Kolem Kerska jezdíme několikrát za rok, jednou jsme dojeli až k chatě, kterou si Bohumil Hrabal koupil v roce 1965 za svůj první honorář.
Jednou jsem pil minerálku ze Svatojosefského pramene a jednou jsem chtěl poobědvat v Hrabalově Hájence, kam slavný spisovatel chodíval na pivo, ale opravovala se, po druhé bylo parkoviště plné. V posledním týdnu prázdnin v 16 hodin to konečně vyšlo ! Restaurace Hájenka ještě nabízí polední menu, ale moje oči hltají hlavní jídelní lístek. Jako studený předkrm může být zvěřinová paštika s brusinkami, jako teplý předkrm kančí kýta s křenem a hořčicí, polévka je samozřejmě kančí gulášovka s pečivem.
Hlavní jídla z Hájenky jsou kančí kýta se šípkovou omáčkou a knedlíkem nebo kančí výpečky, červené a bílé zelí, bramborový knedlík.
Neúspěšně přemlouvám manželku, aby si objednala se šípkovou, já bych si dal se zelím a vyzkoušeli bychom obě místní nejslavnější jídla.
Žena volí kuřecí směs, já šípkovou a hodný soused od vedlejšího stolu mi dovolit vyfotit si druhou specialitu. Znamená to, že se zde musíme zastavit ještě jednou, abych ochutnal i kance se zelím.
K pití nabízí Plzeň 12, Kozel 11, Hrabalův ležák 12 a nealko Birell nebo Kofolu. Jako destilát nabízí hořkosladký likér ze 42 bylin – Poděbradskou samičku.
V restauraci běží v televizi film z roku 1984 – Slavnosti sněženek, podle povídky Bohumila Hrabala ho točil režisér Jiří Menzel v této hájence a Kersku.
Nikdo film nesleduje, protože všichni sedí venku a navíc film nám každý rok opakují v televizi.
Dřevěná hájenka postavená v roce 1935 má tři velké zahrádky, v pátek prý bývají plné.
Na wc mají bezvodý pisoár, je maximálně šetrný k životnímu prostředí. Ještě si zajedeme nabrat vodu ze Svatojosefského pramene a vracíme se spokojeni domů.