Jednoho červnového slunného dne stála skupinka mladých hošíků na náměstí v malé obci Pecka a před sebou největší životní výzvu. Poslední rozloučení s maminkami, kontrola, zda opravdu máme vše potřebné a mohlo se vyrazit směrem Francie.
Takto zhruba vypadal začátek mé první cesty za hranice naší České republiky. V sedmé třídě základní školy, tedy ve věku 13 let jsem měl poprvé ochutnat, jak to vypadá v západním světě. Koření tomuto výletu dodávalo, že byl realizován v rámci tzv. výměnného pobytu mezi dvěma školami. Čekal mě týden života ve francouzské rodině.
Francie cestování
Daleká a únavná cesta přes celé Německo a značnou část Francie skončila v malém půvabném městečku jménem Pontivy. Ani jsme se nenadáli a měl přijít první kontakt s mým francouzským protějškem. Já, v té době 165 cm vysoký střízlík, jsem se po výstupu z autobusu rozhlížel, jaký že to kolega ke mně bude patřit. A ejhle. 195 cm, 16 let a v průvodním dopise charakteristika: Good at English.
No potěš koště, řekl jsem si.
V rozpačité a seznamovací náladě jsme strávili první večer. Druhý den byl ve znamení historického tripu s cílem Normandie. Zbytky Němci postaveného opevnění v moři připomínaly důležité události druhé světové války, které se zde odehrály. Když už jsme u toho moře, nedovedete si představit, jaké nadšení ve mně vyvolalo to, že jsem si do něj poprvé v životě mohl smočit nohu. Naši francouzští kolegové na nás zírali, jako bychom přiletěli z Marsu, pro většinu z nás toto byl první kontakt s mořem. Ta rozsáhlost, ta mohutnost, vlny.
Fantastický zážitek pro skupinu 13letých žáků. Nemohlo chybět ani tradiční ochutnávání, je-li voda opravdu slaná. Byla.
Týden v Pontivách uplynul jako voda a najednou se chystala cesta zpátky. Říkáte si: konec výletu? V žádném případě, jeho hlavní pecka totiž ještě měla přijít.
Zpáteční cestu jsme si naplánovali přes město zamilovaných. Správně, návštěva Paříže byla skutečným vyvrcholením naší cesty.
Paříž
Příjezd do hlavního města Francie nemohl být naplánován lépe. Noční panorama Paříže kazilo jen hledání toho správného hotelu, ve kterém jsme měli strávit noc. Naštěstí se našel, tudíž jsme mohli podniknout výpravu do ulic. Zde se přihodila událost, na kterou naše paní učitelky dosud vzpomínají s hrůzou. Naším očím totiž nemohla uniknout nasvícená Eiffelova věž. Podívaná to byla nádherná, o tom žádná. Hororový strach přišel později. Následovala totiž tradiční přepočítávání se, jsme-li skutečně všichni. A my jsme nebyli.
Nedovedete si představit tu paniku, která v naší skupině propukla, když se zjistilo, že naše kamarádka je nyní kdesi v dvoumilionové Paříži sama?
Do dnešních dnů nikdo nezjistil, jak se stalo, že se od skupinky odpojila. Její duchapřítomnost byla naštěstí na místě a místo běhání po pařížských ulicích se obrátila na zpáteční cestu a dokázala najít náš hotel, na kterém jsme ji ve finále nalezli. Naštěstí!
Nic tedy nebránilo klidné noci a přípravě na druhý nabytý Pařížský den. A že nabytý opravdu byl. Výstup na Eiffelovu věž, procházka po Champs – Elyseés, návštěva Louvru, prohlídka Versailles, katedrály Notre Dame, úžasný výhled z Montmartre. Neuvěřitelné zážitky, na které dodnes vzpomínám.
Nic už poté nebránilo absolvování zpáteční cesty domů. Co jsem si z mého prvního styku se zahraničím odnesl? Spoustu fotografií, dech beroucích zážitků a především schopnost se dorozumět anglicky, když není jiná možnost. Od té doby jsem Francii nikdy nenavštívil, nicméně chtěl bych tak učinit. Především Pařížskou atmosféru bych si chtěl ještě někdy zopakovat.
Francie dovolená, zájezdy, ubytování
Zájezdy do Francie vybírejte na Invia.cz
Ubytování rezervujte na Booking.com