Po osmdesáti kilometrech jízdy jsme zakončili cestu v autokempu Osika v Nové Bystřici. Naše cesta doposud vedla výhradně na jih, nyní pojedeme již pouze na východ podél hranic s Rakouskem. Předchozí díl jsme zakončili ranním balením.
Na kole z Prahy do Vídně – díl 2
Když jsme vše úspěšně zvládli, vyrazili jsme na další úsek našeho výletu, který povede z jihočeské Nové Bystřice do jihomoravského Vranova nad Dyjí. Délka tohoto úseku byla naplánována na necelých 70 kilometrů.
Ráno bylo trochu hektické, protože po předešlém dni jsme z brašen vytahali takřka všechno, ale navrátit nebo lépe nacpat věci zpět už bylo mnohem obtížnější. Nicméně dobré ponaučení pro naše následující zastávky. Je to dobrá rada i pro vás. Když se budete připravovat na cestu doma, budete si myslet, že víte, jaké jsou ty nejpotřebnější věci, avšak až na cestě poznáte, že potřebných věcí, které musí být na vrchu brašen, je skutečně minimum.
Vyrazili jsme okolo desáté hodiny ráno a po pár kilometrech jsme projížděli kolem vojenského bunkru, kterých jsme po cestě potkali ještě spoustu. Tyto bunkry jsou však upravené do atraktivní podoby pro turisty, jsou pomalovány „maskovacími“ barvami, které jsou však velmi výrazné a setkali jsme se i s průvodcem, který vám za pár korun přihodí i nějaké zajímavosti. Těchto služeb jsme však nevyužili a jeli dál.
Při jízdě po nikdy nekončících okresních silnicích vám jízda pravděpodobně zevšední stejně jako nám. Při takových chvílích, kdy se střídá nudné pole, s aspoň trochu jízdu zpestřující vesnicí vám pomůže hudba a pokud máte štěstí a roste něco na poli, můžete okusit místní plody. Po několika takto ujetých kilometrech jsme dojeli do městečka Slavonice, které nás uchvátilo svou renesanční architekturou.
Slavonice
Můžete zde spatřit měšťanské domy s renesančními štíty a fasádami se sgrafitovou výzdobou. Od roku 1961 jsou Slavonice městskou památkovou rezervací, avšak jeho počátky se datují až do 12. století. Kromě kostela Nanebevzetí Panny Marie můžete navštívit i slavonické podzemí či Městské muzeum.
Jak můžete vidět na obrázcích, bylo skutečně krásné počasí. To je, co z cestování na kole dělá neopakovatelný zážitek, kdy jedete několik kilometrů a poté si může odpočinout na podobném místě, pozorovat čilý ruch náměstí a občerstvit se přitom jako my vychlazenou citronádou a k obědu ochutnat místní kuchyni.
Z příjemného prostředí Slavonic jsme vyrazili dále za naším denním cílem. Po cestě máte mnoho možností odbočit z hlavní stezky na takzvané tematické trasy. Například právě ze Slavonic vede Greenway řemesel a vyznání. Po cestě jsme projeli mnoha vesnicemi či městečky a již jsme nedělali delší zastávku. Nicméně za zmínku jistě stojí obec Uherčice, kde stojí poměrně známý renesanční zámek, který je také vyhledávaný pro svou renesanční zahradu a k ní přilehlý anglický a francouzský park. V této části stezky se právě můžete setkat s mnoha odbočujícími tematickými trasami a sami si v průvodci můžete vybrat, kterou pojedete a jaké zajímavosti objevíte.
Vranov nad Dyjí
Asi čtyřicet kilometrů od Slavonic se nachází, cíl našeho druhého dne, Vranov nad Dyjí, městečko založené ve 12. století. Místní dominantou je barokní zámek, který se tyčí nad Vranovem. Tachometry ukazují, že jsme za tento den ujeli vzdálenost, kterou jsme si skutečně určili. Nečekalo nás tedy překvapení v podobě prodloužení o několik kilometrů z předchozího dne.
Ubytování bylo naplánované v kempu Vranovská pláž na okraji Vranovské přehrady, ale nakonec jsme objevili poměrně levný penzion, kde jsme si mohli užít pohodlí postele a také si v klidu přerovnat věci v brašnách, aby věci, které skutečně využijeme, byly navrchu. Protože jsme přijeli poměrně brzo, mohli jsme prozkoumat město. Našli jsme restauraci, kde bylo velmi levné pivo a navíc tu byla akce 2+1 zdarma. Tuto nabídku jsme dokázali využít skutečně naplno.
V prvním díle jsem psal, že jsme se zde zdrželi dva dny. Příčinou nebylo pouze to, že se nám tu líbilo, ale že jsme to předchozí večer trochu přehnali s výhodnou nabídkou místní restaurace a nebylo nám druhý den dobře. Proto, pokud chcete dojet do cíle rychle a máte po celodenní jízdě chuť na pivo, pijte s rozumem. Nicméně nakonec jsme nebyli zklamání, že jsme zůstali.
Přesunuli jsme se z penzionu do původně zamýšleného místa našeho ubytování na Vranovskou pláž. Zde jsme přes den střídavě odpočívali a smáčeli se v přehradě. Tato přehrada byla vybudována v letech 1930-1934 a slouží pro výrobu elektrické energie, závlahu, rekreaci a jako zdroj pitné vody. V nejhlubším místě dosahuje hloubky až 58 metrů.
Tento kemp je vhodný jako pro partu lidí, tak především pro rodiny s dětmi, jedna z restaurací je dětem přímo přizpůsobena interiérem a promítáním pohádek. Co nás velmi potěšilo, byla přítomnost letního kina, které zpestřilo večer. Kino je pro ubytované zdarma. Dalším kladem tohoto kempu je stravování. Je zde několik restaurací, kde dobře vaří, v jedné z nich se dělají dokonce grilovací večery.
Naše putování skončilo ve Vranově nad Dyjí, kde jsme se zdrželi dva dny. Obzvlášť jsme si užili druhý den v kempu Vranovská pláž. V příštím díle se můžete těšit na přírodní krásy Podyjí a také jak jsme vyřešili problém s ubytováním.
Autor textu: Petr Havlíček