Jaký byl náš poznávací zájezd do Vatikánu autobusem, kde jsme během týdne viděli mnoho zajímavých míst nejen v Římě, ale i dalších částech Itálie.
Cesta do Vatikánu
Vyjíždíme z Prahy v 11 hod. přes Hradec Králové a Pardubice, v pátek odpoledne v ucpaném Brně přistupují poslední účastníci. Projíždíme večerní Vídní, Grazem, kolem Florencie a Benátek. Po 24 hodinách jízdy zastavujeme na autobusovém nádraží Saxa Rubra v Římě. Je o tři hodiny více, než byl plánovaný čas příjezdu – 8 hod.
Jízdenka platí 90 min., procházíme turniketem podobným pařížskému, lístek do něj vleze a s vytištěným časem vyskočí, zábrana nás pustí. Po schodech do patra čekáme metro, ale přijede starý a nehezký příměstský vláček, pražské vláčky jsou proti tomuto luxus. Než ujedeme sedm stanic, vlak se naplní a my vystupujeme ve stanici Flaminio.
Přestože pokračujeme po stejné lince „A“, musíme opustit stanici a vejít do jiného vstupu, opět procházíme turnikety a vkládáme jízdenku, hezčím vlakem jedeme dvě stanice do Ottaviano San Pietro. Metro má tři linky, první byla otevřena v roce 1955, ale další až v roce 1980, příměstská železnice byla zprovozněna již v 30. letech 20. století. Za pár minut jsme ve frontě před vstupem do Vatikánských muzeí.
Vatikánská muzea jsou komplex uměleckých sbírek
Stojíme v levé frontě před vstupem a čekáme na oficiální česky mluvící průvodkyni, v bližších informacích k zájezdu nám cestovka doporučila vzít si Eura na místní průvodce a pohrozila, že pokud skupina nebude mít min. 40 osob, budeme platit více.
Ve 13 hod. vstupujeme zajímavým spirálovým vstupem do muzeí, procházíme rámem, batůžky rentgenem, pití, svačiny i deštníky nám nechají. Od průvodkyně fasujeme sluchátka za další dvě eura a vcházíme do zahrad.
Fotíme kupoli Baziliky sv. Petra, antény rádia Vatikán, kašnu i krásné stromy a z pramene doplňujeme vodu do lahví. Kolem pečlivě udržovaných trávníků jsou na pěti místech tři velké tabule s obrazy fresek na stěnách a stropu Sixtinské kaple, kolem jsou skupiny turistů a všechny průvodkyně popisují jednotlivé výjevy, protože v kapli musí být ticho.
Slyšíme zde světové jazyky a 2x češtinu.
Nyní nás čeká návštěva několika z 10.000 sálů a kaplí, vatikánská muzea jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. V muzeu Pia IV. a Klimenta XXIII. vidíme sarkofágy sv. Heleny a její matky Konstancie, sochy i sousoší, obrazy atd. Po galerii tapisérii a svícnů vstupujeme do 120 metrů dlouhé galerie map, je zde čtyřicet fresek z 16. století.
Sixtýnská kaple vznikla z příkazu papeže Sixta IV. v letech 1475 až 1480. Ve Vatikánu je předepsané oblečení – ramena a kolena musí mít zahaleny nejen ženy, ale i muži, potěšilo mě, že sandály se považují za vhodné obutí. Vcházíme a přes zákaz většina fotí a tiše mluví.
Prohlížíme si malby Perugina, Botticelliho, Ghirlandaia, Roselliho a Pinturicchia na stěnách, vlevo šest fresek ze života Mojžíše, vpravo 6x Kristus, ale všemu dominuje na stropě freska od Michelangela, vytvořená mezi roky 1508 až 1512 – stvoření světa, člověka, potopa, za oltářem je Poslední soud. Po pár minutách nás hlídač posílá ven, průvodkyně nás vede do pravého východu.
Italsky se tato muzea jmenují Musei Vatican.
Sixtinská kaple – Youtube video
Bazilika sv. Petra v Římě
Ze Sixtinské kaple scházíme po schodech k bazilice sv. Petra, vidíme krátkou frontu na výtah do kupole, ale s výstupem na vrchol to časově vyjde na hodinu. Kdo vyšlape 537 schodů, ušetří, průvodkyně platí za povolení výkladu v bazilice a jdeme dovnitř.
