V Bangkoku v nejstarším klášteru – Wat Pho leží největší socha ležícího Buddhy 46.3 x 15 m, na chodidle má 108 kladných vlastností Buddhy = 108 nádob + miska, komu zbude prázdná, již nebude reinkarnován, prý zde vznikla tradiční thajská masáž.
Královský Grand palace (královský palác bangkok) je první cihlová stavba v thajském stylu, má 75 cm smaragdového Buddhu, je vysoko, oblékají ho (jako Pražské Jezulátko), nesmí se vstupit v kraťasech a tričku bez rukávů a sedět nohami směrem k Buddhovi.
Potkáváme junáky z Čech, mají jamboree, turistická policie odvádí prodavače suvenýrů, při kávě se „pobratří“ = nechá se uplatit a pustí ho. Manufaktura drahých kamenů nás vítá špalírem + colou, filmem, exkurzí (nic moc proti Amsterdamu) a prodejnou s rubíny a safíry – odmítám průvodkyní nabízený prsten s rubínem za 400 $, jiný za 100 $ a ani něco na sebe.
Jiní trochu nakupují, důchodkyně bez zájmu o nákup vyhání do baru, přes zákaz jsem fotil opracování rubínu.
Návrat zpět ve frontě, pětiproudé ulice jsou ve dvou úrovních a nestačí, první úsek podzemního metra plánují otevřít za tři měsíce na náš nový rok – jejich 13.4.2546, nadzemní metro – skytrain jezdí od roku 1999, problémy má i policie doprovázející diplomata autem a motorkou, dopravu řídí v rouškách, na skoro každé křižovatce je fotka thajského krále Ramy IX. z mládí. Před večeří kontroluji venkovní bazén ve 3. patře – zdarma i fitnes, sauna za 120 Bht, masáž za 400 Bth, Štěpánka D. s kolegyní se nekoupaly – prý zima, já ano – jako v Hammametu, přichází tři cizinci, na 642 pokojích se sportovci najdou. V 19 hod. vylézám z vody podruhé, osychám částečně venku a vracím se.
V 6.30 hod. mě budí světlo a kohouti (prý je mají na balkóně), vyhlížím Štěpánku D., její kolegyně nás fotí až v 11. patře u výtahů. V 8.45 hod. přejezd do Bang Pa-In – využívaný letní komplex královských paláců (jako naše menší Lány), Čínský pavilon, rozhlednu podobnou majáku viděl Rama V. v Evropě, „královna“ (jedna z velkých manželek) se utopila ve vodním kanále s třemi dětmi, protože neuměla plavat a poddaní se nesměli dotknout královské výsosti, 300 nejchytřejších synů od velkých i malých manželek poslal studovat do Evropy. Ayutthaya byla od roku 1.350 hlavním městem království Siamu = Thajska, v roce 1767 vypleněno Barmou, z Buddhy oloupali zlato, zbytky zdí dodnes opravují a jsou jako „nové“, největší sloní bitvy mezi králem Thajska a korunním princem Barmy v roce 1.592 se účastnilo 20.000 slonů, stále byla vyrovnaná, proto došlo k souboji vůdců a král prince porazil.
Jdeme kolem domečku, kam neplodní nosí hračky + dárky, aby počali, domy na kůlech byly dříve u kanálu, nyní jsou místo kanálů silnice, zemědělci sklízejí rýži a cukrovou třtinu 1-3x ročně, spíše 2x. Potkáváme řadu plných aut, po částečné dálnici (dva + dva pruhy oddělené pásem trávy, chybí svodidla, ve třetím – krajním pruhu jede klidně na mopedu v protisměru).
Dojedeme 370 km do Phitsanuloku, v hotelu bydlím s průvodcem Petrem, nar. 1975, Vietnamštinu měl jako diplomku, dveře a světlo jsou na kartu, večeře = thajská, suši + místní whisky Mekong jako pozornost. Do základní školy se chodí v 6 letech, jsou 3 + 3 roky nižší + vyšší střední, nosí uniformy, školné na VŠ je 10.000 bht (8.000 Kč), chudí na to nemají, proto ze severu přijímají pevný počet a platí méně, učitel bere 10 – 20.000 bht, dělník 5 – 10.000 bht, benzin stojí 15 bht, MDDětí je druhou sobotu v lednu.
