Když jsme se druhý den ráno probudili, většina poutníků už byla na nohách a povětšinou měli sbaleno. Bylo kolem sedmé hodiny. Robinek spal v noci jako doma (občasný pláč, který řeší maminka kojením), ale přesto všechno bylo velmi milé poslouchat poutníky, jak respektují rušení nočního klidu.
Pravdou je, že jsme byli často upřímně respektováni za cestování s dítětem a na nejednom místě byl Robinek nejmladším poutníkem, který měl svůj vlastní keredenciál.
1.díl cestopisu – Svatojakubská pouť do Španělska aneb dva a půl poutníka na cestě do Santiaga
Při balení věcí jsme si uvědomili první začátečnickou chybu. Jelikož jsme původně chtěli spávat i ve stanu, vláčeli jsme se s ním a se vším ostatním na našich batohách. Podle fóra by měl každý poutník mít asi tak 8-10 kg na zádech. Já měl 35kg a přítelkyně měla něco kolem oněch 8kg, ale do toho se nepočítal náš syn, který váží dalších 10kg. Nechali jsme proto nějaké naše vybavení v albergue, tak jako to dělají jiní poutníci, kteří zde odkládají nepotřebné věci. Někdy se to může jinému poutníkovi hodit a tak si to může bez problémů vzít. Snad tedy náš stan a nějaké to oblečení přišlo někomu vhod. Po sbalení jsme stále měli necelých 30kg a 10kg, ale s tím už se dalo pracovat.
Laredo
První etapy jsme si užívali na maximum místní krajinu. Cestou jsme si dávali fíky přímo ze stromů a povídali si na cestách s dalšími poutníky. Po několika dnech putování podél pobřeží Kantábrijského moře jsme se dostali do města Laredo. Ve městě právě probíhaly historické slavnosti na oslavu krále Karla V. Celé město bylo nádherně vyzdobené, v ulicích bylo vytvořeno dobové tržiště a v parcích se pořádali šermířské akce.
Pro nás poutníky bylo město zajímavé ještě tím, že se zde nespalo na klasické ubytovně v běžné městské budově, ale v klášteře. Všechno nabralo úplně jinou atmosféru. Byli jsme s ostatními poutníky pozváni na večeři a druhý den na snídani, které připravovali sestry. Konečně jsme si připadali jako opravdoví poutníci. Laredo jsme druhý den opouštěli po téměř čtyři kilometry dlouhé písečné pláži.
S ubytovnami se to vlastně má asi tak. Některé jsou městské, takzvané municipal. Ty jsou obyčejně zařízené s hygienickým zázemím a hlavně jsou poměrně levné. Většinou se vejdete do 6€ za noc. Pak jsou ubytovny soukromé a ty už se můžou vyšplhat i na 15-20€. Pochopitelně také tyhle mají výborné zázemí a někdy nabízí jídlo. A jako poslední jsou ubytovny Donativo. Tady platíte dobrovolným příspěvkem druhý den před odchodem z ubytovny. Tyto typy jsou často vyhledávány a ne nadarmo jsou to jedny z nejlepších možností na přespání. Na nás čekaly dvě, které se nám vryly do paměti.