dáváme na vodu u Dranske. Úzká šíje odděluje moře zaslíbené jachtařům a mořským kajakářům, od chráněné laguny Wiek, po které se prohánějí kitesurfeři a windsurfeři. Na parkovišti je vtipné sledovat, jak doleva táhnou své mořské kajaky vodáci a doprava míří jezdci s plováky a padáky.
Pádlujeme k severu podél dlouhých pláží do obřího kempu Bakenberg. Na první noc si můžeme vybrat nudistickou nebo klasickou část. Každá má jinou recepci.
Ráno vyrážíme dost brzy, abychom stihli obeplout Kap Arkona, nejsevernější mys ostrova. Tady se tvoří velká část německého počasí, a proto nás mohou zdržet nepravidelné vlny nebo protivítr. Na slabší kajakáře je potřeba dávat pozor, aby se nám na volném moři neztratili.
Samozřejmě přirážíme ke břehu a jdeme se podívat na skálu s majákem viditelným už zdaleka. Je to památné místo – několik majáků tu odsloužilo celá století, tudy vedly středověké dobyvatelské války ze Skandinávie do Evropy, stálo zde poslední slovanské hradiště, odtud mířily socialistické zbraně na kapitalistické státy, zde pohraniční stráž bránila lidem z NDR uniknout po moři do svobodného světa.
S větrem v zádech po hladkém moři
Za mysem se pobřeží stáčí na jih a moře se po pár stovkách metrů jako zázrakem uklidňuje. Jsme v závětří. Prohlédneme si rybářské městečko Vitt. I tady vystoupíme na břeh, nemůžeme si nechat ujít památku, která je pro turisty na Rujaně podobná atrakce, jako Zlatá ulička na Pražském hradě.
Skály se znovu mění na pláže. Kilometry písku nás nakonec nalákají k přespání na divoko. Jediné omezení pro zdejší pláže tkví v tom, že tu nelze nechat auto přes noc a že se nesmí rozdělávat oheň z naplaveného dřeva. To stačí, aby pláž byla přes noc skoro prázdná. Registrujeme jen několik stanů, u kterých si romantici vaří večeře na plynových vařičích.
Ráno sedneme do kajaků a popojedeme pár kilometrů do Glove. Neodpustíme si buřty a zmrzlinu, které tady mají velmi dobré. Plná pláž lidí nás rychle přestane bavit a my odplujeme od rekreačního ruchu.
Přivítá nás romantický přístav Lohme pro jachty a malé rybářské lodě. Potřebujeme nabrat pitnou vodu. Když se ptáme správce, kolik máme zaplatit za odběr, zasměje se. Našich dvacet litrů do kanystrů ho vůbec nezajímá. Jachty tady čepují hektolitry.
Suchozemci si nechávají radit o počasí
Když sledujeme na vývěsce předpověď počasí, nevíme si s ní jako suchozemci rady. Jsou vlny vysoké jeden a půl metru hodně nebo málo? Správce přístavu nám tedy doporučuje, že máme zajet o kilometr dál na pláž z oblázky, postavit stan a že stejně zítra nevyjedeme. Má pravdu, tak vysoké vlny jsou už pro naše kajaky moc vysoké. Uděláme si tedy pěší výlet na nejznámější vyhlídky Königstuhl a Kollicker Ort. Shlížíme z proslulých křídových útesů na modré moře a sledujeme, jak se přes hřebeny vln probíjejí jachty. Jsme rádi, že nejsme na otevřeném moři mezi nimi.
Když se moře další den uklidní, pádlujeme pod vyhlídkami. Tady se nesmí vystupovat na břeh, protože jsme v přírodní rezervaci Jasmund zahrnující moře i pobřeží. Za nimi se objeví velký přístav a zároveň mondénní letovisko Sassnitz. Naší jedinou starostí je, abychom odtud rychle zmizeli. Živý námořní provoz zahuštěný trajekty ze Švédska nás znervozňuje, protože křižujeme dráhu přistávajících velkých lodí.
Pak už jenom poněkud únavně přepádlujeme okolo rekreačních středisek Prora a Binz. Obří panelák na břehu, zřejmě nejdelší na světě, upomíná, jak si Adolf Hitler představoval nacistickou rekreaci poctivě pracujících dělníků.
Poslední spaní si užíváme na oblázkové pláži před Sellinem. Poslední pádlovací etapa nás čeká do rekreačního městečka Thiessow.
A co vy, kdy vyrazíte do Německa na Rujánu?
