Rozhodnout se jet na Balkán není v dnešní době nic neobvyklého, ale rozhodnout se jet celou cestu stopem, to už úplně všedností nebývá. Společně s mou kamarádkou jsme se na začátku srpna vzaly krosny a s vědomím, že nevíme, kde budeme spát, a kde vůbec dojedeme, jsme vyrazily na cestu.
A tak náš stop s dávkou mírné nervozity začal zrovna v Ostravě.
Stopem po Evropě
Ačkoliv jsme obě stopem cestovaly poprvé, měly jsme štěstí a první den se nám podařilo dostat se až do Budapešti, což je z Ostravy přibližně 500 kilometrů.
Budapešť – Maďarsko
Avšak v Budapešti nastává otázka, kde budeme spát? V dnešní době, kdy všichni žijeme internetem, je naštěstí mnohem více možností, než kolik jich bylo v minulosti. Ubytování jsme většinou hledaly až na místě přes booking.com, airbnb či aplikaci couchsurfing. Párkrát se stalo, že jsme spaly ve spacáku pod širákem, ve vlaku nebo třeba 200 metrů od benzínky v Maďarsku, jindy jsme však vždy zvládly nějaké ubytování ukořistit. Rozhodně musím doporučit aplikaci, o které jsem se již zmiňovala – couchsurfing. Lidé na této aplikaci pronajímají svoje „gauče“, a to vlastně zadarmo. Není se čeho bát, jelikož lidé na této aplikaci jsou většinou ověření (nebo alespoň vy si můžete vybrat ty ověřené) a mají plno recenzí od jiných cestovatelů, kteří na jejich gauči spali před vámi a tak si stačí podle referencí jen zvolit člověka, napsat mu a domluvit se. My jsme takto zůstaly dvě noci v Budapešti a díky našemu hostiteli jsme poznaly Budapešť z mnohem více úhlů, než bychom byly schopné samy. Já si obecně myslím, že výhoda stopu je právě v tom, že poznáváte místní lidi, kteří vám toho o svém kraji řeknou mnohem víc, než nějaký průvodce, který dělá každý druhý den úplně stejnou přednášku lidem, kteří si to zaplatí.
Sarajevo – Bosna
Z Maďarska jsme se vydaly do Bosny, kde náš konkrétní další cíl bylo Sarajevo. To slavné Sarajevo, o kterém zpívá náš ostravský rodák Nohavica. A to pro mne bylo překvapení největší. Sarajevo se dělí na starší a novější část města. Novější část města je plná obchodních středisek, lidí a ne moc pěkných ulic. Jakmile jsme půl dne procházely novější částí města, moc nadšení nám nezbylo, ovšem když jsme objevily tu část starší s výhledem na nádherné hory, obklopila nás úplně jiná atmosféra. Dalším překvapením pro mě bylo kolik se v Bosně vyskytovalo mešit, což mne docela znejistilo, ale musím říci, že jsme žádný špatný zážitek nezažily a připadaly jsme si bezpečně. V Sarajevu jsme zůstaly na jednu noc v hostelu ve staré části města. Večer jsme se rozhodly se seznámit s dalšími stopaři, právě přes vám už známý couchsurfing a s jedním klukem z Ukrajiny jsme si padli do noty až tak, že se rozhodl dále cestovat s námi.
Mostar
Další zastávkou byl Mostar – překrásné městečko ležící na řece Neretva, je to zároveň jakási spojnice k moři, lidé tudy jezdí do Chorvatska nebo Černé Hory. Mostar je pojmenován podle slavného mostu, který celé město symbolizuje. Ve chvíli, kdy jsme Mostar navštívili, zde navíc probíhala soutěž ve skákání z onoho slavného mostu. Už tady na mě dýchla atmosféra moře a exotiky, bylo zde plno obchůdku se suvenýry a ochutnali jsme jejich slavné čevapi. Po večerní procházce jsme se přes Booking ubytovali v menším apartmánu a vyspali se na pohodlných postelích.