Největší chrám křesťanského světa měří 186 (celková délka 214,5) x 137 x 132 m výška, průčelí je 115 m široké, průměr kupole je 42 m, na podlaze střední lodi jsou zapuštěna čísla a bronzové nápisy délky dalších katolických chrámů – druhá je bazilika sv. Pavla v Remeši, 3. katedrála Santa Maria del Fiore ve Florencii, 4. katedrála Notre Dame (124 x 60) v Paříži, 15. katedrála sv. Víta v Praze.
Do baziliky se vejde 20.000 poutníků, je zde 300 soch, 870 sloupů, 30 oltářů a 23 náhrobků papežů. Začínáme vpravo u Piety, Marie má stuhu přes prsa a na ní je vytesáno – Michelangelus Buonarrotus Florent Faciebant, což znamená – Vytvořil Michelangelo Buonarroti z Florencie, tehdy mu bylo 24 let. Je to jediná podepsaná socha Michelangela, Marii zobrazil podle vzpomínky na svou matku.
Švédská královna Kristina je jediná žena, která je pohřbena v bazilice sv. Petra. Papež Jan Pavel II. zde má hrob i znak na podlaze. Přístupu k soše sv. Petra brání páska, a tak si ani nemůžeme sáhnout pro štěstí na pravý palec jeho nohy, zbývající prsty už nemá.
Bohužel nesestoupíme do Vatikánské krypty a nevidíme hroby sv. Petra, papežů a kardinálů včetně našeho Josefa Berana, který zemřel v Římě v roce 1969. Před dvěma týdny do kaple svatých patronů Evropy jako první česká socha přibyla 160 centimetrů vysoká a 300 kg vážící pískovcová socha sv. Anežky České.
Před 21 lety jsme navíc navštívili nádhernou klenotnici plnou zlata, briliantů a drahých kamenů. Vycházíme branou smrti a odevzdáváme krabičky, sluchátko nám zůstává na památku.
Svatopetrské náměstí
Muslimové mají svou Mekku, budhisté Tibet a křesťané příjíždí za svým papežem na Svatopetrské náměstí ve Vatikánu.
Prostranství, které tvoří přirozené centrum Vatikánu, získalo svou dnešní podobu v letech 1656 – 1667 v době působení papeže Alexandra VII. Náměstí oválného půdorysu je lemováno po obou stranách kolonádou s dórskými sloupy, působící dojmem otevřené náruče vítající přicházející návštěvníky.
Římsu po obou stranách náměstí zdobí 140 soch světců, zatímco v centru náměstí je umístěn 25,5 metrů vysoký a 331 tun vážící obelisk, mající za sebou dlouhou historii i putování. Světlo světa spatřil v dalekém Egyptě ve 13. stol. př. n. l., odkud byl za vlády císaře Caliguly přepraven do Říma. Na svém dnešním místě však stanul až v roce 1586.
Zahlédnout svatopetrské náměstí opuštěné, je zřejmě věc nemožná. Davy věřících z celého světa sice také nechají se zalíbením spočinout svůj zrak na mistrovské díle architekta Bernini, ale především sem přichází na setkání se svou největší autoritou – papežem. Je s podivem, jaké emoce dokáže jeho miniatuní postavička v okně papežského paláce vzbuzovat v davech věřících, hltajících každé jeho slovo.
Vejde se sem 400.000 poutníků, kolonádu tvoří 284 dórských sloupů, 88 pilířů a 144 soch.
Švýcarská garda je reprezentativní hradní stráž a ochranka papeže, je jedním ze symbolů Vatikánu. Příslušníkem se může stát pouze svobodný Švýcar – katolík ve věku 19 – 30 let a vyšší než 174 cm. K poutníkům na náměstí hovoří papež ze třetího okna.
U porty Angeliky si doplňujeme pitnou vodu a příměstským vláčkem se vracíme k autobusu.
Baia Domizia je městečko nedaleko Neapole
V 19.30 hod. vyjíždíme z Říma jižním směrem a za dvě hodiny jsme 60 km severně od Neapoli v městečku Baia Domizia. V piniovém parku vedle Giulivo hotelu je zde 48 velkých vil, každá má 3-4 dvoulůžkové pokoje s příslušenstvím, společnou vybavenou kuchyni a jídelnu.
Více fotek z hotelu Giulivo najdete na webu Booking.com, kde si také můžete rezervovat ubytování, pokud pojedete na dovolenou autem.
Město Pozzuoli a amfiteátr Flavio
Město Pozzuoli s 83 tisíci obyvateli leží pár kilometrů západně od Neapole, naložili jsme zde druhou průvodkyni s licencí a vyjeli k třetímu největšímu antickému divadlu v Itálii. Proti zajímavému domu vcházíme do Amfiteátru Flavio, který je nejlépe zachovanou antickou památkou ve městě, byl založen v prvním století, z někdejších tří pater hlediště se dodnes zachovala pouze dvě, v římské době amfiteátr pojal přes 30 tisíc lidí. V průběhu staletí totiž budova sloužila jako zdroj stavebního kamene, stejně jako u římského Kolosea se nad hlavní římsou divadla původně zvedala zeď se sloupovou galerií.
Vzhledem k nočnímu dešti byl vchod do podzemí zakázán, ale naše průvodkyně nám zařídila povolení vstoupit, když ostatní turisté byli v jiných částech amfiteátru. Po obvodu stojí vykopané a restaurované historické předměty, ale rostou tam i granátová jablka a biohmota. Cestou k vulkánu Solfatara míjíme dům, v kterém prožila dětství s matkou a sestrou u prarodičů filmová hvězda Sofie Lorenová, rodným jménem Sofia Villani Scicolone. Po smrti italského filmového magnáta Karla Pontiho nyní žije v Kalifornii a zde bydlí její neteř. Projíždíme kolem zajímavých domů i věznice.
Solfatara – kráter sopky v Neapoli
Od Amfiteátru Flavio, který je nejlépe zachovanou antickou památkou ve městě Pozzuoli pokračujeme k Solfataře – elipsovitému kráteru vyhaslé sopky.
Jde o kráter o obvodu dvou kilometru a průměru přibližně 770 metrů, na jehož dně bublá bahno a ze solfatar uniká sirná pára. Kráter vznikl před několika tisící lety a naposledy dal o sobě vědět na sklonku antiky, kdy láva ze Solfatary pohřbila město Pozzuoli i s gladiátorskou arénou.
Solfatary jsou post-vulkanické exhalace, plyn je převážně složen z HCl, v menší míře je tvořen SO2, H2S, SO3 a přehřátou vodní párou. Jejich teplota se pohybuje od 100 – 250˚C. Sirné výpary dávají vzniknout žlutavým nánosům kolem únikových trhlin solfatar (odtud jejich název = „žlutá země“).
Už ve starověku toto místo přitahovalo básníky i vědce, kvůli unikajícím výparům a ponuré atmosféře mnozí toto místo označují za „předpeklí“. Z jícnu sopky vystupují páry a sirné plyny a malé fumaroly vystřikují horké bahno. Máte-li citlivý čich, raději si kvůli pronikavému zápachu sirovodíku chraňte nos kapesníkem. Držte se vyznačených stezek, neboť mimo ně existuje vážné nebezpečí opaření. Malé děti a lidé s respiračními potížemi, by se tomuto místu měli kvůli sirným výparům raději vyhnout úplně.
Sopka Solfatara je nejznámějším místem Flegrejských polí, což je název vulkanické kaldery o průměru 13 kilometrů, nacházející se západně od Neapole nad Neapolským zálivem. Pole leží asi 35 kilometrů od Vesuvu. Vulkanismus v oblasti probíhal ve dvou etapách, obě byly velmi intenzivní. První se odehrála před 35 000 lety, druhá před 12 000 lety.
Nadmořská výška kaldery a okolního území se často mění, kaldera se často zdvihá nebo klesá. V roce 1538 bylo vyzdvižení následováno erupcí, při které se vytvořil nový struskový kužel Monte Nuovo. Vyzdvižení v 70. a 80. letech 20. století naproti tomu následováno erupcí nebylo.
