Marcela Holbová je letuška společnosti Emirates od roku 2015. Tato moravská rodačka, která v současné době žije v Dubaji, miluje cestování, poznávání nových zemí a kultur. Dalo by se říci, že žije svůj sen. Jak moc náročná práce letušky je, a jaká byla její nejdramatičtější situace na palubě? To vše a mnohem více se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Obsah článku
Jak jste se dostala k práci letušky u společnosti Emirates?
Asi to bude znít jako klišé, ale byl to můj sen od malička. Pamatuji si, když se mě paní učitelka v první třídě zeptala: „Čím chci být?“, moje odpověď byla jasná: „letuškou“. Měla jsem k létání vztah už od malička. Můj dědeček byl letecký inženýr a můj tatínek pracuje ve firmě, kde se vyrábí křídla pro letadla. Poprvé jsem s ním letěla, když mi bylo 6 let. Na ten pocit naprosté fantazie a volnosti nikdy nezapomenu.
Když jsem byla na pracovní stáži na Kanárských ostrovech, seznámila jsem se s pilotem, který pracoval pro Emirates, a ten mě poprvé přivedl na myšlenku stát se letuškou právě u Emirates.
Po dokončení vysoké školy jsem začala pracovat v Praze, po jednom roce mi to všechno přišlo jako rutina. A tak jsem si jednou vzala v práci den volna, nikomu o tom neřekla a jen tak jsem zašla na open day Emirates v Praze. Překvapivě jsem se ze 120 uchazečů dostala do užšího výběru. A ten samý den jsem byla pozvaná i na assessment day. Nakonec nás po náročném dnu vybrali 18 a pozvali nás na final pohovor. Z konečného počtu nás vybrali 6. Se dvěma uchazečkami jsem si tak neskutečně sedla, že spolu nyní bydlíme v Dubaji.
Co se Vám na této práci líbí nejvíce a v čem je naopak obtížná?
Samozřejmě a jednoznačně se mi nejvíce líbí cestování. Díky Erasmu, pracovní stáží a mému ročnímu pobytu v USA mám spoustu kamarádů po celém světě. A nejen kamarádů, ale i rodinu. Strašně mě baví se jeden víkend potkat s kamarádem z výšky v Kapském městě, pak další týden navštívit sestřenku v New Yorku, další den si zasurfovat na Bali, dát si kafe s kámoškami v Praze a ještě ten samý měsíc stihnout třeba karneval v Riu de Janeiru.
Určitě stojí za zmínku i krásné platové ohodnocení v zemi, kde je daňový ráj a nádherné ubytování kousek od pláže s luxusním výhledem.
Ale stejně jak to pohádkově zní, tak je to bohužel i náročné. Na časové posuny jsem si během prvních měsíců zvykla, ale i tak jsou lety náročné. Náš nejdelší let je 17 hodin přímý let Dubaj – Auckland (Nový Zéland). Samozřejmě na tom letu odpočíváme a dokonce máme každý svou postel se soukromím, ale není to tak, jak když se člověk vrátí z práce a lehne si na gauč nebo do své měkké postele.
Cestování je při Vašem zaměstnání na denním pořádku. Kolik zemí měsíčně v průměru navštívíte?
V průměru mám tak 5 letů, kde zůstávám, tzv. layovers, a asi tak 2 otočky – turnarounds. Takže tak asi 5 zemí měsíčně. Ale to samozřejmě záleží. Pokud mám vzdálenější destinace, jako Austrálie, USA, Kanada, Latinská Amerika, kde zůstáváme třeba i 4 dny, tak těch zemí samozřejmě za měsíc navštívím méně.
Můžete nějakým způsobem ovlivnit, do jaké destinace poletíte?
Ano, každý měsíc si volím 5 destinací, kam poletím. Nemusí to být vždy destinace. Mohu žádat o dny volna, o víkendy v Dubaji, jenom otočky…Ne vždycky však dostanu to, o co žádám. Existuje určitá seniorita a systém.
Pocházíte z malé vesnice na Moravě, jak hodně je pro Vás rozdílný život v Dubaji?
Docela jsem cestovala i před Emirates. Rok jsem žila v New Yorku, takže ten rozdíl moc nevnímám. Spíše teda kulturní a náboženský. Ale velmi rychle jsem se adaptovala. Dubaj je jedno z nejbezpečnějších a nejluxusnějších měst na světě. Je velmi lehké si zde zvyknout. Pohostinnost a vřelost arabské kultury je mi velmi milá.
Jaká je Vaše nejoblíbenější destinace a proč?
