V tomto týdnu jsme se věnovali hlavně turistice okolo levád, ale navštívili jsme například i továrnu na zpracování cukrové třtiny. Během naší návštěvy Madeiry probíhala právě hlavní sklizeň. Cukrová třtina sem byla přivezena z Itálie v 15. století a vyprodukovaný cukr se odsud dovážel především do Evropy.
Ale z cukrové třtiny místní obyvatelé nevyrábí pouze cukr, ale i melasu, třtinový med, medové sušenky, medový dort neboli Bolo de mel nebo různé druhy rumů, a z rumu pak vyrábí místní nápoj poncha.
Obsah článku
Levada do Furado
Do vesničky Ribeiro Frio jsme šestý den našeho pobytu ujeli z Machica necelých dvacet kilometrů, nejprve jsme projížděli jedním tunelem za druhým a pak jsme odbočili na horskou silnici, kde jsme hodně stoupali. Ve vesnici jsme zaparkovali auto a vyrazili podél Levada do Furado.
Vede z vesnice Ribeiro Frio zhruba deset kilometrů do vesnice Portela, před koncem se přejmenuje na Levada da Portela. My jsme však po třech kilometrech odbočili na Levadu do Poco do Bezzera a vrátili jsme se tak zpět k autu, abychom nemuseli řešit dopravu zpět. Naše trasa měřila sedm kilometrů a překonali jsme převýšení skoro 700 metrů. Cestujeme s našimi dětmi, starší dceři bylo v té době pět let, a vše sama odchodila, mladší dceři byl rok a půl, tu jsem většinou nosila v nosítku, někdy i kousek ušla.
Těsně před koncem naší trasy jsme procházeli kolem schodového vodopádu a sádek se pstruhy Posto Aquícola do Ribeiro Frio. Potok, který vesnicí protéká, ale i název vesnice znamená studený potok a v jeho vodách vznikly líhně a nádrže pro různá stádia vývoje pstruha, který se nejen kulinářsky připravuje jako specialita po celém ostrově, ale i vypouští zpět do řek, aby se obnovila jeho populace.
Rabacal
Zhruba hodinu cesty z Machica a velmi prudkém stoupání, kdy jsme měli strach, zda ho naše malé auto zvládne, jsme vystoupali na náhorní plošinu Paul de Serra. Byla zde hustá mlha a volně pobíhající krávy, takže jsme museli jet velmi opatrně. Náhorní plošina je zde ukončena údolím, do kterého stéká mnoho potůčků, které postupně vytvoří potok Ribeira da Janela. Parkoviště se nachází na náhorní plošině a dolů k Rabacalu vede zhruba dvou kilometrová asfaltová cesta, po které je buď možné sejít pěšky nebo se svézt minibusem. Rabacal je místo v údolí, kde je ubytovna i bufet, ale hlavně výchozí místo k levádám.
Z Rabacalu jsme se vypravili 1,3 kilometrů kolem Levada do Risco k jednomu ze dvou vodopádů. Odsud jsme pokračovali 2,2 kilometrů kolem Levada dos 25 Fontes. Na této trase bylo poměrně hodně schodů a neustálé klesání a stoupání, protože trasa nekopírovala přesně levádu. Odměnou nám však byl vodopád, který se skládá z mnoha menších vodopádů, odsud také pochází název dvacet pět pramenů. Celkem jsme zdolali téměř deset kilometrů.
Pico do Facho
Osmý den našeho pobytu jsme si udělali odpočinkový. Dopoledne jsme autem vyjeli na vrchol Pico do Facho, který se vypíná nad Machicem. Až na vrchol lze dojet autem, kde silnice končí. Je zde parkoviště, vyhlídka i občerstvení. Hora měří 295 m.n.m. a je odsud krásný výhled na Machico i pláž a letiště.
Odpoledne jsme vyrazili jako každou další neděli na místní pláž, kde jsme objevili i stánek s naprosto nepřekonatelnou zmrzlinou.
Levada Nova a Levada do Moinho
Po necelé hodině cesty z Machica jsme dorazili do vesničky Lombada, na čtyřiceti kilometrovém úseku dálnice jsme napočítali 32 tunelů. Zaparkovali jsme auto u kostela, kde byl také Památník obětem výstavby levád a leváda, která směřovala do historického mlýna. Ten si bylo možné prohlédnout pouze z venku i s mlýnským kolem poháněným vodou z levády. V určité dny je možné navštívit i interiér.
