Cestou z dovolené z Kralovic odbočíme směrem na Rakovník a po pár kilometrech vjíždíme do Kožlan – rodiště druhého československého prezidenta Dr. Eduarda Beneše.
Zastavíme na malém parkovišti kousek od parku jeho jména a pomníku, který byl 24. května 2008 odhalen prezidentem ČR Václavem Klausem a starostou města Vladimírem Přibylem na den 124. výročí narození presidenta Beneše.
Rodiště Eduarda Beneše
Na základě iniciativy Společnosti Edvarda Beneše se ve veřejné sbírce vybralo za půl roku přes tři sta tisíc korun a Benešova socha v Kožlanech byla odlita ze stejné formy jako socha, která stojí před sídlem ministerstva zahraničí v Praze. Po 200 m jsme u rodného domu s pamětní deskou, po dalších 400 m stojíme u Městského muzea – bývalé školy, kterou Dr. Eduard Beneš navštěvoval v letech 1890-96. Umělecká beseda vzpomíná na pamětní desce na sochaře Václava Levého, zakladatele „moderního“ českého sochařství a učitele sochaře Josefa Myslbeka, Levý žil v Kožlanech od dvou let. Autem pokračujeme na 12. zastavení Naučné stezky Kožlany – Hřbitov a předkové Eduarda Beneše. Zde jsou pochování rodiče Anna (1840–1909) a Matěj Benešovi (1843–1910), měli deset dětí, Eduard (28.5.1884 – 3.9.1948) byl nejmladší.
V mládí studoval nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896–1904), po maturitě studoval na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně, v roce 1907 pak v Berlíně. Francouzská studia Edvard Beneš završil roku 1908 na právnické fakultě v Dijonu doktorskou prací na téma Problém rakouský a otázka česká – o politických bojích slovanských národů v Rakousku, tento diplom mu však pražská univerzita neuznala.
V roce 1909 pak v Praze složil rigorózní zkoušky a získal titul doktora filosofie s prací Původ a vývoj moderního politického individualismu. Po začátku první světové války organizoval Beneš vnitřní odboj Maffie – proti Rakousko-Uherské monarchii, 1.9.1915 odešel do zahraničí, kde spolupracoval s T.G.Masarykem a s tehdejším francouzským leteckým důstojníkem Milanem Rastislavem Štefánikem.
Přispěl ke vzniku samostatných legií ve Francii, Rusku a Itálii a jejich úspěšnému zapojení do bojů první světové války.
Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28.10.1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě Karla Kramáře. Z Francie domů se však vrátil až v září 1919 po svých úspěšných jednáních na Pařížské mírové konferenci, kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku. Pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda. Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Prezidentem byl v letech 1935-1948, ale 1938-1945 žil v exilu.
Ubytování v Rakovníku a okolí
Přečtěte si ještě