Peking Čína – co vidět, tipy na památky a zajímavosti

Peking (anglicky Beijing) je město kontrastů, kde se starověká historie prolíná s moderní Čínou 21. století. Pokud zde plánujete dovolenou, čekají vás císařské paláce, chrámy, hutongy, široké bulváry, olympijské stavby i všudypřítomná pouliční atmosféra.

Peking – základní informace a zajímavosti

• Čas v Pekingu: UTC +8 (oproti ČR +7 hodin v létě, +8 v zimě)
• Obyvatelstvo: přibližně 22 milionů obyvatel
• Jak se řekne anglicky Peking: Beijing
• Peking mapa: město je rozdělené do několika prstencových okruhů, historické centrum leží uvnitř 2. okruhu

Peking patří k nejstarším hlavním městům světa a více než 800 let byl centrem císařské moci. Právě díky tomu zde najdete největší koncentraci historických památek v celé Číně.

Co vidět v Pekingu

Zakázané město

Nejrozsáhlejší palácový komplex na světě a bývalé sídlo čínských císařů dynastií Ming a Čching. Procházka Zakázaným městem je návratem o stovky let zpět a klidně zde strávíte půl dne.

V Zakázaném městě žily od 16. století císaři dynastie Ming a Qing, postaveno bylo tak, aby do posledního detailu splňovalo principy Jing a Jang a symboliku tehdejší čínské kosmologie, všechny sály mají vstup z jižní strany a jsou střeženy dvojicí lvů, lev napravo si hraje s míčem, lvice nalevo se lvíčetem.

Budovy jsou dřevěné chráněné před požárem omítkami a jsou vždy otevřené na jih, kde mají vstup, poblíž stojí ohromné nádoby na vodu pro případ požáru, pod nimi jsou navíc malá ohniště, aby voda v nádobách přes zimu nezamrzla.

Zdi a hradby kolem města jsou natřeny červenou barvou, to má všem kolemjdoucím připomenout, že zde bydlí královská rodina a je zde všudypřítomná spravedlnost a moudrost.

Černou barvu v zakázaném městě nalezneme především na branách, to má symbolizovat uchování a uskladnění, nejedná se zde jen o ovoce a potraviny, ale i lidské myšlenky, pocity a podobně.

Víte že: Peking má rozlohu Belgie a 22.000.000 obyvatel.

Během staletí se v zakázaném městě vystřídalo dvacet čtyři panovníků z dynastie Ming a Čching, tito panovníci si dobře rozmysleli, koho do vzácného císařského města pustí. Do města měli samozřejmě přístup rodiny panovníků, dále konkubíny a pečlivě vybírané služebnictvo, v případě Zakázaného města skutečně platilo, že kdo se do města jednou dostane, nikdy se již nedostane ven.

Přestože tato služba císaři byla tedy úplně na celý život, stály se řady na pozice služebnictva, muži museli podstupovat kastraci, do města totiž kromě mužů z královské rodiny směli jen eunuchové.

Náměstí Nebeského klidu

Jedno z největších náměstí světa a symbol moderních čínských dějin. Právě odsud se vstupuje do Zakázaného města a nachází se zde i mauzoleum Mao Ce-tunga.

Rozlehlé náměstí u Brány Nebeského klidu měří 880 x 500 m, to je 44 ha – rozloha Vatikánu a je největší náměstí na světě.

Na jižní straně je Brána Spravedlivého Světla, mezi náměstím a vchodem do Zakázaného města – Branou Nebeského klidu na severní straně vede Třída Čchang-an (Věčný klid), je užívána k vojenským přehlídkám. Vznikla v roce 1949 při vzniku ČLR, měří téměř 5 km a stojí na ní důležité státní instituce a banky.

Podél západní strany náměstí stojí obrovská budova Všečínského shromáždění lidových zástupců – parlamentu a na východní straně Národní muzeum čínské historie. Náměstí je velkou rozlehlou plochou beze stromů a laviček, je obehnané krásným masivním mosazným zábradlím a je pod neustálým dohledem policistů.

Čtvrtého června před úsvitem na náměstí vjely tanky a čínská armáda hnutí brutálně potlačila, masakr si tehdy vyžádal nejméně 1300 obětí a tisíce zraněných, dosud nebyl řádně vyšetřen. Pamatujeme si z TV symbolické zobrazení protestů – scéna osamělého demonstranta, který se postaví do cesty koloně tanků a snaží se ji zastavit.

