Byt zamčený, alarm aktivovaný, náhradní klíče u sousedů. Kufry naskládané až po strop, děti připoutány na svých místech, mlsání a GPS připraveno v pohotovosti, tak jen zabouchnout dveře od auta a vyjíždíme! A pravou, první dovolená začíná!
Cesta probíhá dle plánu, auto šlape jako hodinky, neztratili jsme se, jen pár osvěžujících zajížděk, mlsání i kávičku máme, únava se vkrádá jen po špičkách, děti si nevjely do vlasů, vlastně není co řešit.
A najednou celní kontrola v Chorvatsku a plni očekávání vjíždíme na Pelješac, který nás vítá svými hradbami v městečku Ston a hlavně mořem, úžasným mořem. Hned na prvním možném místě zastavujeme a neorganizovaně vybíháme z auta k vodě. Vlny na mělkém břehu se přelívají přes malá skaliska, vyplašili jsme i našeho prvního kraba a všichni společně poprvé noříme ruce moře a hned šup s nimi do pusy. Fakt, je slaná!!
Ubytování luxusní, voda teplá i plná podmořských potvůrek. Cítíme se, ale my určitě i jsme, králové a královny pláže. Děti odmítají vylézt z vody, nejsou-li vychytrale vylákány na něco dobrého. Manžel má i večer, kdy sedíme u místního výborného červeného vína, stále obtisk od potápěčských brýlí okolo očí a já mořským sluníčkem zcela zmámená ženská mám už „nachytaný“ i první bronz.
Prostě rodinná idylka a relax. Práce a starosti zůstaly doma pěkně pod zámkem.
Jako každé ráno, probuzená prvními ranními paprsky slunce, otvírám balkon a šok.
Koukám ven a nechápu, něco je špatně. Balkon, stoly, židle, prádlo na sušáku i naše auto před domem je pokryté popelem a nade mnou místo modré oblohy je nekonečný mrak kouře, místo vůně pinií a padajících okvětních lístků, zápach ohně a sypající se ohořelé kousky jehličí a listů vinné révy.
Poplach, poplach, bije mi srdce strachem a do žil se mi vlévá naprostá panika. Budím manžela, ten vybíhá ven, aby zjistil situaci. Zatím jsme v bezpečí. Požár pustoší nádhernou chorvatskou krajinu i domy o pár kilometrů dál.
Jedeme hned domů, velí strach. Nejedeme, velí rozum, nevíme co se vlastně děje a není kam, jediná přístupová cesta s tunelem je uzavřená pro průjezd vojenské a hasičské techniky. Nefunguje elektřina. Bereme všechny nádoby i petky a napouštíme vodu.
Celá vesnice je venku na nohou. Pozorujeme kouř a vzrušeně mezi sebou debatujeme. Jak jsem teď ráda, že nějak vždycky stihnu ten kurz angličtiny.
A najednou se to stalo! Na vrcholu hory, která se nad námi tak majestátně a ochranitelsky tyčí se objevily plameny a postupují dolů, k nám.
Až teprve teď poznávám strach a pud sebezáchovy zároveň.
Záchrana, je tu záchrana! Z oblak se jako zázrakem vynoří hasící letadlo, nemotorný žlutý stroj, ale pro nás je to spanilý, hrdý orel, který sklání svou příď k moři a nabírá vodu. Dcera má strach o rybičky, chlácholím ji, a tak na chvilinku zapomínám na vlastní nebezpečí. Všichni máváme a každý křičí pozdrav svým rodným jazykem. Letadlo, aneb Prášek, jak jej nazvaly podle pohádky děti, pak za mohutného řevu motorů vypustí vodu na vrchol hory, které tím navrátí její majestátnost a pocit bezpečí.
Raz, dva, tři! Klid, klid! Musím sbalit věci pro případ evakuace. Aha! Přemýšlej! A jak nás budou evakuovat? Za prvé lodí, takže dvě tašky se základními věcmi. Stylem, v jedné ruce dítě, v druhé ruce tašku. Za druhé, autem v organizované koloně. Takže k těm dvěma prvním, balím další. Pak už zrovna dobalím i zbytek, ať jsme rychlí a je pořádek. Večer jsme úplně vyčerpaní, držíme se s manželem a dětma za ruce, když jim čteme pohádku na dobrou noc a doufáme, že už budeme v bezpečí.
I když stále vidíme kouř linoucí se z jiných částí poloostrova, máme stále obavy, ale hlavně soucit s místními obyvateli, zůstáváme a snažíme se užívat co nejplnějšími doušky zbývající dny dovolené. Občas nás přepadnou výčitky, že my se bavíme a smějeme a okolo nás je zkáza, ale vše je osudové a karty se obracejí.
Děkuji a klaním se práci, spíše obětavosti chorvatských hasičů, vojáků i policistů, koordinačním a řídícím schopnostem jejich velitelů a státní správy, stejně jako prozíravosti jejich inženýrů! Celý den chránili naši malou hostitelskou vesničku ze země i ze vzduchu, celou dobu tekla voda a večer šel i elektrický proud!
Naše první dovolená v Chorvatsku, má oprávněně titul nezapomenutelná!
Dostali jsme i získali více, než jsme si dokázali představit, prožili jsme tam malý, krátký život „v kostce“, plný zážitků, emocí i skutků.
Přijížděli jsme s očima plnýma touhy a okouzleni krásou chorvatského pobřeží. Odjíždíme se slzami v očích nad tou nepopsatelnou zkázou způsobenou ohněm a se slibem, snad ne bláhovým, že se zase vrátíme, měli jsme pocit, že jsme v dobrých rukou.
Ubytování v Chorvatsku
Fotogalerie
Související články:
Pakoštane v Chorvatsku je malý ráj na zemi