Z Neratova jsme pokračovali do Litomyšle, před obědem obcházíme Smetanovo náměstí. Začínáme u sochy nejslavnějšího rodáka Bedřicha Smetany, který se narodil v rodině sládka zámeckého pivovaru jako jedenácté dítě po deseti dcerách.

Město Litomyšl

Pokračujeme kolem domů, kde bydlely spisovatelky Božena Němcová a Tereza Nováková. Obdivujeme podloubí na obou stranách náměstí a u staré radnice vidíme Loket český = 59 cm, který se dá vidět jenom zde, v Praze a Litoměřicích. Kdysi tento loket sloužil kupujícím na trhu, ale si mohli přeměřit koupené látky. Na věži je ještě jedna pozoruhodnost a to značka, která označuje výšku vody, která se sem vyšplhala při obrovské povodni v roce 1781 a zničila obrovskou část náměstí.

Jdeme na oběd

Nabíráme opačný směr a těšíme se na objednaný oběd v salónku restaurace Slunce, ale oproti Neratovu tady o zákazníka neměli zájem a jejich ochota se od dob socialismu nezměnila. Navíc nedělní oběd účtovali o tři koruny dráž, než bylo uvedeno na jídelníčku vedle vchodu.

TIP: Čtěte recenze restaurací v ČR.

Náladu si zlepšíme zmrzlinou a zajímavou procházkou s průvodcem, začínáme v ulicí Aloise Jiráska, v malém parčíku sedí sám Mistr a stojí „divná“ lavička. Vedle Regionálního muzea vcházíme do barokního Piaristického chrámu „Nalezení sv. Kříže“, sochařská výzdoba je dílem mj. Matyáše Bernarda Brauna. Na sousední budově pardubické fakulty restaurování čteme vzpomínku na rektora Piaristické koleje Františka Ambrože Stříteského, málem umučeného při komunistických procesech v padesátých letech minulého století. Ve státním zámku jsme byli již dříve, proto kolem nově dostavěné knihovny a krásné kašny sestupujeme do zahrady piaristického kláštera. Stojí v ní bazén s mlhovištěm a sousoší čtyř dívek, které městu věnoval Olbram Zoubek.

Lázně ducha

Litomyšl nemá léčivé vody, ale má zde „Lázně ducha“ – léčí laskavou elegancí, prý zde vyvěrají prameny ducha Aloise Jiráska, Bedřicha Smetany, Boženy Němcové a dalších. Je to město neobyčejně kulturní a lázeňské, ovšem vodu tam nikdo nepije.” Těmito slovy popisuje ve svém Krvavém románu Litomyšl Josef Váchal. Obdivujeme zajímavé lavičky, které lemují pomyslnou lázeňskou kolonádu a přinášejí radost i místo k oddychu. První vznikly v rámci výtvarného sympozia na jaře 2013 a každý rok přibývají další. V poslední ulici před návratem na Smetanovo náměstí obdivujeme penzión Paseka, boční stěnu pokrývají sgrafita vytvořená podle dřevorytů z Krvavého románu od významného grafika, jehož jméno tato ulice nese. Při cestě do Skutče se ještě zastavíme u Růžového paloučku, kde se naposledy setkal Jan Ámos Komenský s českými bratry při odchodu do exilu.

Foto galerie

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  
  •  
  •