Jaký byl poznávací zájezd autobusem do Holandska, kde jsme navštívili Naarden, Volendam, Den Haag, Scheveningen, Delft, Keukenhof a samozřejmě Amsterdam.
Naarden
Dvacetitisícový Naarden leží jihovýchodně od Amsterdamu. Přes zvedací most přecházíme vodní kanál a vidíme jeden z šesti cípů hradeb bastionové pevnosti stavěné z červených cihel. Podobně to má v Čechách památník Terezín nebo pevnost Josefov.
Vidíme krásně udržované čisté městečko s jednopatrovými domečky s velkými okny bez záclon a upravenými předzahrádkami.
Vedle gotického Velkého kostela Sv. Víta od roku 1920 stojí umělecky cenná bronzová socha Jan Ámose Komenského od Vincence Májovského.
Bývalý klášter sv. Františka (později kasárna) je jednopatrová budova spojená s kaplí. v letech 1935 – 1937 v něm proběhla závěrečná umělecká výzdoba na mauzoleum.
Dle projektu Ladislava Machoně se na ní podíleli profesoři pražské Umělecko-průmyslové školy i řada dalších československých umělců. Malíř Jaroslav Benda (skleněné clony paraventu s nápisy a letopočty), Jaroslav Horejc (kovový svícen a osm plastik na mříži s výjevy ze života Komenského), Karel Štipl (ornamentální dřevěná mříž z lipových motivů a československým státním znakem) a řada dalších umělců a řemeslníků.
Naarden Komenský
Veřejnosti bylo mauzoleum slavnostně předáno 8. května 1937. Stálou expozici Vivat Comenius připravilo uherskobrodské muzeum, byla slavnostně otevřena 24. května 2006. Obcházíme kapli a vcházíme na rozlehlý travnatý dvorec Uherského Brodu s bustou Jana Ámose.
Po dvanáctiminutovém filmu o životě Komenského vstupujeme do kaple k jeho hrobu, český komentář k výzdobě půjčují v pokladně.
Lelystad Batavia plachetnice, sýry a dřeváky
V Lelystadu si prohlížíme ozbrojenou plachetnici Batavia, byla postavena v roce 1628 v Amsterodamu pro Nizozemskou Východo-indickou společnost, která dovážela koření. Patřila mezi tři hlavní obchodní lodi, které dopravovali zboží a pasažéry mezi Nizozemím a Asií.
Loď od počátku provázela smůla, při první plavbě do Indonésie v červnu 1629 najela na útes, 341 pasažérů a 40 členů posádky se utopilo ve vlnách, zbytek se zachránil na blízkém ostrově. Kapitán vyplul na největším veslovém člunu hledat pomoc ve městě Batávie (nyní Jakarta), během jeho nepřítomnosti zemřelo dalších 100 lidí při vzpouře, která byla potlačena až kapitánem po jeho návratu.
Části vraku lodi byly nalezeny v roce 1985, holanský loďař Willem Vos se ujal úkolu rekonstrukce trojstěžníku, za pomoci dobrovolníků byl po 10 letech projekt dokončen a 7. dubna 1995 byl trojstěžník Batavia znovu spuštěn na vodu. Za plotem se staví nějaká další replika.
Po 30 km dlouhé hrázi Houtribdijk přes mořský záliv přejíždíme na sever Nizozemí – průměrná nadmořská výška země je 1.2 m, 40 % země je pod hladinou moře od -2 m do -6.7 m, před záplavami ji chrání 3.000 km dun a hrází, desítky tisíc výkonných čerpadel neustále odvodňuje hustě obydlené oblasti. Na polích vidíme poslední pestrobarevná pole tulipánů, jejich sezóna pomalu končí, do Nizozemí je v 16. století přivezli obchodníci z Turecka.
Volendam Holandsko
Ve Volendamu nejprve navštívíme sýrárnu Alida Hoeveho, vítá nás majitel v širokých černých kalhotách a dřevácích. Dlouho hledá popis výroby sýrů z mléka kravského i kozího v češtině, nakonec ho dosti obstojnou češtinou přednese.
