Metropole nejlidnatějšího státu světa se, ruku v ruce s pokrokem celé Číny, rozvíjí stále dynamičtěji, a stejně tak rychle roste i počet obyvatel Pekingu, což by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby každý z nich místo kola netoužil po automobilu nebo alespoň mopedu, díky tomu se kvalita už tak dost znečištěného ovzduší ve městě nadále zhoršuje.
Staré, úzké uličky chu-tchungy s tradičními čínskými domky nahradily moderní výškové budovy, ve kterých si místní mohou dopřát takový luxus, jakým jsou zamykatelné dveře a ústřední topení, své místo si však uprostřed ruchu velkoměsta už po stovky let drží poklady čínské kultury, které dnes poukazují na pestrou minulost této pozoruhodné země.
Obsah článku
Peking památky
Císařský palác (Gugong)
Perla čínské architektury přímo uprostřed Pekingu – to je Císařský palác, jehož rozsáhlý areál zahrnuje hned několik síní, chrámů, zahrad a zdobených bran.
Dělí se na dvě části
- přední, reprezentativní
- zadní, obytnou část = Zakázané město
Hned u vstupu do paláce vás uvítá působivě zdobená Brána nebeského klidu, následuje brána Duanmen a poté Polední brána, která se otevírá do samotného Zakázaného města, které je obehnáno 50 metrů širokým vodním příkopem a 7 metrů vysokými hradbami.
Srdcem celého paláce je síň Nejvyšší harmonie, se svými 35 metry kdysi nejvyšší budova v Pekingu, uvnitř které stojí Dračí trůn, z něhož císař pozoroval dvorní přehlídky.
Za síní Nejvyšší harmonie se nachází síň Dokonalé harmonie, budova na čtyřech pilířích, ve které se císař připravoval na obřady a také se zde jednou za rok vystavovalo zemědělské nářadí a osivo.
V sousední síni Střežení harmonie se konaly větší audience.
Dále na sever vede Brána Nebeské čistoty do soukromé části paláce, v níž stojí téměř stejné obřadní síně jako v předchozí části, jen ve zmenšené podobě.
Úplně na severu se pak nachází Císařská zahrada, kde se můžete během procházky po hezkých mozaikových chodnících pokochat pouze ,,umělou“ přírodou, neboť ta skutečná je zde považována za nevhodnou.
V západní a východní části paláce měli svá obydlí ,,podřadnější“ příslušníci císařské rodiny, služebnictvo a konkubíny.
Chrám Nebes (Tiantan)
Kolem Císařského paláce je v posvátných směrech rozmístěno šest oltářů, na něž přinášel císař obětiny podle ročních období, přičemž nejvýznamnější je v tomto ohledu Chrám Nebes jižně od paláce. Každoročně se zde za účasti císaře odehrával rituál prošení za dobré počasí a dobrou úrodu, jenž se řadil k nejdůležitějším státním ceremoniím.
Při návštěvě chrámu se doporučuje projít ho tradiční cestou, tak, jak kdysi postupoval posvátný průvod: vejít do areálu západní branou, pokračovat do síně Císařského nebe (uchovávají se zde posvátné destičky předků), síně Půstu (kde trávil císař noc před rituálem meditacemi a půstem) až k oltáři, jehož tři zdobené stupně symbolizují Nebe, Zemi a člověka.
Lamaistický chrám (Jung-che-kung)
Lamaistický chrám, také palác Klidu a harmonie, patří k nejvýznamnějším náboženským stavbám v Pekingu. Postaven byl roku 1694 a původně sloužil jako palác pro prince, o něco později ho však nechal císař proměnit v lamaistický klášter, v němž, stejně jako dnes žijí a studují mniši.
V jednotlivých (nádherně zdobených) síních stojí sochy historicky či nábožensky výjimečných osobností, z nichž největší je 18 metrů vysoká socha buddhy Maitréji, vyřezaná ze santalového dřeva.
Letní palác (Yiheyuan)
Palác dostala roku 1752 jako dárek k narozeninám matka císaře Qianlonga, který ho nechal vystavět na Hoře dlouhého života, kopci na úpatí Západních hor. Nějakou dobu ho využívala jistá císařova konkubína jménem Cch´-si, která palác a jeho okolí podstatně zvelebila, díky tu třeba v zahradě Harmonie a ctnosti vzniklo velké divadlo s na svou dobu moderním vybavením, ve kterém se hraje také dnes a jeho rekvizity jsou vystaveny na přilehlém nádvoří.
Letní palác obklopují rozsáhlé zahrady a v jeho blízkosti se nachází rovněž jezero Kunminghu. Vzhledem k tomu, že palác kdysi využívali císaři, odpovídají tomu i jeho interiéry: jsou bohatě zdobené a z jejich oken se otevírají krásné výhledy do okolních zahrad a na jezero.
