Pokud není zrovna sezóna, je poměrně těžké nalézt výletní místo, které je přístupné v podzimním či jarním počasí a zároveň otevřené. Jednou z možností je návštěva města Rabštejn nad Střelou. Toto městečko neskrývá pouze hrad, ale rovnou několik historických míst, která stojí za návštěvu.
Rabštejn nad Střelou – turistika
Všemi vás provede přehledná naučná stezka. Ta má dva okruhy, jeden menší, který byl poměrně fyzicky náročný (tím jsme šli my), druhý větší, ale bohužel pro nás neznámý. Kromě nových historických poznatků, je zde velkým lákadlem i krásné prostředí a příroda, obzvlášť u starého mlýna a kolem řeky, kudy také vede naučná stezka.
Tato stezka začíná na malém náměstí (či neznačeném parkovišti) před kostelem. Zde je první z cedulí: „Naučná stezka Rabštejn – Střela,“ která vás seznámí s obecnou historií města začínající ve 13. století.
Hned naproti ceduli se rýsuje za rozpadlým domem věž hradu. Cesta k němu není zrovna dlážděná, takže je třeba dávat pozor na ukazatel na domě, který vám ukáže úzkou pěšinu skrz křoviska.
Námaha bude odměněna krásným výhledem na okolní lesy a kopce, samozřejmě vám neujde ani pohled na část hradu.
Po návratu zpět na silnici před kostel, vede naučná stezka dál po silnici k rozlehlému schodišti a vstupu do kostela, kde si můžete počíst o „Areálu hradu, kostelu a klášteru.“ Rozhodně doporučuji vyjít schody nahoru, a byť kostel nebyl v době naší návštěvy přístupný, nabídne se vám pohled na úzké kamenné uličky a možnost návštěvy dalších částí bývalého hradu. Cesta končí opět u první naučné tabule.
Kudy se rozhodnete jít dál, je na vás. Cesta a jednotlivé body jsou přehledně značeny na každé z tabulí, takže je zbytečné je tu rozvádět. My dále navštívili židovský hřbitov. Zajímavý je zazděným starým vchodem, kde jsou na vrchu vstupní brány dodnes zřetelné hebrejské znaky. Tato brána však není příliš viditelná, proto je nutné trochu hledat mezi větvemi křovisek a stromů. Samotný hřbitov vypadá jako většina opuštěných hřbitovů tohoto typu poznamenaných pogromy.
Zde je také rozcestí mezi dvěma okruhy naučné stezky. My v cestě nepokračovaly dolů z kopce, ale kousek jsme se vrátili a vydali se po pěšině do lesa.
13. bod naučné stezky Teplomilná vegetace jsme minuli a brzy došli až k bývalým lomům na břidlici. Samotný lom přiléhající k cestě není příliš velký, ale značně hluboký, působící až majestátným dojmem.
Pokud se vám podaří odtrhnout od snahy zjistit, jak je lom hluboký skrze ozvěnu vhozených kamenů, dojdete postupně až k mlýnu u Lišáka. Pokud se na cestu vydáte na podzim či brzy z jara, doporučuji vydat se na ní co nejdříve. I když patří mezi kratší okruh, náročnější terén není radno absolvovat během stmívání a večera, jak jsme se o tom sami přesvědčili. Cesta od mlýna vede kolem řeky, je plná kamenní a místy se rozdvojuje a končí u skal v lese. Proto se snažte jít stále rovně a nesejít z „hlavní cesty“. Odměnou vám bude pohled na historická stavení. Cesta končí přímo mezi nimi, nemohli jsme se ubránit dojmu, že jsme se vrátili v čase.
Při návratu zpět ke kostelu projdete starými kamennými hradbami, které neztratily nic ze své velikosti a jsou pomyslnou hranicí mezi historickými budovami a těma „mladšími.“
Autor textu a fotografií: Petra Mandelíčková