Ochutnáváme sýry, hořčice i medové kulaté oplatky, u prodavaček v krojích utrácíme první eura. Před sousední budovou se fotíme u obrovského dřeváku, jako barevné květináče s maceškami visí dřeváky i na domě, uvnitř budovy jsou na stěnách i pod stropem.
Když se nás sejde skupina, vidíme v praxi strojní výrobu dřeváků z kusu dřeva topolu nebo lípy.
Za dvě minuty z mokrého dřeva šikovný mladík vysoustruží vnější tvar, za další dvě vydlabe vnitřek, dříve to ručně trvalo několik hodin, ve vedlejší místnosti je prodejna suvenýrů.
Volendam je bývalá rybářská vesnička se starobylou atmosférou, malými rybářskými domky v úzkých uličkách a obyvateli, kteří dosud s oblibou nosí dobové kroje tzv. „klederdracht“. V převážně protestantském Nizozemí je katolický Volendam výjimkou.
Procházíme městem s 22.000 obyvateli do malého přístavu, je zde plno krámků i turistů z celého světa – Japonci, Poláci, Němci, Italové, voní zde smažené ryby i sladké vafle, lodě jezdí obvykle na bývalý ostrov Markenem.
Skanzen Zaanse Schans
Tvoří jej domy z holandského venkova, nabízí prohlídku větrného mlýnu v provozu, v něm je prodejna koření. Ve vedlejším domě při svém pobytu ve městě žil ruský car Petr Veliký, kotví tam loď stejného jména.
Kousek dále stojí domek se vzpomínkovou deskou na zakladatele Aholdu – Albert Heijn Holding, narodil se v roce 1865, v roce 1887 založil první obchod s potravinami, dovážel kávu z celého světa, zde nabízí kávu a čokoládu.
Den Haag a Scheveningen
Den Haag je sice třetí největší město Nizozemí, ale sídlí zde královská rodina, vláda a obě komory parlamentu, diplomatický sbor a Mezinárodní soudní dvůr OSN. Často je nazýváno druhým hlavním městem Holandska.
Naši procházku začínáme v centru, fotíme mrakodrapy v pozadí, průvodkyně s oranžovým deštníkem nás vede kolem Justičního paláce ke Královské obrazárně – Mauritshuis (Mořicův dům) s díly malířů jako jsou Rembrandt van Rijn a Jan Vermeer.
Procházíme Binnenhofem (Vnějším dvorem) – sídlem vlády i obou komor parlamentu, kostel sv. Jakuba náleží spolu s Binnenhofem k nejstarším budovám v Haagu.
Nedaleko je Noordeinde – pracovní palác krále Viléma Alexandera, pracuje od 9:00 do 17:00 hod., dnes je sobota, odpočívá a královská standarta nevlaje.
V den Prinsjesdag (zahájení zasedání parlamentu) odtud král jede ve zlatém kočáře do Binnenhofu.
V centru jsou široké bulváry, parky a je zde živo, jdeme kolem kolem západní brány a vidíme přes vodu Binnenhof a mrakodrapy, dva nejvyšší měří 147 m.
K Severnímu moři jedeme po Scheveningseweg do „perly Severního moře“ – lázní Scheveningen, jsou částí Den Haagu, spojují je čtyři tramvajové linky.
Kolem hotelu Carlton míříme na pláž. Dojdeme k 381 metrů dlouhému patrovému molu. Slovo Scheveningen během druhé světové války pomáhalo odhalovat německé špiony, Ti řekli „Ševeningen“, ale rodilí Nizozemci „Scheveningen“.
Ideální doba, kdy vyrazit na zájezd do Holandska, je podzim a jaro.
Delft
Z jednoho z nejstarších historických sídel Holandska Delftu poznáme nejprve hotel Campanile.
Vybavení pokojů a výtečné snídaně zanechají jen dobré vzpomínky. Po snídani nás bus vysadí u modrého srdce.
