V Mae Sai fotím čtyřčlennou rodinu na motocyklu a cyklorikšu. Přesouváme se přes horké prameny, vaří v nich slepičí i křepelčí vejce, jíme rýžový desert v obalu z cukrové třtiny za 10 bht, nechávám si masírovat bolavá záda dřevěným válečkem za 80 bht a mohu si koupit dřevěného slona za 180.000 bht, něco bych jistě usmlouval, ale vážil 1.000 kg.
Holiday Garden hotel v Chiang Mai (nové město) máme na dvě noci, bazén nemáme čas využít, jsme v hlavním městě severu a druhém největším městě Thajska. Po špičkové snídani vyjíždíme na horu Doi Sutkep – 1.605 m busem, k watu s ostatky Buddhy vystoupáme 300 schodů, lenoši jeli výtahem za 20 bht, fotím chlebovník – dorůstá velikosti bochníku a 3x obcházím Buddhu pro štěstí. V horské vesnici Doi Pui (Kopec Hora) kmene Meo je skanzen za 10 bht, aby měli nějaký příjem a nepěstovali opium ve velkém, pro vlastní potřebu mohou, miniauty pro osm vyjíždíme kolem královského paláce s princeznou, kupuji hedvábný šátek Picasso za 100 bht, je zde chladno, mám mikinu a kalhoty.
Na oběd se vracíme do hotelu, jako spolustolovník považuji chobotnici za nudle a šetřím si triko před újmou, odpoledne si prohlížíme výrobnu nábytku z teakového dřeva 300 let starého, bar za 1.900 $ vyřezává truhlář pět měsíců, má tři vrstvy a je ozdoben skořápkami z vajec slepic a kachen, stříbrotepec dva roky z plechu (92 % Ag) vyrábí dílo a nesmí udělat chybu. Hedvábné koberce vyrábí emigranti z Kašmíru, objednávku dodají do 14 dnů kamkoliv, o pivo k občerstvení se hlásíme jen dva, ale chtějí ho pak tři, slunečníky dělají hedvábné i papírové, vázičky z bambusu mají za 10 bht holé, za 20 bht s obrázkem. Večeře v karaoke restauraci začíná minutou sezení na zemi, pak přecházíme ke stolům, večeře = lepivá rýže, pečené kuřecí stehno, libové vepřové i hovězí, pečená vepřová kůže = škvarečky, zelenina a pečený banán v těstíčku, místní „Lučnica“ vtahuje do děje i blízké hosty všech národností, na hotelu si vyprávím s průvodcem a balím se.
Budík zvoní v 5.45 hod. a v 7.15 hod. jsme na letišti, loučíme se s miss L. a řidiči – hlavnímu dávám 10 bht, pomocník dostal 5 bht v Chiang Rai za otevření busu při výměně pobryndaného trika při obědě.
Kuřárna na letišti je malá a prosklená – jako pro nebezpečné exoty v Zoo.
V 8.25 hod. nasedáme do Airbusu pro 400 osob, přepouštím své místo p. Jelínkové, manžel nosí na kšiltu čapky ventilátor na baterky – dárkový předmět z jeho firmy, z druhé snídaně si schovávám jen džus, v půli cesty jsou turbulence a po přistání se netleská.
Mikrobusem se z Bangkoku přesouváme na krokodýlí farmu v Samutprakarnu, nejsem připraven na výstup, převlékám se rychle do kraťasů, nenalézám klobouk a málem rozbíjím budík, dobíhám výpravu, za 300 bht vidíme závěrečných 20 min. programu, drezér strká svou hlavu do tlamy krokodýla, projdeme chovnou stanici pro 60.000 až 7 m dlouhých krokodýlů, vidíme jatečné dvouleté a bílá vejce jako husí s vylézajícími krokodýlky. Samice snese do měkké půdy v domečku asi 20 vajec, malí krokodýlci se rodí v inkubátoru, v Zoo jsou i slepice a nejmenší medvídek z Himalájí, za foto s tygrem nebo krokodýlem chtějí 250 bht.
V 15 hod. jsme v Pattaya v hotelu rodinného typu – Prima Villa, má 80 pokojů, bydlím v 1. patře sám v pokoji 4.5 x 4 m s předsíní 4 x 4 m, jdu 100 m k moři prověřit teplotu – 27 C = kafe, vedle hotelu v prodejně oděvů je nabídka česky – za 3.000 bht ušijeme oblek do Vašeho odjezdu, vracím se pro plavky a zůstanu zamčen na balkóně, naštěstí na sousedním balkóně stojí Čech, otvírá mi a učí zamykat, při první cestě jsem tedy měl odemčeno. Voda je špinavá, jsou velké vlny, ale 15.1. jsem se ještě v moři nekoupal, na pokoji se sprchuji i s hlavou, v osvětlené skříni si rozvěšuji zimní oblečení, svačím poslední jablko.
V 19 hod. nám Petr představuje nového delegáta – Jirku Zlesáka, s Petrem jedeme taxi sougthaewenem za 80 bht na Royal Garden Plaza, je nás sedm na dvou lavičkách na korbě pick-upu. Na večeři přecházíme do thajské restaurace Ruen s muzikou a tancem, na doporučení si dávám sepie + Singha 0.63 l (jejich normální velikost piva, jinak nutno říci small) + rýži za 80 + 120 + 10 = 210 bht, ochucuji sósem od Petra – fermentovanou rybou, u dvou stolů sedí 4x Němec + 3x místní kráska. Při objednávání nápojů si nás pingl rozdělil do notýsku, kdo ke komu patří, inkasující děvče nás nechá 20 min. čekat, pak si ode všech bere prachy a za chvíli přinese v destičkách správně zpět. Spropitné se nedává, na radu Petra je nekazíme, říci mu jako u nás na 190 – 200, pingl si bude myslet, že se spletl. Zpět jedeme místní dopravou za 10 bht, Pražanda říká, že tolik podniků v Praze nemají, usínám ve 22.45 hod. při vypnuté klimatizaci.
Plánujete začátek dovolené v tomto městě? Kupte si zájezd rovnou do Pattaya.
