Zvolili jsme jednu z největších cestovních kanceláří a zájezd do Paříže autobusem.

Zájezd Paříž autobusem

Požádali jsme o místa uprostřed a máme sedačky 25 + 26 ze 43 možných. Pojištění léčebných výloh nekupuji u cestovní kanceláře, ale u své pojišťovny, kde platím i další pojistky a ušetřím téměř 50 % !! V Rozvadově čekáme na průvodce, který se vrací až s osmým autobusem z Francie. Přesedá k nám a podává první informaci – nad námi je letecký koridor UR31, letadla přeletí trasu Cheb – Varnsdorf za 13 min., čte o Paříži a Francouzích z časopisu průvodců, usínáme při filmu s Jeanem Paulem Belmondem.

Do zamračeného dne vystupujeme v 7 hod. na náměstí Concorde – Svornosti, u obelisku bývala gilotina, hlavu pod ní ztratil Ludvík XVI., Marie Antoinetta, Madame du Bari, Danton a nakonec Robespierre a jeho stoupenci. Vidíme Eiffelovu věž a Vítězný oblouk – postavený na počest vítězství Napoleona u Slavkova, kolem Maxima jdeme k Olympii a Opeře, v Tuilerijských zahradách se silně jogguje – banky v centru nevytlačily lidi. Končíme u malého Vítězného oblouku – je předsunutou branou do Louvru, česky mluvící Černoch (!!) nabízí skládačky pohlednic a šest malých Eiffelovek – přívěsků po dvou eurech.

Na výlet nebo poznávací zájezd? Paříž je krásná po celý rok. Jízdenky koupíte online na jizdenky.studentagency.cz

Pokračujeme kolem Komedie Francoise, projdeme královským palácem, kolem burzy a chrámu Madeleine (je pro VIP, obyčejní Pařížané volí Sacre Coeur), u Eustachova chrámu stál poslední pranýř v Evropě, nepoctivým prodejcům zde na hlavu dávali máslo a to na slunci tálo („máš máslo na hlavě“), nyní zde žebrají holubi a malí vrabčáci – Piafové, Forum des Halles Emil Zola nazval břichem Paříže, přestavuje se od roku 1979. Ulice lásky Rue Saint Denis je 3 km dlouhá, Centre Georges Pompidou je památkou na bývalého panovníka, to co jiní skrývají – rozvody vody (zelené potrubí), vytápění (červené), elektrické energie (žluté), vzduchotechniky (modré) a schodiště je zde na povrchu budovy, na dlažebních kostkách probíhá piknik.

V metru projdeme turnikety, které bývaly dříve v Praze, přestoupíme a ujedeme celkem 16 stanic, některé jsou na povrchu, vystupujeme ve stanici Birk Hakeim. Pod Eiffelovkou stojíme v hadu na lístky na lanovku na 2. plošinu s odjezdem ve 14.25 hod. za 13.40 eura, následuje kontrola batohu Černochem a průchod rámem, píská, vyndávám klíče, píská stále, ukazuji peněženku s drobnými na pivo v autobusu, nyní o.k., mobil a foťák dávám mimo – v rámu by mohlo dojít k poškození. Zubačkou dojedeme na plošinu ve výšce 57 m, chvíli hledáme výtah na 2. plošinu ve výšce 115 m, ušetřili jsme si šlapání 700 schodů, závrať nemáme a kocháme se se stovkou dalších, vidíme Edisona, Eiffela, oheň, slyšíme houkání hasičů, deci šampíčka Henriot za 20 euro si dáme příště, je vidět celá bílá Paříž a okolí do vzdálenosti prý až 67 km. Přejíždíme busem 1 km do našeho hotelu, někteří vidí z okna Eiffelovku, ale k tomu slyší zvuk z rušné ulice a nadzemního metra.