Náměstí Nebeského klidu (Tian´anmen)
I ten kdo není bůhvíjakým znalcem Číny a nikdy tuto zemi nenavštívil, jistě zná alespoň název největšího pekingského náměstí o rozloze 44 ha, na kterém se odehrálo mnoho milníků čínských dějin. Za všechny připomeňme alespoň protesty proti čínskému komunistickému režimu v r. 1989, při nichž se na náměstí shromáždilo asi milion lidí, protesty však byly vojensky potlačeny.
Do své nynější velikosti bylo náměstí upraveno r. 1959, kdy na jeho západní straně vyrostla také Velká síň lidu, tedy čínský parlament. Naproti němu stojí Muzeum čínských dějin (viz níže), uprostřed náměstí oslavuje komunismus Památník lidových hrdinů s nápisy Čou En-laje a Mao Ce-Tunga. Jih náměstí ohraničuje Mauzoleum předsedy Maa (viz níže).
Muzea a galerie
Maovo muzeum
Jedno z nejpodivuhodnějších muzeí v Číně nabízí pohled na nabalzamované tělo někdejšího předsedy čínské komunistické strany, Mao Ce-Tunga, zemřelého roku 1976. Sárkofág s jeho ostatky nepřetržitě hlídá čestná stráž a je zakázáno si ho prohlížet zblízka, navíc otevírací doba mauzolea je značně nepravidelná.
Čínská umělecká galerie
Budova muzea, jejíž architektura v sobě mísí sovětské i čínské prvky, vznikla v roce 1959 a na ploše 6000 m² jsou vystavovány nejen díla čínských autorů z různých dob, ale občas také tvorba umělců ze západu.
Muzeum čínských dějin
Jedná se o největší historické muzeum v Číně, v němž se mohou návštěvníci seznámit s prakticky celými dějinami této země, expozice je rozdělena podle politických období. Vystaveny jsou zde rovněž archeologické nálezy jako např. sošky a keramika od dávných dob až do opiové války r. 1840. Ve stejné budově sídlí Muzeum čínské revoluce, jehož expozice sleduje časové období od doby opiové války až do vzniku Čínské lidové republiky r. 1949.
Kultura
Doby, kdy jedinou možnost noční zábavy nabízely hotelové bary, jsou naštěstí dávno pryč. Dnes v Pekingu narazíte na noční podnik na každém rohu, v nichž jsou z řad místních nejčastějšími hosty mladí Číňané s naditými peněženkami.
Zatímco starší generace dává večer přednost spíše sledování televize, mezi místní mládeží se těší oblibě koncerty různých kapel (dokonce i hardrockových) a karaoke bary. Turisté ze zahraničí zase obdivují například vystupení proslulých čínských akrobatů v Divadle Čchao-jang a Zkušební scéně Pekingské akrobatické skupiny, nebo představení Pekingské opery – není třeba se obávat jazykové bariéry, neboť tradiční čínská opera není ani tak o dialozích, jako o pantomimě, akrobacii a hudbě; absenci dekorací nahrazují nákladné, ale o to krásnější kostýmy a masky herců, proto je každé představení nezapomenutelným uměleckým zážitkem.
Doprava po městě
Autobusem
Autobusy jsou mezi místními snad nejoblíbenějším dopravním prostředkem, což je znát na jejich vytíženosti – hlavně v centru při cestě autobusem většinou ani nestojíte na vlastních nohách, v okrajových čtvrtích je situace naštěstí o něco lepší, obecně však cestu tímto dopravním prostředkem nelze moc doporučit. Ulicemi se prohánějí buď kloubové autobusy, za jejichž volantem často sedí ženy, nebo trolejbusy.
Metrem
Rychlé, čisté, levné, spolehlivé – metro je v přelidněném Pekingu ideální dopravní prostředek. Má dvě trasy, jedna vede kolem města, druhá do západních předměstí, pro zahraniční cestující jsou všechny popisky kromě čínštiny také v angličtině.
Rikšou
Mezi turisty ze západu je rikša nevšední, a proto oblíbený způsob dopravy. Řidiči jsou většinou milí a o ceně za své služby rádi smlouvají.
Taxíkem
Vozy taxi mohou mít různé barvy, zpravidla by však měly mít na střeše štítek a zapínat taxametr. Taxi si lze najmout i na delší vzdálenosti a dokonce i na celé dny, cenovka bývá vylepená na zadním okénku, drobný problém ale může představovat komunikace s řidiči, kteří moc neovládají angličtinu.
