Pěšky po Šanghaji | Autovýlet.cz

Ještě před 1000 lety byla Šanghaj pouhou rybářskou osadou na podmáčených pozemcích při ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře, v roce 1842 se Šanghaj stala jedním z pěti čínských přístavů, ve kterých se mohli usazovat cizinci a mohli zde obchodovat.

Obsah článku

Šanghaj

Od roku 2004 je největším přístavem světa a největším městem Číny s 23.000.000 obyvatel, Šanghaj (Shanghai) je moderní město, v roce 1980 zde nebyl jediný mrakodrap, nyní jich jsou 4.000, prý více než v New Yorku (?), určitě ale přibývají nejrychleji na světě. Výstavba probíhá tak, že se zboří celé bloky, kolem nich se postaví stěny s fasádou jako nové obchody nebo restaurace, v některých oknech se svítí a na staveniště není vidět.

TIP: Dovolená v Číně již od 16 330kč.

Jedno z nejzajímavějších míst je nábřeží Bund (anglo-indický výraz pro bahnitý břeh) na břehu řeky Huangpu, měří 1.500 m, nábřeží prošlo v 80. letech rekonstrukcí a nyní je zvednuté 10 m nad hladinu vody. Nejromantičtější způsob, jak si vychutnat pohled na Bund, nabízí paluba výletních lodí na řece Huangpu, to nás čeká večer.

Co navštívit v Šanghaji

Začínáme u pomníku hrdinů, pokračujeme vpravo po široké promenádě a přes 400 m širokou řeku fotíme panorama čtvrti Pudong (Pchu-tchung) se stavbami vyššími než 400 m – televizní věž Perla Orientu (468 m, 1995) se skládá z 11 koulí různé velikosti, ty největší mají průměr 50 a 45 m, Jin-mao Plaza (427 m, 88 podlaží) a SWFC – Světové finanční centrum (492 m, 100 podlaží), to vypadá jako velký „otvírák“ na lahve, rozestavěná budova je Šanghaj Tower, má být dostavěna v roce 2014 a svou výškou 632 m bude, alespoň rok, nejvyšší budovou v Číně, další mrakodrapy je již nesmí doplnit. Na druhou stranu řeky bychom mohli dojít placeným tunelem nebo dojet metrem, my ale kolem sochy prvního starosty Šanghaje Chen Yi pokračujeme na večeři do restaurace U draka.

Cestování v Číně je rozhodně zajímavé pro všechny

Před nástupem komunistů k moci v roce 1949 ve čtvrti za vodou žili nezaměstnaní, prostitutky, zkrachovalí gambleři a ta nejhorší spodina města. V Šanghaji roku 1921 patnáctičlenná skupina delegátů založila na prvním sjezdu Komunistickou stranu Číny, v letech 1966–1976 byla Šanghaj výchozí základnou Maovy kulturní revoluce, kvůli tomu nastal úpadek hospodářství, v roce 2010 hostila Šanghaj světovou výstavu Expo. Nejznámější ulicí v Šanghaji je Nanjingská třída, jméno získala po bývalém hlavním městě první Číny Nan-jing = „jižní hlavní město“, obdobně Peking = Bei-jing = „severní hlavní město“. Začínáme na Nanjing Road East a vidíme prvního psa v Číně, majitelka si užívá našeho focení, procházíme část z kilometrové pěší zóny, stál na ní první obchodní dům v Asii, který používal eskalátory, klimatizaci, prodavači měli jednotné uniformy a odběratelé dostávali faktury. Vzhledem k vyšším letním teplotám je klimatizace nutná, řadu starších mrakodrapů „zdobí“ venkovní klima jednotky.

Nanjing Road se řadí k vůbec nejrušnějším ulicím světa, jejích prý deset kilometrů délky (podle průvodkyně Jitky) zahrnuje snad vše, na co si jen vzpomenete – od kaváren a restaurací evropského střihu, přes několikapatrová nákupní centra všech světových značek až po venkovní trhy s elektronikou. Potkat na ní můžeme všudypřítomné prodejce, kteří i nám seniorům nabízejí přídavná kolečka na boty pro „zrychlení“ pohybu, někteří mladí lidé si chtějí procvičit školní angličtinu konverzací s cizinci stejně jako v Pekingu, prý jsou zde i dobře vypadající ochotné dámy, ty jsem neviděl, ale je zde řada salonů pro masáže nohou, i na hotelovém pokoji máme nabídku na různé druhy masáží. Kolem prodejen hodinek Cartier, Swatch a Rolex, zlatnictví, módních salonů a dalších dojdu k prodejně počítačů Apple, uvnitř zákazníci všech věkových kategorií zkouší poslední modely notebooků, tabletů, ipadů i iphonů.