Přecházíme na hlavní náměstí Markt s radnicí, na opačné straně náměstí se tyčí kostel Nieuwe Kerk (Nový kostel), jehož věž dosahuje až stometrové výšky, je v ní pověstná zvonkohra s 500 zvonky. V interiérech kostela jsou umístěny hrobky holandské královské rodiny a najdeme zde i náhrobek prince Viléma I. Oranžského, který byl ve městě v roce 1584 zavražděn fanatickým katolíkem Baltazarem Gerardsem.
Před kostelem stojí socha otce mezinárodního práva, filozofa a renesančního vědce Hugo Grotia, dalším významným rodákem je malíř Johannes Vermeer. Za výlohou vidíme výrobky z keramiky delftská modrá fajáns – bílá hlína s bílou glazurou zdobenou modrým kobaltovým dekorem, procházíme úzkou uličkou k prvnímu grachtu se semaforem před tunelem k bývalé Obilní burze Korenbeurs s bývalým masným trhem a tržnicí.
Jsme v nejstarším jádru města u gotického Oude Kerk (Starého kostela), leží na grachtu Oude Delft (Starý Delft). Jeho charakteristickým prvkem je 75 m vysoká cihlová věž zvaná Oude Jan (Starý Jan), její vrcholek je vychýlen o 2 m do strany.
Vidíme úzké uličky i široké bulváry, keramický sloup i keramické dlaždice na chodníku, kavárnu na grachtu, historii i současnost. Na stotisícové město s 13.000 studenty a 2.000 vědci na Technické univerzitě, řadou muzeí a kostelů bychom potřebovali více času a nás čeká ještě Amsterdam.
Keukenhof největší květinový park v Evropě
30 km jihozápadně od Amsterdamu leží největší evropský květinový park Keukenhof, původně zahrada pro potřeby zámecké kuchyně, keuke znamená v holandštině kuchyně, nyní výstava květin.
Na ploše 32 ha roste 7.000.000 květin a 2.500 stromů (87 druhů) v lesoparku a v pěti pavilónech pojmenovaných po nizozemském královském rodu Oranje-Nassau a jeho členech – králi Willemovi a královnách Beatrix, Julianě a Wilhelmině.
Kromě lánů tulipánů rozličných barev i tvarů, které v Čechách nevidíme (je jich celkem 4.500.000 a 100 druhů), dále zde rostou narcisy, hyacinty, begonie, mečíky, chryzantémy, jiřiny, růže, azalky, lilie, krokusy, orchideje, japonské sakury, rododendrony a další.
V parku pracuje 27 zahradníků, kterým pomáhají zaměstnanci dodavatelů květin. Cibuloviny se sázejí do země postupně ve třech vrstvách podle období jejich rozkvétání, jakmile tedy jeden druh odkvete, hned začne kvést další a další. Pro veřejnost je park otevřen od dubna do září, avšak nejlepším obdobím pro návštěvu je konec dubna nebo začátek května.
Průvodkyně nás upozorňuje, abychom si cibulky vybírali jen očima, nakupovat odjedeme na levnější tržnici.
V mapě si vybíráme směr k prvnímu pavilonu – Oranje-Nassau, vedle něj kvete na 250 m2 podobizna slavného malíře Vincenta van Gogha z cibulek tulipánů zasazených loni v říjnu, na fotku se vejde jen část. Nezapomeňte také navštívit květinové korzo.
Ubytování v okolí Keukenhofu rezervujte na Booking.com
Bludištěm se dá dojít na malou rozhlednu, v dáli vidíme speciální elektromotorové loďky pro dvacet osob, vozí zájemce od keukenhofského mlýna po okolí. Přes Willemův pavilon s oblouky lilií dojdeme k větrnému mlýnu s přístavištěm loděk.
Pavilon Beatrix je plný orchidejí.
Otevřeno je denně 8:00 – 19:30 hodin, poslední vstup v 18:00 hodin.
Web: www.keukenhof.nl
Amsterdam pěšky a tipy co navštívit
Celý den věnujeme hlavnímu městu Nizozemí – kosmopolitnímu Amsterdamu, žije zde 750.000 obyvatel a 177 různých národností, v 17. stolení patřil spolu s Benátkami k nejbohatším městům Evropy. Obě města mají něco společného – jsou ohrožována mořem, obě žijí a trpí turismem.