Do mauzolea Mao Ce Tunga nejdeme, vidíme dlouhou frontu. Číňané berou návštěvu mauzolea jako životní zážitek a hledí na velkého Maa s nefalšovaným dojetím, mnoho z nich skutečně pláče. Těsně před vchodem do mauzolea je kontejner plný kytic, které Číňané kupují a odevzdávají je v budově mauzolea do úplně stejného kontejneru pod sochou Maa.

Chrám nebes

Nachází se zde unikátní soubor překrásných historických staveb, výstavba trvala čtrnáct let od roku 1406 do 1420, velkolepý výsledek však stojí za to.

Nejkrásnější je bezesporu třístupňová kruhová stavba s trojitou střechou z modře glazovaných tašek, modré barvy nebes, Chrám úrody a hojnosti (Čchin-jen-tien), v němž se čínští vladaři dříve modlili za bohatou sklizeň.

Tento objekt představuje skutečný vrchol čínské architektury, techniky a umění. Ve spojích není použit ani jeden hřebík, a přesto svatyně svou pozlacenou špicí dosahuje úctyhodné výšky 37,5 m.

V roce 1889 byl chrám zasažen bleskem a téměř úplně vyhořel, zanedlouho však byl podle původních plánů opět obnoven.

V roce 1998 byl Chrám Nebes zařazen na seznam světového dědictví UNESCO, výbor pro světové dědictví na adresu Chrámu Nebes poznamenává: Tento chrám je nejlépe dochovaným komplexem staveb, určených pro rituální účely.

Celý chrámový komplex včetně rozsáhlého parku má 293 ha a je čtyřikrát větší než celé Zakázané město, od roku 1918 je zpřístupněn pro veřejnosti.

V parku najdete také Kruhový oltář (Chan-čchiou-tchan) – tři řady balustrád se 360 sloupky, které mají představovat dny lunárního roku, každé patro je obehnáno kamenným zábradlím. Tento oltář byl tím nejdůležitějším místem, kde císař vykonával obřady obětí Nebesům.

Letní palác

Rozsáhlý areál zahrad, jezer a pavilonů, ideální na klidnější den mimo centrum. Letní palác ukazuje, jak císaři odpočívali daleko od ruchu města.

Starý letní palác byl založen ve 12. století, má největší a nejlépe zachovanou císařskou zahradu v Číně, císař se sem uchyloval v době letních veder. Pro svou historickou hodnotu byl v roce 1998 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Celý komplex má téměř 300 hektarů prostoru a je mozaikou nejrůznějších stylů typických pro čínské zahradnictví – obdivujeme  řadu pavilónů, mostů, chrámů, jezírek a dalších objektů vytvářejících jeden kompaktní celek.

Velkou měrou se na jeho podobě zasloužila legendární císařova konkubína Cch’-si (Cixi), která si vysloužila titul císařovna vdova, původně byla jen konkubínou císaře Xianfenga, ale poté, co mu porodila syna, se jako regentka císařů chopila moci.

Dalším z řady lákadel je například Zahrada harmonických zájmů v severovýchodním rohu paláce, je protknutá vodou a svěží zelení a přímo vybízí k relaxaci.

Hlavní část Letního paláce leží na nedalekém úbočí kopce severně od jezera Kunming a sestává z chrámu v tibetském stylu a fotogenické Věže budhistické vůně, od které je skvělý výhled až ke vzdáleným mrakodrapům moderního Pekingu.

Hutongy

Úzké historické uličky, kde poznáte skutečný život místních. Jízda rikšou hutongy patří k nejsilnějším zážitkům z Pekingu.

Dvory míří na jih a svítí do nich víc slunce, to domy chrání před zlými silami, které tradičně přicházejí ze severu. Stejně orientované jsou i čínské chrámy, cílem je podpořit yang (světlo – mužský element) a dostat pod kontrolu yin (tma – ženský element).

Hutongy v Pekingu jsou pěkné pro turisty, jenže skoro nikdo tam nechce bydlet.

Čínské slovo hutong údajně pochází z mongolského slova „hottog“, které znamená „studna“ – je důležitá jako zdroj vody, a tak se kolem ní usazují lidé,   v přeneseném významu tedy začalo toto slovo označovat místo, kde lidé bydlí.

