Slavnou poutní cestu do španělského Santiago de Compostela, tak zvanou svatojakubskou pouť, jsme se rozhodli jít jako rodina. O cestě se říká, že při ní člověk najde sám sebe, když ji jde sám a že se na ní ukáže síla partnerství, jdete-li ji ve dvou.

My šli ve třech. Doprovázel nás náš patnáctiměsíční syn Robin. A proč se vlastně do Santiaga chodí?

Svatojakubská pouť je jednou z nejstarších křesťanských poutí a má počátky někdy ve dvanáctém století. Apoštol Jakub, který zemřel jako první z apoštolů mučednickou smrtí, trávil v tehdejším Španělsku (údajně) misijní službu. Byl však povolán do Jeruzaléma, kde byl zajat a sťat mečem na rozkaz krále Heroda Agrippy, jenž byl vnukem Heroda Velikého. Legendy o tom, jak se dostali ostatky Svatého Jakuba na Pyrenejský poloostrov jsou mnohé, my však můžeme jen s jistotou říci, že mu zde náleží město, které hrdě nese jeho jméno (španělsky Jakob – Santiago). Na cestách je Svatý Jakub znázorňován v klobouku se širokou krempou, v plášti a s cestovní holí na které je zavěšena tykvice na vodu. Symbolem je pak mušle hřebenatka, ke které se opět váže několik legend a která vám po celou cestu ukazuje směr na rozcestnících.

Svatojakubská pouť

Samotná poutní cesta má několik variant, kterým se říká Camino (například Camino France, Camino Primitivo nebo Camino del Norte a další). My jsme měli namířeno do města Bilabao a jelikož tudy zrovna vede Camino del Norte, rozhodli jsme se nastoupit na cestu rovnou zde a zdolat odtud asi 700km do Santiaga.

O cestách si můžete zjistit množství informací a pojedete na cestu dokonale připraveni. Existují stránky, na kterých máte znázorněné všechny možné trasy, délky etap a možnosti ubytování na cestách. Rozhodně jsou dobrým pomocníkem. Ne všichni poutníci jsou schopni ujít například třicetikilometrovou etapu za jeden dne. Pro nás to bylo nemyslitelné s malým dítětem v nosítku (nebo šlapal chvilku po svých, protože kočárek jsme s sebou neměli). Jako nejlepší se nám proto ukázaly stránky:

Velmi praktické je používání Mapy.cz kde jsou zaznačeny všechny trasy svatojakubské cesty.

Dále můžete využít všemožná fóra (například na facebooku) na zjištění detailních informací, pokud si nejste před cestou něčím jisti nebo vás zajímá konkrétní cesta, kterou už někdo šel a může vám podat podrobnější a pro vás velmi cenné informace a rady. My jsme měli všechny potřebné informace zjištěny a proto naše cesta ke svatému Jakubovi mohla začít.

Nejdřív kredenciál             

Jako první jsme po příletu do Bilbaa potřebovali sehnat takzvaný kredenciál (credenciale). Je to malá leporelo knížečka, kterou dostanete na poutních ubytovnách (albergue) nebo v kostelech. Díky této knížce máte možnost spát na ubytovnách a sbírat zde razítka, která vám budou svědky vaší cesty a na základě kterých můžete obdržet v Santiagu tzv. Compostelu, čili certifikát poutníka.

Kredenciál - certifikát poutníka 

Portugalete – předměstí Bilbaa

Naše první ubytovna se nacházela v Portugalete. To je takové předměstí Barracalda a Bilbaa. Dostali jsme své první razítko a společně se připravovali na druhý den na naši první pěší etapu. Večerní procházka po nábřeží se ukázala jako výborná volba a tak jsme si užívali netradiční zážitky jako například jezdící chodníky do opravdu prudkých kopců, knihovničku zapracovanou do zdi domu nebo přepravník zavěšený na ocelových lanech na konstrukci, která přesouvala kabinu z jednoho břehu řeky Rio de Bilbao na druhý.

Portugalete Španělsko

Na dlouhé zkoumání nebyl čas a tak jsme se uložili ke spánku s dalšími deseti poutníky včetně dvou Čechů a přemýšleli, co nás asi tak potká příštích několik týdnů za podobné, pro nás naprosto pozoruhodné, zážitky. Jak se však říká „Ráno moudřejší večera“ se v našem případě ukázalo jako velmi moudré přísloví. Po probuzení jsme zjišťovali, jaké to skutečně je, být poutníkem.

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •