S přáteli jsme zatoužili na chvíli uniknout z rušného života v Praze a naplánovali jsme si několikadenní dovolenou v divoké a nespoutané přírodě rumunských jižních Karpat. Klid, ticho a nedotčená krajina všude kolem byly balzám na duši.
Rumunské Karpaty
Na konci června jsme s krosnami na zádech nasedli do vlaku s cílem cesty v Turnu Rosu. Se smělými plány se těšíme na cestu po hlavním hřebenu pohoří Fagaraš. Její délka je vzdušnou čarou kolem 70 km a součásti cesty je i výstup na nejvyšší vrchol (hora) jižních Karpat Moldoveanu (2 544 m).
Karpaty v Rumunsku
V Turnu Rosu jsme zhltli snídani a plni chuti a elánu jsme se vypravili směrem k hřebenu. Cestou mizí stopy lidské civilizace, míjíme jen výjimečně malý klášter a kapličky. Jinak se noříme čím dál hlouběji do karpatského pralesa. Cesta s batohy na zádech není snadná, navíc každou chvíli musíme zdolávat nějaké překážky, obcházet strže apod.
Když ale vystoupáme až na hřeben, jsme odměněni překrásným výhledem.
První večer nocujeme v sedle pod Chica Fedelesului (1820 m). Asi nám všem už navždy uvízne v paměti první fagarašský západ slunce. Těžko se popisuje, musíte ho prostě zažít. Slova nestačí.
Většinu cesty v následujících dnech jen minimálně potkáváme nějaké turisty. Počasí na hřebenu je povětšinu dne větrné, občas mrholí. Ale i tak ta dřina stojí za to. Pro tu nádheru kolem nevnímáme rozbolavělé nohy.
V dalších dnech nocujeme např. u jezera Lacul Avrig. To, že jsme si pořídli kvalitní spacáky a stan, teď rozhodně oceňujeme. Nutností je také pořádná mapa a kompas. Člověk se tu snadno ztratí. Také fotoaparát zapínáme každou chvíli. Ranní fotografie hřebenu, který postupně vystupuje z mlhy, jsou skvělé.
Výstup na Moldoveanu
Po cestě zavítáme i k horské chatě Lacul Bâlea (2030 m). Je tu hodně živo, zvlášť po několika dnech v tiché přírodě. Doplňujeme zde u stánků zásoby a chatě se posilňuje na další cesty silným hovězím vývarem. A pak již zpět na cesty, čeká nás výstup na Moldoveanu.
Nepřehlédněte jaký byl výlet do Rumunska autem a jaká byla dovolená v rumunských horách.
K němu přicházíme šestý den našeho putování. Převážná část cesty na vrchol je pozvolná, s minimem převýšení. Až ke konci dostaneme zabrat. Máme štěstí na počasí, svítí slunce a obloha je bez mráčku. Paráda. Nezapomeneme si udělat fotografii na vrcholu u kříže.
Často se do těchto oblastí jezdí i na motorce, protože Drákula zajímá každého, přestože to je jen legenda. I když….
Pak již nás čeká cesta domů. Sestupujeme dolinou Muchia Vistea Mare až do města Victoria. Naštěstí ani nebyli medvědi, po celou dobu máme štěstí. Podaří se nám stopnout si menší dodávku, takže závěr sestupu nám uteče. Je zvláštní ocitnout se opět v hlučné civilizaci. Autobusem se přemístíme do Sibiu, odkud už jede vlak s cílem domov.
Návrat
Ale vrátili jsme se opravdu. Často se přistihnu, že jsem myšlenkami na fagarašském hřebenu, toulám se divočinou a užívám si ticha a míru kolem a vzpomínám na ten nejkrásnější trek.