Jedná se o uličky a průchody, které obklopovaly Zakázané město a byly vystavěné za dynastií Yuan, Ming a Čching.

Olympijský park

Moderní tvář města z olympiády 2008 – Ptačí hnízdo a Vodní kostka jsou působivé hlavně večer, kdy se rozsvítí.

Ptačí hnízdo, vzdušná budova ve tvaru misky stojící na červeném betonovém podstavci je jakoby spletena z 36 kilometrů ocelových prutů a připomíná z větviček a stébel spletené ptačí hnízdo, konstrukce je zastřešena průhlednou plastovou fólií.

Rozloha stadionu je 258.000 m2, tvar stavby vychází z elipsy, jejíž osy jsou dlouhé 313 metrů a 266 metrů, výška je téměř 70 metrů.

Stadion stojí na 24 hlavních sloupech z prefabrikovaného betonu, jsou rozložené ve zdánlivě nepravidelném vzorci, každý sloup váží 1 000 tun, konstrukce stadionu je zároveň fasádou i střechou.

Švýcarští architekti Jacques Herzog a Pierre de Meuron byli mimo jiné dvakrát oceněni i prestižní Pitzker Prize, u nás jsou známí především svojí fotbalovou Allianz Arenou v německém Mnichově a přestavbou banksiderské elektrárny v Londýně na muzeum Tate Modern.

Hrobky dynastie Ming

Komplex císařských hrobek severně od Pekingu, ideální jako půldenní výlet. Místo je klidné, rozlehlé a výrazně kontrastuje s ruchem města.

Hrobky jsou místem odpočinku 13 z celkem 16 císařů a 23 císařoven dynastie Ming a zároveň nejkrásnějším příkladem císařské architektury v Číně. Přístupová cesta k hrobkám prochází údolím, které je chráněno Dračími a Tygřími horami.

Tato lokalita byla zvolena díky příznivé poloze v souladu s fengshui. Horský hřeben obklopuje hrobky ze tří světových stran a střeží zemřelé na jejich posledním odpočinku před zlými duchy, kteří přicházejí se severním větrem.  

Podoba všech těchto památek se zachovala z dynastie Ming, která vládla v letech 1368-1644, Ming znamená zářivá.

Nejvýznamnější hrobkou je Dingling, kde byl odkryt i podzemní palác, my navštívíme hrobku Changling na třetím nádvoří. Muzeum je velmi pěkné, vévodí mu císař v nadživotní velikosti, lidé mu dávají peníze papírové, ve vitrínách jsou vystaveny zlaté ingoty, koruna císařovny, různé spony a čínský porcelán.

Čínská umělecká galerie

Budova muzea, jejíž architektura v sobě mísí sovětské i čínské prvky, vznikla v roce 1959 a na ploše 6000 m² jsou vystavovány nejen díla čínských autorů z různých dob, ale občas také tvorba umělců ze západu.

Muzeum čínských dějin

Jedná se o největší historické muzeum v Číně, v němž se mohou návštěvníci seznámit s prakticky celými dějinami této země, expozice je rozdělena podle politických období. Vystaveny jsou zde rovněž archeologické nálezy jako např. sošky a keramika od dávných dob až do opiové války r. 1840.

Ve stejné budově sídlí Muzeum čínské revoluce, jehož expozice sleduje časové období od doby opiové války až do vzniku Čínské lidové republiky r. 1949.

Peking co dělat – zážitky a atmosféra

• Projít se Pekingem pěšky a nasát atmosféru ulic
• Vidět Čínu v noci – neonová světla, noční trhy a život do pozdních hodin
• Smlouvat na trzích a zažít, co vám chtějí prodat
• Ochutnat místní kuchyni a sledovat přípravu jídla přímo na ulici

Pekingská kuchyně – co ochutnat

Pekingská kachna

Nejslavnější jídlo města, které se podává s tenkými plackami, omáčkou a zeleninou. Pokud jste v Pekingu poprvé, tohle je povinnost.

Kachna po pekingsku

Kachna na pekingský způsob má prastarou historii, která sahá daleko zpět až do dynastie Ming (1368 – 1644) a následující dynastie Čching (1644 – 1911), jejich kuchyně se vyznačovala množstvím tvůrčích nápadů právě ve stolování, do hlavního města se sjížděli tradičně obchodníci, úředníci, umělci a řemeslníci z celé říše, kteří s sebou přinášeli i své stravovací zvyklosti a oblíbené pochoutky.