Průvodkyně vypráví o tom, jak v letech 1983-85 se země zvedla o 2.15 m a ona s dalšími se musela vystěhovat z poškozených domů do bezpečnější části města Puzzuoli, v dalších 30 letech země klesla o jeden metr. Dokazuje nám, že pod zemí je dutina – viz video a že když k unikající sirné páře přiblížíme hořící noviny, pára ztmavne.
Půda je opravdu teplá a místy jsou zábrany, aby se člověk neopařil. Měřící přístroje a kamery kontrolují situaci, kolem vulkánu rostou stromy a keře, za nimi leží město.
Pokus s kamenem doplněný českým komentářem (video)
Pompeje a Herculaneum. Města, která zničila sopka
Kupujeme si společnou vstupenku na Pompeje a Ercolano (latinsky Herculaneum). Podle legendy založil Herculaneum mytický řecký hrdina Herakles, první zmínka o městě s názvem Herakleion je z roku 314 před Kristem.
Město se rozkládalo na ploše 20 hektarů, bylo obehnáno zdí a leželo u budoucí silnice Via Domitiana z města Neapol do Pompejí a Stabiae. V roce 63 zničilo město zemětřesení, ale bylo znovu vybudováno. 28. srpna roku 79 kolem jedné hodiny odpoledne po předchozích lehkých otřesech začal Vesuv chrlit popel a vyvrhovat vulkanické kameny tisíce metrů k obloze, převládající větry foukaly v tu dobu k jihovýchodu a způsobily dopad kamení zejména na Pompeje a okolí.
Protože Herculaneum leží na západ od Vesuvu, bylo jen mírně zasaženo první fází erupce. Zatímco střechy se v Pompejích hroutily pod tíhou padající suti, na Herculaneum padalo jen trochu popela. Během noci se na Herculaneum valila rychlostí 160 km/hod. hornina a směs horkých plynů o teplotě 400° až 500°C. Kolem jedné hodiny ráno plyny dorazily k přístavním budovám, kde čekali obyvatelé na pomoc a byli okamžitě usmrceni intenzivním žárem.
Tento pyroklastický proud a několik dalších následujících pomalu vyplnily městské budovy od zdola nahoru a způsobily jen malá poškození na budovách. Celé město tak bylo po 1.800 let bezpečně zakonzervováno pod vrstvou lávy a sopečného prachu do výšky 11 až 26 metrů, pod ní však zůstalo zachováno mnohem více než v nedalekých Pompejích.
Většina obyvatel Herculanea patřila k bohatší vrstvě, byly zde nalezeny bohaté dvou nebo i tříposchoďové domy s mozaikami a freskami, plné předmětů uměleckých i denní potřeby. Kvůli ochraně fresek a mozaik byly znovu vztyčeny i střechy, některé se zachovaly, kočičí oči v mozaice na podlaze v noci svítily. Vidíme zakonzervovanou pouliční vývařovnu – hrnce zapuštěné do pultu byly kdysi plné omáček, polévek a nápojů, na prodejně vína je namalována láhev bílého, růžového i červeného vína.
Nejslavnějším domem je č. 22 – Dům Neptuna a Amphitrité, pojmenovaný podle nádherně zachované mozaiky ve zlatých, modrých a zelených tónech.
Dosud odkrytá plocha bývalého města představuje asi pětinu rozlohy Pompejí. Velká část Herculanea ještě čeká na své odhalení, což nebude jednoduché, neboť na zaneseném městě bohužel vyrostlo město nové. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738 při kopání studny, Pompeje o 10 let později.
Památky a místa v Římě, která musíte navštívit
Nejstarší římský kostel San Giovanni in Laterno postavil Konstantin roku 314 a uložil zde lebky sv. Petra a Pavla, socha Konstantina je u vchodu, v kapli Saneta Sanctorum jsou svaté schody – Scala Santa.