Dubrovník – Chorvatsko
Následuje Chorvatsko. Jelikož nikdy vše neprobíhá tak, jak si to naplánujete, tak to tak neprobíhalo ani tehdy a před Chorvatskem tedy nastala menší zastávka. Cestou jsme stopli kluky, kteří nás odvezli do Neumu, což je jediné město v Bosně, které už leží u moře a tak jsme poprvé za toto léto skočili všichni tři do moře. A ani to, že nás následně potkala velká bouřka nás ničím nerozhodilo. V Neumu jsme nezůstali ani jednu noc, hned jsme se přesunuli do Dubrovníku, kde nás vzal moc milý italský pár. Dorazili večer, našli jsme si skvělé místo u moře, kde jsme přespali. Dubrovník byl krásný, ale hrozně drahý a to především díky obrovské popularitě u fanoušků seriálu Hra o trůny, jelikož se tu značná část seriálu natáčela a tak se to tu hemžilo americkými turisty a předraženými výrobky.
Jelikož jsme si vybraly stopovat především proto, že jsme chtěly co nejvíc ušetřit, v Dubrovníku nás to nedrželo, rozloučily jsme se s naším kamarádem z Ukrajiny a rozhodly jsme se na další den hned jet dál.
Bělehrad – Srbsko
A tentokrát do Srbska, do jeho hlavního města Bělehradu. Srbsko připomíná Českou Republiku, především v mentalitě a chování lidí. Z předchozích zkušeností musím říct, že se k nám lidé po dobu stopování vždy chovali velice mile a vstřícně, v Srbsku už moc ne. Lidi, které jsme potkaly, nemluvili anglicky, odmítali se s námi vůbec bavit, eurami zde taky nic nezaplatíte a hlavně si dávejte pozor na jízdy městskou hromadnou dopravou. Musíte si koupit plastovou kartu, kterou si v nejbližší trafice nabijete srbskou měnou (eura ne!) a poté jedete. Revizoři často využívají neznalosti cizinců a rádi si vydělají nějakou tu kačku navíc, takže na to pozor. Až na ty nepříjemné zkušenosti s pár místními lidmi byl Bělehrad hezký, je to moderní město, plné hezké architektury a díky tomu, že leží na soutoku řek Dunaje a Sávy, je zde mnoho možností se proplout na lodi. Ubytovány jsme byly přes airbnb v hostelu v centru města.
A hurá domů do ČR
Po Srbsku jsme se pomalu rozhodly stopovat směr Česko, ale stopování v Srbsku moc lehké není, tak jsme museli využít služeb vlaku. Nočním vlakem jsme se ze Srbska dostaly zpět do Budapeště a tam jsme díky obrovské náhodě potkaly Slováka, díky kterému jsme se dostaly až domů.
Tato cesta trvala 12 dnů a ačkoliv si mnoho lidí myslí, že je stop v dnešní době už naprosto mrtvý, opak je pravdou. Kromě ochoty řidičů brát stopaře mne překvapilo množství stopařů na silnicích, které jsme potkaly a s kterýma jsme měly možnost se seznámit. K cestování není potřeba hromada peněz, k cestování je potřeba odhodlání, batoh a spacák. V lepším případě stan, ale to jsou zbytečné kila navíc. Je určitě důležité myslet na to, že je zbytečné sebou brát věci navíc, jelikož si svůj náklad pořád ponesete na zádech. Důležité také je nešetřit na výběru batohu, jelikož pohodlnost je opravdu na prvním místě.
Pro mne toto bylla obrovská zkušenost a jsem pevně rozhodnuta, že další rok podniknu podobný stopovací výlet znova.
Silvie Malchárková
Autorem fotografií je má kamarádka, spolucestovatelka Bára Branná.
Super! Za pár dní vyrážíme na podobnou cestu také stopem a také z Ostravy. Odkud jste, prosím, z Ostravy začínaly? :)