Historické prameny uvádějí, že pro tento pokrm byly chovány zvláštní druhy kachen v místech s velmi kvalitní vodou. Všechno začíná už na farmách kolem Pekingu, kde se kachny chovají, porážejí se zhruba ve dvou měsících a při hmotnosti 2 až 2,5 kg.

Poslední tři týdny života se vykrmují podobným způsobem, jaký se u nás dříve praktikoval u doma chovaných hus – mají omezený pohyb a čtyřikrát denně dostávají nuceně výživnou směs prosa, fazolí mungo, čiroku a pšenice, aby měly tenkou kůžičku a chutné maso.

O výsledném kulinárním zážitku strávníka rozhoduje kromě samotné kvality masa také způsob úpravy a servírování, důležitou součástí pekingské kachny je právě kůže.

Kachny připravují jen speciálně vyučení kuchaři, kteří je pak na stolečku přímo před hosty i naporcují.

Právě porcování vyžaduje zvláštní dovednost. Kachna se naporcuje přesně na 120 kousků a každý kousek obsahuje kus kůžičky, sádla a masa. To není upražená tenká tuhá slupička, jak ji známe z běžného pečení. Tahle kůže je na skousnutí měkká, lahodně vláčná i křehká, přitom vypečená, voňavá a rozplývající se na jazyku.

Kromě kachny stojí za ochutnání i knedlíčky jiaozi, nudle lamian nebo pouliční speciality na nočních trzích.

Doprava po městě

Jezdí tu hodně Audi A4 a A6, Toyoty Corolly, Nissany, BMW, Superby a takové velké limuzíny čínské výroby, co v Euro NCAP nemají ani jednu hvězdičku, ale vypadají hodně luxusně (jistě za cenu ojeté Fabie). Střapec na zadním nárazníku znamená „hodně štěstí“.

Autobus

Autobusy jsou mezi místními snad nejoblíbenějším dopravním prostředkem, což je znát na jejich vytíženosti – hlavně v centru při cestě autobusem většinou ani nestojíte na vlastních nohách, v okrajových čtvrtích je situace naštěstí o něco lepší, obecně však cestu tímto dopravním prostředkem nelze moc doporučit. Ulicemi se prohánějí buď kloubové autobusy, za jejichž volantem často sedí ženy, nebo trolejbusy.

Metro

Rychlé, čisté, levné, spolehlivé – metro je v přelidněném Pekingu ideální dopravní prostředek. Má dvě trasy, jedna vede kolem města, druhá do západních předměstí, pro zahraniční cestující jsou všechny popisky kromě čínštiny také v angličtině.

Rikša

Mezi turisty ze západu je rikša nevšední, a proto oblíbený způsob dopravy. Řidiči jsou většinou milí  a o ceně za své služby rádi smlouvají.

Taxi

Vozy taxi mohou mít různé barvy, zpravidla by však měly mít na střeše štítek a zapínat taxametr. Taxi si lze najmout i na delší vzdálenosti a dokonce i na celé dny, cenovka bývá vylepená na zadním okénku, drobný problém ale může představovat komunikace s řidiči, kteří moc neovládají angličtinu.

Oficiální taxi poznáte, že jsou převážně tmavě modrá, zelená nebo béžová a mají široký žlutý pruh na bocích. V Číně je taxi levné, bezpečně a není třeba se bát, že vás taxikář okrade, jediným problémem je způsob komunikace.

Každé desáté auto je taxi, obvykle Hyundai Accent nebo Elantra, VW Jetta model tak 1990.

Kam na výlet z Pekingu

Velká čínská zeď

Nejznámější úseky Mutianyu nebo Badaling jsou dostupné jako jednodenní výlet. Výhledy a samotný rozsah stavby vás dostanou.

Ming Tombs Scenic Area

Kombinace historie, přírody a klidu mimo město.

Peking praktické tipy

• Počítejte s jazykovou bariérou, angličtina mimo turistická místa moc nefunguje
• Vstupy do památek je lepší řešit brzy ráno
• Připravte se na bezpečnostní kontroly u metra i památek
• Platební karty nejsou samozřejmost – hotovost nebo mobilní platby jsou běžnější

Často kladené otázky