Po roce vycházíme ze zastávky v Olešku, ale místo po silnici jdeme po nově vybudovaném chodníku za peníze z EU, vedle teepee je i pisoár. U písčité cesty v lese vidíme ovce i ovečky, pokračujeme po okraji přírodní rezervace „Písčiny u Oleška“.
Počasí nám přeje, v dáli vidíme na jednu stranu Říp.
Na druhou stranu kopce Českého středohoří až k Rané i věže hradu Hazmburk.
Tak jsme došli až na okraj Libotenic, zde jdeme kolem známé drůbežárny, její čerstvá vejce nakupujeme na tržnici. Obdivujeme další bečící ovce a cedule, nejslušnější říká – „Pozor, zjebaná silnice v majetku obce“.
Po cyklostezce dojdeme do Hrobců, litujeme majitele pole s kameny, na plotě ještě visí plakát z poslední volby prezidenta, my pokračujeme kolem kapličky po břehu Labe směr Židovice a Roudnice nad Labem.
Kiosek na začátku cyklostezky je v lednu zavřený, Židovice si své vítací cedule hlídají fotopastí, lavičky nebo možnost posezení není, svačíme na „stojáka“, z druhé strany železniční tratě je loď na suchu.
Roudnice nad Labem
A již jsme v Roudnici n.L., vodník hlídá jezírko.
Rudný pramen v Havlíčkově ulici se podle pověsti vztahuje ke jménu a založení města – původně se mu říkalo Rúdník či Rúdnica, později Roudnice n.L.
Krátce hledáme občerstvovnu a nakonec jedeme vlakem domů, na nádraží se necháme zlákat sloganem „Venku zimní šok, uvnitř horký grog, tak šup, šup…“, nechali jsme se zlákat.
Přečtěte si ještě
