Na cesty jsme byli vybaveni mnohými informacemi,ale opravdu nejvíc jich získáte až od poutníků. Na Caminu budete potkávat zkušené borce, kteří mají za sebou několik poutí, ale také stejné začátečníky, jako jste vy sami.
Jenže i oni vyrazili s informacemi ze svých domovů a další získávali na cestě, takže se k vám zaručeně dostanou ty nejlepší tipy na zajímavá místa, levné jídlo a nebo dokonalé ubytování. Tímto způsobem jsme se my dozvěděli o Güemes a místním Albergue la Cabaňa del Abuelo Peuto.
Z misijní činnosti k albergue
Tento nádherný albergue vedl Padre Ernesto. Je mu více jak 80 roků a jakožto kněz procestoval celý svět a všude pomáhal potřebným. Ve Španělsku proto založil ubytovnu pro více jak 100 poutníků. Když sem přijdete celí utrmácení z cesty do závěrečného kopce, je vám úplně jedno, kolik jste toho ten den nachodili. Když vidíte tu směs národností, věků a energie ostatních poutníků, jste opět sami plní energie. Proto jsem se, jakožto starý a ostřílený hráč frisbee, okamžitě zapojil do skupinky, která si na plácku posílal talíř. Byli mezi nimi Němci, jeden Francouz, Italka a přibyl jim tam Čech.
Už jste četli?
- Svatojakubská pouť do Španělska aneb dva a půl poutníka na cestě do Santiaga
- První ráno poutníka na Svatojakubské pouti
- Svatojakubská pouť pěšky, vlakem i autobusem
V sedm hodin se podávala večeře. Před ní se ale sešli poutníci ve velké společenské místnosti a Padre Ernesto nám vyprávěl svůj příběh. Následovala bohatá večeře s vínem a pak už jen klábosení a pohoda.
Obstarat tolik poutníků zabralo čas mnoha lidem kolem. Nejlepší na tom bylo, že všichni byli dobrovolníci a že právě toto byl nádherný příklad takzvaného Donativo Albergue. S takovou atmosférou a se vším co kolem toho bylo rádi dáte Dobrovolný příspěvek (ze kterého Padre část posílá na pomoc do dalších míst na celém světě), ale hlavně je vám skoro jedno kolik dáte. Jelikož tam bylo tak krásně, že jsme z toho úplně zapomněli fotit, podívejte se na Padreho Albergue třeba na jeho stránkách.
https://deguemesaguemes.blogspot.com/
Druhý v pořadí, první u srdce
Bylo nutno se vydat dál a tak po dalších ubytovnách jsme dorazili do jednoho malého městečka, kde jsme už ani nečekali pěkné místo na spaní. Jmenovalo se to tam Santa Cruz de Bezana. Přišli jsme trochu dřív a tak jsme asi dvě hodiny trávili před ubytovnou v restauraci. Robinek se pořádně vyběhal a my čekali na příchod paní ubytovatelky.
Když se díváte na domek zvenku, říkáte si „moc hezký domeček“. Pak se ale dostanete dovnitř a jen zíráte s otevřenou pusou. Interiér byl tak mile zařízen a všechno na vás dýchalo pohodou a klidem.
Paní domácí se jmenuje Nieves a je to asi jeden z nejmilejších lidí, co jsem na cestě potkal. Když jí odrostli děti, rozhodovala se, jak naloží s tak velkým domem. Chvíli zvažovala domov pro děti nebo naopak pro staré, ale obě varianty se jí nakonec přestaly zamlouvat a tak z toho udělala Domov pro rozvedené muže. Nápad se zdál být hezký, ale oni muži se projevovali jako depresivní stvoření, často sahající k alkoholu a agresi.
Proto nakonec zvítězila ubytovna pro poutníky na cestě do Santiaga. A dobře že tak.
Ačkoli nedisponuje prostorem pro desítky lidí, oněch 18 co se tam sešlo, byli skutečně jako rodina. Po výborné večeři, kdy se podávala klasická španělská Tortilla (tortýja – slaný koláč z brambor a vajec), se opět povídalo, pila se moje poslední slivovice, kterou jsem měl jako medicínu s sebou a bylo krásně. Nieves byla opravdu skvělá hostitelka a bylo vidět, že ji činnost, kterou provozovala, opravdu baví. A víte co bylo to opět Donativo.
Nerad bych popisoval Donativo ubytovny jako za skvělé. Měli jsme dokonce i opravdu nepříjemnou zkušenost, ale za taková, jako jsou Güemes a Santa Cruz de Bezana opravdu rádi zaplatíte i 10€ a je to rozhodně lepší než městské ubytovny za 5€ kde se nevaří a mnohdy není ani sporák.
Ubytování ve Španělsku
Tolik jen krátce k nahlédnutí na možnosti ubytování a můžeme se posunout dál.
Související:
Svatojakubská pouť – posledních 100 km je nejdůležitějších