Mám svých 5 top destinací, kam se strašně ráda vracím a o které se snažím žádat velmi často.
Rozhodně je to New York. To město je prostě návykové. Žila jsem zde rok a mám zde spoustu kamarádů a rodiny. I když to město znám velmi dobře, vždycky mě mile překvapí. Rio De Janeiro, vždycky jsem měla ráda latinskou kulturu, tance, jídlo.
Prostě Rio De Janeiro je tak úžasné, jak název toho města zní.
Christchurch (Nový Zéland), tam jezdím zejména za odpočinkem. Příroda Nového Zélandu je prostě neskutečná.
Sydney, zamilovala jsem se jak do Austrálie, tak i do Australanů.
Singapore, to město je unikátní!
Práce letušky je jistě i velice náročné zaměstnání. Jak to zvládáte s neustálými posuny času? Pokud absolvujete např. dlouhý zaoceánský let, máte čas i na spánek?
Na časový posun jsem si zvykla během prvních měsíců létaní. Naše rozvrhy jsou uzpůsobené tak, aby nás velké časové posuny moc nepostihly. Ono pokud člověk cvičí, jí zdravě, umí odpočívat a relaxovat, tak to jde zvládat.
Někdy je to ale obtížné, obzvláště noční lety. Ale na většině takových letů máme čas i na spánek. Na ultra dlouhých letech je to povinnost.
Zažila jste někdy na palubě letadla nějakou situaci, ze které jste měla strach?
Jednou jsem měla strach z pasažérky na letu. Tady by asi každý očekával, že řeknu turbulence nebo rejected take off, rejected landing (kdy letadlo musí prudce zabrzdit a nejde na vzlétnutí nebo udělá ještě jedno kolečko a nejde na přistání). Ale na to všechno jsme školení a víme, co v takové situaci dělat.
Ale na jednání s nepřizpůsobivým pasažérem se asi vyškolit nedá. Bylo to na dlouhém letu z Athén do New Jersey. Pasažérka si na sebe schválně vylila kávu, aby mohla dostat zadarmo upgrade do Business třídy. Obvinila mě, že za to můžu já. Když nedostala upgrade, chtěla se mi pomstít a vyhrožovala mi. Nakonec to zašlo až tak daleko, že jsem si musela jít sednout do konce letu do první třídy, aby mě ta pasažérka po celý let už neviděla.
Pokud doletíte na určené místo, tak máte čas na poznání zdejší destinace, či čas trávíte pouze na letištích a v hotelech?
Většina hotelů je v centru města. Například v New Yorku jsem přímo na Times Square. Samozřejmě pár hotelů je na letišti. Ale i tak je vždy dostatek času prozkoumat město, na nákupy i čas se zregenerovat po letu. Jsou destinace, kde zůstáváme i 4 dny.
Letušky bývají z pravidla velice elegantní a atraktivní ženy, zvláště u společnosti Emirates, stalo se Vám tedy někdy, že Vás některý z pasažérů pozval na večeři, či žádal o Vaše číslo?
Ono u Emirates to vždy není o kráse a atraktivnosti. Ale určitě to k tomu patří. Stalo se mi párkrát, že jsem dostala vizitku od pasažéra. Vím o kamarádkách, hlavně z první třídy, co dostaly dary nebo peníze na letu. Telefonní číslo bych asi nikomu nedala. Ale už se mi i stalo, že jsme si spolu s ostatní crew domluvili průvodce po městě, kterým byl pasažér na našem letu.
Máte nějakou zábavnou historku z některého letu?
Jednou jsem seděla přesně před přistáním u pilotů v kabině a natírala jsem si ruce krémem. Děláme to asi každých 10 minut, protože máme velmi suché ruce. No a tak se jich ptám, jestli si také nechtějí nakrémovat ruce. Podala jsem jim tedy krém a v tom dostávají povolení k přistání a já jsem na odchodu z kabiny a jen slyším, jak nadávají, že s tím krémem nemůžou držet knipl, že jim to klouže a jestli nemám nějaký ručník, kam by si to utřeli. Prý jinak nepřistaneme :D. Tak jsem jim musela přinést ještě rychle asi 10 vlhčených ubrousků, aby ten krém sundali a letadlo mohlo přistát.
Jak to s Vaší profesí vidíte do budoucna?
Každou chvíli čekám na upgrade do Business třídy. Tam plánuji být ještě dva roky a pak chci skončit. Ono práce je to krásná, ale nejde dělat celý život. Teď na jaře začínám dělat pilotskou licenci, tak si třeba jednou to místo s piloty vyměním :)
Autor: Martina K.