Po nich v Jeruzalémě kráčel Ježíš k Pilátovi, v chrámu San Clemente je uložen Konstantin = CYRIL a sv. Klement. Koloseum stavěli císařové Vespasián a Titus v letech 72–80 pomocí Židů – otroků po vzpouře v roce 70, je to stále 188 x 156 x 57 m, kapacita 50–70.000 diváků, vedle byla velká socha císaře Nera, Vespasián řekl „peníze nesmrdí“.
Arco di Constantino – vítězný oblouk z roku 312 je větší než v Paříži. Cachtáme se ve fontáně di Trevi se Saturnem, na Plaza del Popolo (Lidové náměstí) je egyptský obelisk vysoký 36.5 m s hieroglyfy.
Panthon – pohanský chrám z roku 27 př.Kr., přestavba roku 123 císařem Hadriánem, zdi měří 6 m, je 43 m vysoký, pochován malíř Rafael Santi, král Umberto I a Emanuel II – poslední král v roce 1946. Na náměstí Navona je Berniniho fontána čtyř řek z roku 1651 – Dunaj (Evropa), Nil (Afrika), Gang (Asie), La Plata (Amerika).
Most. Sv. Andělů je jako Karlův, nad ním je Andělský hrad – museum císařů z let 135–150, Augustův mírový oltář z let 13–9 př.Kr. Jediný nekatolický kostel – st. Maria in Kosmedin má ústa pravdy (Boca Della Venta), točil se zde film s A. Hepburnovou „Prázdniny v Římě“. Cestou na jih stojí vedle křižovatky 27 m vysoká pyramida – velkolepý náhrobek si v roce 12 př.Kr. nechal postavit vysoký římský úředník a kněz Gaius Cestius Epulo.
Toskánsko, Pisa a San Marino
V 7.15 hod. jsme v Pise a vyrážíme k Torre Padnete, dva roky je zavřená, Camposanta je hřbitov – svaté pole + Baptisteria. Po obědě Florencie – kostel Santa Groce – náhrobky Michelangelo, Galileo Galilei, Machiavelli, Rosini a Dante Alighieri.
Po nejvěžatější vesničce Toskánska – San Gimignano jedeme do Sieny, na náměstí Il Campo se vždy 2. července a 16. srpna koná jezdecká slavnost, Palác Gaia má věž 102 m a 503 schodů, vstupné se vybírá nahoře (!?).
San Marino
Měří 1 km2, má 25.000 obyvatel, San Marino je druhý nejmenší stát v Evropě a pátý nejmenší stát ve světě. V bazilice di San Marino jsou ostatky zakladatele – kameníka sv. Marina, degustujeme likéry, lze platit v Kčs, někde i ve zlotých, protože nejčastějšími návštěvníky jsou Češi, Poláci, Maďaři a Rusové.
Rimini Beach je šok, statisíce turistů – hlavně Němců leží na 150 m široké pláži, dlouhá je 15 km, vchody po betonových pěšinách jsou číslovány, mělčina je do 200 m, leží v ní krysy. Večerní Rimini, rodiště světoznámého režiséra Federico Felliniho, je po večeři zajímavější, tisíce lidí večeří, pijí víno i pivo, lížou zmrzlinu, hrají na automatech, nakupují boty, oblečení a procházejí se do 01 hod.
V Bologni je nejstarší univerzita světa, byla založena v roce 1088, studenti zde platili za to, aby dostaly nejlepší informace a vzdělání, učitelé tedy učili to, co studenti požadovali, na rozdíl od Paříže, kde se vyučovalo to, co považovali za důležité profesoři.
V údolí Pádu se objevují první kopce Dolomitů a Benátky, motorový člun nás veze k náměstí Sv. Marka, chrám má orientální ráz, čtyři koně z Konstantinopole a ostatky sv. Marka, na Kampanile – 99 m odbíjejí dva mouřeníni hodiny, náměstí je plné holubů, žerou zob i z ruky.
V Dóžecím paláci v sále Velké rady 54 x 25 m jsou portréty 76 dóžat a Tintoretův Ráj – největší plátno na světě 22 x 7 m, jdeme po mostě vzdechů do státního vězení, Casanova unikl přes olověné střechy. Jedna účastnice jela „tabákový zájezd“ – bývalá kuřačka si na zájezd ušetřila rokem bez cigaret.
Přečtěte si ještě
