Tajemství Železných hor – Lovětínská rokle


Zřícenina hradu Lichnice je turistickým lákadlem stojícím v samotném středu Železných hor. Z věže prastarého hradu se pro návštěvníky otevírá nezapomenutelný pohled na údolí Lovětínské rokle.

Rokle samotná je přírodní památkou patřící k národní rezervaci Kaňkovy hory. Půldruhého kilometru dlouhé údolí, táhnoucí se bukovým lesem mezi vesničkami Podhradí a Rudov, je domoven pro řadu živočichů, kteří figurují na seznamu ohrožených druhů. Pokud toužíte spatřit na vlastní oči například mloka skvrnitého, máte v Lovětinské rokli jedinečnou šanci.

Výzkumy prováděné v  90-tých letech pak přinesly další zajímavá data o fauně a floře tohoto malebného údolí.

V rokli žije 180 druhů brouků, přes 50 druhů měkkýšů a téměř 700 druhů motýlů.

Při vstupu je možné narazit na divoce rostoucí medvědí česnek a jiné rostlinné krásy, které spolu s množstvím živočisných druhů vytvářejí nevídanou a turisticky nesmírně atraktivní lokalitu.

Jistý punc zvláštnosti dodala Lovětinské rokli přírodní kalamita v podobě orkánu Kyrill, který nemilosrdně poničil velkou plochu zdejšího bukového porostu. V roce 2007, v době krátce po orkánu,  bylo rozhodnuto o ponechání lokality zcela v rukách přírodních sil a celé údolí je tak možné považovat za unikátní rezervaci, ve které ruka člověka nezasahuje. Nebýt částečně zrekonstruované stezky podél Lovětínského potoka, který se vlní celým údolím, připadal by si návštěvník jako cestovatel v čase. Tak nějak jistě vypadaly husté lesy v dobách drsného středověku, kdy z hradu Lichnice vyrážela šlechta do rokle na lov divoké zvěře.

Kudy do rokle

Vstoupit do Lovětínské rokle je možné z obou jejich směrů. Doporučit se dá turistická stezka vedoucí z Podhradí kolem Žižkova dubu po turistické červené. Na křižovatce Pod Lichnicí červená stezka končí, napojuje se modrá a na konci modré začíná samotná rokle, která je pro turisty značena žlutou.

U vstupu samozřejmě nechybí bohaté informační tabule a možnost posezení. Žádné nákupní stánky s občerstvením tu však nečekejte. V samotné rokli pak nečekejte ani žádný jiný kontakt s civilizací. Úzká a krkolomná stezka vede celou cestu podél potoka, který je v mnoha částech zapadán větvemi a kmeny tlejících stromů. I po mnoha letech je tu patrná památka na bouři, která se roklí prohnala. Potůček se na některých místech rozšiřuje a tvoří malé přírodní laguny a vodopády a láká k odpočinku. Po obou stranách údolí se táhnou příkré stěny skal, které zcela znemožňují opustit rokli jinou cestou. Když už návštěvník vstoupí, musí dojít až na její konec. Troufám si však tvrdit, že rokli nebudete chtít opustit vůbec. Příroda a klid, který tu na Vás čeká, je tím pravým balzámem na duši.

Fotogalerie

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  

Napsat komentář