Do Versailles odjíždíme v 8 hod., 18 km za 40 min. vyplní průvodce vyprávěním o zámku, nebyly tam záchody, chodilo se za záclonu a král Slunce – Ludvík XIV. na to doplatil, uklouzl, zlomená noha se mu zanítila a zemřel, v parukách bývali vši, proto mělo panstvo drbátka. U malého vstávání asistovalo 12 sluhů, u velkého 40 a jednou se sešlo 350 sluhů. Jeho rádci měli někdy těžké rozhodování, když Ludvík XIV. řekl: „Toho pána neznám.“, museli chytří rádci poznat, zda pána popravit nebo poslat do vyhnanství. Když se spletli, mohli být popraveni sami. Obdobně složité to měli rádci J. V. Stalina, když řekl: „Toho nechci vidět.“ Následky mohly být stejné jako u Ludvíka XIV., ani jeden neřekl – zavraždit, obdobně A. Hitler hovořil o konečném řešení židovské otázky.

Čtěte co v Paříži vidět, kde nakoupit a najít ubytování.

Celé město Versailles je památka UNESCO, předvídaví radní navrhli široké ulice, které vyhovují i současnému provozu. Před zámkem jsou za sochou Ludvíka XIV. kovové obruče – moderní umění, podle místních „zbytky Titanicu“. Mezi skvosty interiéru patří pozdně barokní Královská kaple, státní apartmány, ve kterých Ludvík XIV. přijímal návštěvy a bavil se, salon de Diane, kde hrával kulečník a zářící Zrcadlová síň se 17 vysokými klenutými zrcadly. V královské ložnici Ludvík XIV. v roce 1715 zemřel na gangrénu, v královnině ložnici se narodilo 19 královských potomků, porodu často přihlíželi příslušníci dvora. Působivé průčelí je obráceno západním směrem do zahrad.

Procházíme volně francouzským parkem, podle průvodce Paříží je nejhezčí blok č. 9 – Královská zahrada, vidíme zalévání květin, zametání cestiček, golfové vozíky s línými turisty, vláček a vtipně ukryté boudy se zahradní technikou, kocháme se květinami, keři, stromy, kašnami, sochami a opalujeme se. Fontány stříkají 2x denně v úterý, sobotu a neděli. Došli jsme ke Grand Canalu a k zámečku Velký Trianon, kde byla 4.6.1920 podepsána mírová smlouva, stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené 1. světové válce, vítězné mocností byly Spojené státy americké, Spojené království, Francie a Itálie, jejich spojenci: Rumunsko, pozdější Jugoslávie a Československo – podepsal Edvard Beneš. Ludvík XIV. sem rád unikal z velkého zámku, naopak Ludvík XV. unikal do Malého Trianonu. Časově jsme nezvládli navštívit miniaturní farmu – královninu vesničku, kterou milovala Marie Antoinetta, manželka Ludvíka XVI.

TIP: Zájezdy do Francie a Paříže již od 1 590kč

Hodinu přejíždíme do rozsáhlého bývalého královského sídla – loveckého zámku Fontainebleau – od roku 1981 je i se zahradou zařazen na seznam UNESCO. Lesopark o rozloze 250 km2 zabírá plochu přírodní rezervace již od roku 1853, existují v něm oblasti ticha, značené stezky, jezdecké stezky a skály, kam nadšenci chodí lézt bez jištění a jiné přírodní atrakce.

Zámek má 1530 místností, čtyři nádvoří a stohektarový anglický park, údržba je dražší než u francouzského parku. Ludvík XIV. zde v roce 1685 podepsal zrušení Ediktu Nantského, Napoleon I. zde podepsal první abdikaci, v letech 1945 – 1965 zde sídlilo ústřední vojenské oddělení NATO. Fontainebleau žilo svým královským životem až do doby, kdy se Ludvík XIV. rozhodl odejít do Versailles, od té doby se Fontainebleau stalo jen další královskou rezidencí. Renesančním prvkem zámku je nádvoří bílého koně, pravým skvostem je schodiště ve tvaru dvojité podkovy, až k němu mohly dojet kočáry s hosty. Zde se Napoleon loučil roku 1814 před odjezdem na ostrov sv. Heleny, od té doby dostalo nádvoří přezdívku „nádvoří Loučení“. Dalším patronem zámku byl po dobu svého prezidentování Charles de Gaulle.