Znak města Amsterdam se skládá ze tří ondřejských křížů uspořádaných svisle, tyto kříže reprezentují tři hlavní nebezpečí, která trápila město: povodně, oheň a mor. Oficiálním mottem města je Heldhaftig, Vastberaden, Barmhartig (Stateční, odhodlaní, milosrdní). Toto motto je zobrazeno i ve znaku města a bylo zavedeno královnou Vilemínou v roce 1947 jako reflexe na hrdinství občanů města během 2. světové války.
Na řadě domů visí prapory se znakem města.
Od Oude Kerk (Starý kostel) pokračujeme do Čínské čtvrti, mezi výklady čínských občerstvení je mezi řadovými domy ukrytý buddhistický chrám He hua (holandský květ buddhismu), postaven byl roku 2000 a slavnostně ho otevřela sama královna Beatrix.
Kolem prvního a zároveň nejznámějšího Coffee shopu The Bulldog a přes tržnici s lízátky s marihuanou dojdeme k Rembrandtovu domu, kde slavný malíř žil 21 let, než zkrachoval, přes ulici je jiný Coffee shop, kde je možno zakoupit marihuanu i hašiš, v Nizozemí jsou lehké drogy legální, ale vývoz není možný.
Podél kanálu jdeme kolem stěny polepené neplatnými bankovkami i českými, u sochy filosofa Barucha Spinozy kanál přecházíme.
A jsme na jednom z nejstarších míst v Amsterdamu – na Náměstí Dam, kromě Královského paláce – radnice zde stojí Nový kostel, zde jsou korunováni panovníci a uprostřed se tyčí Národní památník obětem druhé světové války.
Před muzeem voskových figur Madame Tussaud levituje zelený mužíček Yoda.
Za katolickým kostelem je dobře ukrytý dvůr v srdci Amsterdamu – Begijnhof, čtyři desítky domků přiléhajících ke dvoru jsou ještě dnes útulkem pro neprovdané katolické ženy.
V krámku s delftskou keramikou nabízejí porcelánové housle, u protilehlého břehu kanálu Singel je cíl naší cesty – plovoucí květinový trh – drijvende bloemenmarkt.
Důležité odkazy:
Amsterdamem po vodních kanálech – grachtech
Amsterodam je jedno z nejoblíbenějších turistických velkoměst a největší město na světě stojící na sloupech a kůlech, leží na devadesáti ostrovech v ústí řeky Amstel, má asi 160 kanálů, 1.500 mostů a 6.800 památek.
Centrum vypadá jako podkova kanálů, je jich více než v Benátkách a jsou zařazeny do světového kulturního dědictví UNESCO. Na přístavišti u Hlavního nádraží nasedáme do člunu a jedeme podle průvodkyně jinou cestou než je obvyklé. Projíždíme přístavem, který patří mezi nejvýznamnější v Evropě, se Severním moře je spojen 24 km dlouhým mořským kanálem, kotví zde velké zaoceánské lodě a pracuje v něm pětina obyvatel města.
Kolem Nizozemské akademie hudby a největší plovoucí čínské restaurace na světě přijíždíme k centru vědy v budově Nemo. Ta vyčnívá 30 m nad moře, podjíždíme mosty, vidíme sedmimostí, míjíme hausboty se zavedenou elektřinou i plynem, je jich zde 2.500.
Většina domů byla dříve úzká, neb se městská daň vyměřovala podle šířky průčelí. Hodně domů bylo stavěno šikmo tak, že základy měly menší plochu než vrchní patra, protože se kdysi platila daň ze zastavěné plochy základů.
Vrchní patra tak měla větší, nezdaněnou plochu, nábytek se stěhoval pomocí kladky na traverze v horní části domu přes velká okna. Bohatší majitelé měli traverzy ozdobené, ale princip zůstal stejný.
Video
Přečtěte si ještě
