Při jedné z mnoha našich cest po Itálii jsem se rozhodli navštívit San Marino, konkrétně hlavní město tohoto malého, ale překrásného státu.
Našim cílem bylo historické jádro města a zejména pevnost La Guaita.
Obsah článku
San Marino
Před vlastní návštěvou města jsme si připravili itinerář toho, co bychom chtěli navštívit a jelikož bylo zřejmé, že náš plán nemůžeme zvládnout realizovat za jeden den zabookovali jsme si hotel.
Pevnost La Guaita se tyčí vysoko nad městem na hřebenu hory Monte Titano a spolu s dalšími dvěma sanmarinskými pevnostmi působí majestátně.
Den 1. – Co vidět a navštívit
První den jsme si pro cestu nahoru do pevnostní vybrali cestování lanovkou z města Borgo Maggiore, protože bylo velmi teplo a měli jsme sebou děti. Jak je totiž známo do většiny částí města San Marina je vjezd automobilové dopravě zakázán a cesta na vrchol se může zdát velmi dlouhá. Sama cesta lanovkou však již byla prvním zážitkem, protože 1,5 km dlouhá kabinková lanovka nabízí krásný výhled na okolí.
Při vstupu do komplexu pevností ohromí i laiky krásná středověká architektura a klikaté uličky. Velmi příjemně nás překvapilo i umístění jednotlivých muzeí, kterými je San Marino velmi známé. Jen náš itinerář činil deset institucí, které jsme kromě jiných architektonických památek chtěli navštívit.
Nejprve jsme navštívili Piazza di Liberta, Pallazo Publico a následně Museo delle Armi Moderne. Ačkoli jsou tyto tři objekty velmi blízko k sobě, zabrala nám cesta a obdivování více času než jsme počítali a z plánovaného oběda se stala odpolední svačinka v nejbližší restauraci se středomořskou kuchyní. Překvapením pro nás bylo nepřeberné množství malých obchůdků a občerstvení v klikatých uličkách poblíž.
Po obědě jsme navštívili památník Guisseppeho Garibaldiho a Muzeum kuriozit, odkud jsme již směřovali k našemu hotelu, který se nacházel jen 200 metrů pod pevností. V nočních hodinách sem také bylo možné přeparkovat automobil.
Den 2
Další den jsme využili možnost dětského hlídání a vyrazili jsme do Muzea nočních kreatur – Upírů a lycantropů, dále pak do Muzea mučení (Torture Muzeum), které rozhodně doporučuji k návštěvě. Již v odpoledních hodinách jsme pak navštívili i s dětmi Museum di Stato. Následně jsme se rozhodli pro nákup suvenýrů, když jsme zamířili do obchodu s alkoholem dočkali jsme se milého přivítání od místního obchodníka, který má rád Čechy a zejména české houskové knedlíky. Jeho čeština byla rozhodně lepší než naše italština.
Jak je zřejmé mnoho míst a zákoutí jsme navštívit nestihli, ale než si udělat z prohlídky tak krásného místa závody, je lepší se sem vrátit třeba za rok.
Jediné, co nám mírně pokazilo náladu byl fakt, že jsme si neuvědomili omezení dopravy a že musíme pár hodin počkat než budeme moci s autem odjet. My dospělí bychom to zvládali, jen děti byli unavené a tudíž protivné. Dalším problémem bylo, že jsme museli oprášit němčinu a zavolat na místo dalšího ubytování, aby nám prodloužili rezervaci bungalovu v Lidu Adrianu, kam jsme měli dále namířeno.