U kostela jsme se napojili na Levada do Moinho neboli mlynářskou. Ocitli jsme se na úbočí strmého údolí s nádherným výhledem. Výhodou je, že po čtyřech kilometrech jsme vystoupali schody k Levada Nova a pokračovali zpět jinou trasou ve vyšší části stejného svahu. Tato leváda byla mnohem zajímavější, často chybělo zábradlí a my jsme tak šli po betonové cestičce vedle levády s velkým srázem po pravé straně. Největší nadšení však přišlo v části, kdy jsme procházeli vytesanou cestičkou ve skále, pod nohama nám tekla leváda a nad námi padal vodopád. Museli jsme ho rychle proběhnout, abychom nebyli mokří. Na tento úsek navazoval náš první tunel pro pěší, je nutné mít baterku, abyste si mohli posvítit na cestu. Tunely jsou často dlouhé a není zde žádné osvětlení.
Santana
Desátý den jsme si naplánovali výlet lanovkou Teleférico da Rocha do Navio. Lanovka vede ze strmého útesu k moři, kde se nachází zahrádkářská kolonie. Podél útesu vedla cestička pro pěší, která však byla uzavřena. Již z lanovky jsme obdivovali dva krásné vodopády, dole jsme se prošli mezi malými domečky, pohráli si s krásnými oblými kameny na pláži, ale hlavně jsme si užili to neuvěřitelné ticho a klid.
Ve městečku Santana jsme si prohlédli skanzen s původními pasteveckými domečky v centru města, do některých bylo možné se podívat, protože v nich byly umístěny obchody se suvenýry. Domky jsou ve tvaru A z trámů a mají slaměné střechy, většina je krásně malovaná bíločerveně s modře rámovanými okny. Nazývají se Casas de colmo. Po spasení trávy nebylo obtížné je přenést na další pastviny, protože nemají žádné základy. Po Santaně jsme takových domečků našli ještě mnoho především na soukromých pozemcích.
Miradouro da Portela
Byla tu opět středa a manželovy pracovní povinnosti. Vyjeli jsme proto jen na krátkou patnácti minutovou cestu autem z Machica k výhledu na Portelu. Zde končí většina pěších turistů svou výpravu okolo Levada do Furado. Výhled na Portelu byl opravdu dechberoucí a my jsme pokračovali dále směrem k městečku Portela kolem Levada Portela a hledali vavřínové neboli bobkové listy, kterých tu mělo být spousty. Po cestě jsme míjeli jeden tunel, do kterého jsme s baterkami nahlédli, a pak jedním procházeli. Došli jsme až do místa, kde se nám leváda ztrácela a vrátili jsme se zpět stejnou cestou. Celá trasa měla necelých pět kilometrů.
Calheta
Po zhruba hodinové cestě autem z Machica jsme přijeli do Calhety, kde jsme navštívili parní továrnu na zpracování cukrové třtiny. Právě byla sklizeň, takže jsme všechny stroje mohli vidět v provozu, pracovali non-stop, a byl tam ohromný hluk. Návštěva byla zdarma a ve vstupní hale bylo i malé muzeum. V přilehlé restauraci bylo možné produkty ochutnat a zakoupit. Ochutnali jsme třtinovou šťávu, třtinové rumy, sušenky i medový dort. Dále jsme pěšky pokračovali na místní pláž, po cestě bylo krásné dětské hřiště s prolézačkou ve tvaru lodě. Když jsme se vraceli do Machica, udělali jsme odbočku k vodopádu Cascata dos Anjos. Mezi městečky Madalena do Mar a Ponta do Sol vede regionální pobřežní silnice, na kterou padá vodopád ze skalní stěny a poté do oceánu pod ní. Doporučuji se na vodopád podívat, ale neprocházet ani neprojíždět pod ním autem, občas s vodou totiž spadnou i kameny různých velikostí. K vodopádu jsme projížděli krásnými nahrubo raženými tunely.
Tímto končí druhé vyprávění o našich zážitcích z objevování ostrova, můžete se však těšit na další dva články o výletech a zajímavostech krásného a jedinečného ostrova Madeira v Atlantském oceánu. Strávili jsme zde více než měsíc a byl to příjemný únik před restrikcemi, které v té době u nás panovaly. Nemohlo se sice z jednoho okresu do jiného ale na letiště ano.
Madeira odkazy
Další díly cestopisu
- Madeira dovolená a naše měsíční objevování ostrova
- Madeira 3. část – cestujeme kolem dokola celého ostrova
- Madeira 4. část – výlet na nejvyšší horu ostrova – Pico Ruivo
- Madeira 5. část – poslední díl cestopisu
