Po dvou neplánovaně strávených dnech ve Vranově nad Dyjí, poučeni z předchozích chyb, jsme již byli plni sil vyrazit na další, tentokrát šedesáti kilometrový úsek, který měl vést skrze přírodní skvosty Národního parku Podyjí.
Obsah článku
Na kole z Prahy do Vídně – díl 3
Skvosty takové, že je naše fotoaparáty v mobilu nedokázaly zachytit ve své plné kráse. Mnoho z vás zde jistě bylo, a ti, co zde nebyli a zrovna necestují na kole, těm vřele doporučuji do těchto míst zavítat. Pokud máte rádi rozmanitou přírodu, tak budete nadšeni.
Čtvrtý den ráno jsme vyjížděli oproti předchozím dnům poměrně brzo, i proto, že jsme se zde zdrželi dva dny a nebyli jsme již unavení. Asi po šesti kilometrech jízdy jsme projížděli kolem muzea historických motocyklů, kde je stovka modelů, avšak díky našemu nasazení se nám toto muzeum povedlo přejet, což jsme zjistili, až zpětně o pár kilometrů dále. Milovníci techniky jistě budou ostražitější.
NP Podyjí
Naopak v Národním parku Podyjí, nejmenším NP v České republice a jediném národním parku na Moravě jsme se zdrželi déle a relaxovali. Nachází se zde pestrá flora i fauna a zároveň nejde o příliš turisticky využívané místo, jako je tomu v případě Krkonoš, takže svůj klid si tu najde opravdu každý. Protože trasa vede podél hranic s Rakouskem, můžete kdykoliv odbočit z hlavní cesty například na cyklotrasu 5003, která vás dovede na Hardeggskou vyhlídku, kde máte výhled do údolí Dyje a na město Hardegg.
Po odpočinku jsme již jeli pouze z kopce, až jsme dojeli na vinici. Zde stojí chatička, kde můžete ochutnat víno z místních vinic, nicméně si myslím, že ochutnávka byla poměrně drahá, na to jak malé množství jsme dostali ochutnat. Pokud chcete skutečně koštovat, doporučuji zavítat spíše do místních sklípků, nebo si dát víno v některé z restaurací. Zde šlo přeci jen spíše o jakousi turistickou atrakci.
Po projetí skrze Podyjí jsme opustili přírodu a jeli jsme po našich „oblíbených“ okreskách, lemovaných pšenicí a kukuřicí.
Hevlín
Protože jsme dnes vyjeli poměrně brzo, dojeli jsme brzo i do obce Hevlín, kde jsme narazili na podobně zapáleného německého cyklistu, který měl namířeno do Budapešti. Původně jsme se měli ubytovat v penzionu Semerád, poněvadž na této trase pro nás nebyl vhodně vzdálený kemp. Nakonec jsme se však rozhodli, i proto že jsme se již ubytovali v penzionu ve Vranově, že dnes pošetříme pár korun a budeme spát na divoko. Hledali jsme proto vhodné místo, které není na očích, protože jsme nechtěli riskovat pokutu za rozložení stanu. Naší noclehárnou se stal plácek u tratě, který normálně slouží jako odpočinkové místo pro cyklisty. My jsme to však dovedli k dokonalosti! :)
V Obci Hevlín se nacházíme již necelých 130 kilometrů od Vídně a ocitáme se téměř v polovině naší celé cesty. Dnes jsme poprvé spali mimo kemp a měli strach o svá kola, naštěstí je nikdo neukradl a my mohli pokračovat dále. Směrem na Valtice, kde strávíme poslední noc na našem území. Doposud jsme jeli pouze ve třech, spolujezdec Marek byl nemocný a připojil se k nám až v Břeclavi, což přineslo pro nás tři malou ponorku. Proto, jak jsem již dříve upozorňoval, je vhodné jet alespoň ve čtyřech, avšak vyčerpání dělá své a záruku, že se více či méně nepohádáte, mít nebudete. Důležité však je, ze všeho se vyspat a do druhého dne na vše zapomenout.
Autor textu a fotografií: Petr Havlíček
Další díly:
- Na kole z Prahy do Vídně: Jak nás to napadlo a co si připravit
- Na kole z Nové Bystřice do Vranova nad Dyjí
- Na kole z Prahy do Vídně: Opouštíme Česko, vítá nás Rakousko
