Madeira 4. část - výlet na nejvyšší horu ostrova

V tomto týdnu se nám konečně podařilo uskutečnit trek na nejvyšší horu Madeiry a zároveň třetí nejvyšší Portugalska, Pico Ruivo. K vrcholu do nadmořské výšky 1 862 metrů vede několik přístupových cest. My jsme zvolili pro první výstup tu z parkoviště pod Pico Arieiro, které je vysoké 1 818 metrů nad mořem.

Obsah článku

Pico Ruivo

Několik dní jsme pečlivě sledovali počasí, večer vše připravili a ráno dle předpovědi a webkamery raději zvolili jiný výlet. Dvacátý den našeho pobytu na Madeiře jsme se rozhodli vyjet autem na Pico Arieiro. Dle předpovědi nemělo být úplně ideální počasí, ale převážně mělo svítit slunce. Těsně pod vrcholem je velké parkoviště, restaurace a vojenský vysílač. Pico Arieiro bylo zahaleno v oblacích a foukal poměrně silný vítr. Rozhodli jsme se kousek trasy zkusit, starší dcera se na výlet těšila, mladší po chvíli usnula v nosítku. Celá trasa měřila cca pět a půl kilometru, na první třetině jsme klesali po schodech, ve druhé třetině se šlo bez převýšení a procházeli jsme šesti tunely. Tady jsme se stočili do jiného údolí, kde svítilo sluníčko, bylo zde modro a bez větru. Na poslední části jsme zase stoupali, většinou po schodech. Na exponovaných místech byly i žebříky. Kousek pod vrcholem se nachází chata s občerstvením. Zde i na vrcholu také létaly pěnkavy a my jsme je krmili z ruky zobáním pro ptactvo. Na vrcholu jsme si dali za odměnu medový dort Bolo de mel z cukrové třtiny.

Na chodnících občas chybělo zábradlí, bylo vidět, že sesuvy půdy jsou zde časté a přístupová trasa musí být čas od času pozměněna. V některých průvodcích jsme se dokonce dočetli, že na cestu tam se volí jiná stezka než na cestu zpět. Když jsme procházeli okolo zmíněné křižovatky, byl přístup k ní zapáskovaný. Viděli jsme ji při cestě zpět z vyhlídky a velká část chodníku zcela chyběla.

Prosklená vyhlídka Cabo Girao

Cabo Girao je jeden z nejvyšších útesů na světě. V nejvyšším místě, kdy se vypíná 589 metrů nad mořskou hladinou, je umístěna prosklená vyhlídka. Odsud je vidět městečko Camara de Lobos i Funchal a pod vyhlídkou políčka a vinice, kam se dá dostat buď lodí nebo lanovkou Teleférico das Fajas Cabo Girao „Rancho“. Bohužel lanovky někdy kvůli počasí nejsou v provozu, a to byl právě náš případ. Zajeli jsme proto čtyři kilometry k jiné lanovce Telerifico da Faja dos Padres.

Faja Dos padres

Z útesu do údolí se lze dostat pouze lodí nebo lanovkou. Útes je zde vysoký zhruba tři sta metrů a lanovka cestu zdolá za dvě a půl minuty. Na malé plošině pod útesem se nachází osada Faja dos Padres. Když jsme vystoupili z lanovky, připadala jsem si jak v jiném světě. Všude se nacházely záhonky s různým ovocem a zeleninou, zahlédli jsme mango, avokádo, banány, hrozny, fíky, ananas nebo granátové jablko. Prošli jsme po malých cestičkách ohraničených kamennými zídkami až k restauraci s pláží. Ochutnali jsme zmrzlinu z místního manga a udělali jsme si piknik na kamenné pláži. Je možné se zde i ubytovat v hotelu.

Camara de Lobos

Při cestě do Machica jsme se zastavili v rybářském městečku Camara do Lobos. V přístavu je loděnice, kde se vyrábí lodě, a o kousek dál na nábřeží je socha Winstona Churchilla, který zde trávil dovolenou. My jsme si po schodech vyšli do zahrad s názvem Ilhéu de Câmara de Lobos, které se nachází na útesu uprostřed města. Je odsud výhled na město, Cabo Girao i oceán. Zahrady jsou krásně upravené, nachází se zde model tradiční rybářské lodě, jako pocta místním rybářům.

Camacha

V neděli dopoledne jsme se vypravili na malý trh ve vesnici Camacha, Mercadinho da Camacha. Na trhu v betonové budově se nacházelo pár prodejců většinou s ovocem a zeleninou. Nahlédli jsme do kostela Igreja da Camacha právě, když probíhala bohoslužba, zpíval sbor a panovala zde příjemná atmosféra. Poté jsme navštívili přátele v jejich krásném ubytování. Bydleli v domečcích v krásně upravených zahradách, kde pobíhali pávi, které jsme mohli nakrmit. Odpoledne jsme strávili u nás v Machicu na pláži, tentokrát vyšlo krásné počasí se sluníčkem bez větru.

Fanal

Dvacátý druhý den našeho pobytu na Madeiře jsme se vypravili šedesát kilometrů od Machica k výchozímu místu zvanému Posto Florestal Fanal. V lese Fanal se nachází původní vavřínový les, proto je chráněn UNESCEM. Vavříny vyrostly do neobvyklých tvarů především kvůli povětrnostním podmínkám. Nachází se ve výšce více než tisíc metrů nad mořem, takže jsou zde časté husté bílé mlhy. Kupodivu právě mlhy dodávají tomuto místu magii a proto je vyhledávané fotografy. Když jsme přijeli, měli jsme modrou oblohu a slunečno, i za tohoto počasí bylo místo krásné.

Vydali jsme se na tří kilometrovou procházku po Vereda do Fanal a zpět dva kilometry po cestě označené na mapy.cz jako Fios. Než jsme došli zpět k výchozímu bodu, začaly se vavříny zahalovat do mlhy. Vydali jsme se ještě na opačnou stranu k jezeru Lagoa do Fanal a prohlédli si nádhernou scenérii vavřínů v převalujících se mracích. Celou dobu jsme slyšeli silné kuňkání žab, ty se opravdu ve velkém počtu nacházely v malém jezírku po cestě.

Lanovka Achadas da Cruz

V úterý jsme se rozhodli vrátit se na druhou stranu ostrova, celkem cca 80 kilometrů, a zkusit, zda tentokrát pojede lanovka Teleférico Achadas da Cruz. Jde o jednu z nejstrmějších lanovek v Evropě, překonává výšku útesu 451 metrů, měří 600 metrů, její sklon je 98 procent. Tentokrát bylo krásně slunečno, hodně větrno, ale lanovka byla v provozu. Celá cesta trvala jen pět minut, pod útesem je zaniklá vesnička. Pár místních zde pracovalo, ale domečky byly spíše víkendové nebo zahrádkářské. Zažili jsme zde úžasnou atmosféru klidu, jen my a rozbouřený oceán. Lze se sem dostat ještě cestičkou z útesu nebo lodí.

Po cestě zpět do Machica jsme se zastavili znovu u majáku Ponta do Pargo. Bylo nádherné počasí, tak jsme si prošli vyhlídkovou trasu od restaurace O Farolim k majáku a zpět, celkem cca jeden a půl kilometru.

V dalším, pátém, ale již posledním článku můžete putovat po Madeiře spolu s námi a obdivovat tak krásy a rozmanitost tohoto ostrova.