Za 10 euro vidíme expozice o životě Napoleona a Františka I., který s italskými architekty a sochaři přestavěl zámek ve florentsko-římském stylu. Do altánku na ostrůvku pravidelně v 17 hod. přijel císař na čaj. Nám se tento zámek líbil více než Versailles. Při zpáteční cestě zažijeme zácpu před Paříží, v hotelu jsme v 18.45 hod. Po sprše a večeři jdeme k Eiffelovce, sledujeme barevné lanovky k první plošině, svítící věž, lodě na Seině a vybíráme dárky domů. Bydlet v centru je skvělé :) !

Ranní metro jezdí snad po minutě, máme bloček 10 jízdenek za cenu sedmi, v přestupní stanici vidíme zábrany proti sebevrahům a novou soupravu vcelku, dveře se otvírají současně i v zábraně. Do Louvru vcházíme vchodem pro skupiny u dolní pyramidy, necelé tři hodiny jsou na prohlídku 198 sálů málo, všechny sbírky se dají proběhnout za šest hodin, třetina prostor je nevyužita, brzy se parkoviště pro auta a autobusy přesune spolu s technickým zázemím do hloubky 70 m u pyramidy, obraz Mony Lisy je namalován olejem na dřevo topolu, skutečně nás sleduje s tajuplným úsměvem a je docela malý. Vycházíme k horní pyramidě, fronta má ve 12 hod. 300 m.

U obchodního domu Charita přecházíme po kamenném Novém mostě (je to ale nejstarší most !) do City na největším ostrově na Seině, dominantou je katedrála Notre Dame, před ním je point zero, od kterého se měří vzdálenost z Paříže. Na WC je 100 žen ve frontě, pět pánů je předběhne, obě skupiny mají k využití po třech kabinkách !?! Dále k Sorboně (založil Robert de Sorbon, rekonstrukci zaplatil kardinál Richelieu) pokračuje jen 20 lidí, vedle vchodu jsou první elektrické hodiny, aby se studenti nemohli vymlouvat, budovy se táhnou až k Panteonu s Viktorem Hugo, knihovny obsahují vše, co kdy vyšlo, ubytování na koleji je velmi drahé – min. 480 euro/měsíc.

Do Luxemburské zahrady se senátem nejdeme, má to být nejkrásnější zelená plocha na levém břehu Seiny, na bulváru St. Michel jsou Římské lázně ze tří druhů cihel – lepší než Bramac, bulvár St. Germain je historické srdce literární Paříže, po studentských bouřích v roce 1968 asfalt nahradily dlažební kostky, končíme u kašny sv. Michala. Do uliček latinské čtvrti jen nahlédneme, vracíme se kolem policejní prefektury, po Seině jede policejní člun. Busem přejíždíme k přístavišti lodí, hodinovou projížďkou po Seině se loučíme s Paříží, při vyjíždění busem na hlavní bulvár (tři proudy tam a tři zpět) musí vycouvat protijedoucí vlevo odbočující bus, vše proběhne bez emocí a troubení !

Každopádně navštívit Paříž autem by asi nebylo pro mnoho lidí jednoduché, takže příště zase autobusem a opět zájezd koupím ZDE.

zájezdy

Odkazy:

Eurovíkend Paříž letecky i autobusem

Levné letenky

Paříž ubytování a hotely

Počasí v Paříži

Mapa Paříže

Ještě vás zajímá:

Zájezdy Paříž, památky, Eiffelova věž, Louvre, letenka, metro, eurovíkendy, vánoční, průvodce, ceny, silvestr, víkend v Paříži, prodloužený víkend, nejlevnější letenky, vlakem do Paříže, romantický víkend pro dva, dovolená, víkendový pobyt, ubytování f1, Paříš, kam v Paříži, víkendové pobyty.

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  
  •  
  •