Třebíč je malebné městečko na západní Moravě v kraji Vysočina. Zda-li přemýšlíte kam se vydat na výlet, neváhejte. Najdete zde nejen zajímavé historické památky jako nejzachovalejší Židovský hřbitov opředený pověstí o statečném Rafaelovi, ale i možnost sportu a odpočinku.
Obsah článku
Třebíč památky a zajímavosti
Hned za Karlovo náměstím přejdete most přes řeku Jihlavu a dostanete se do Židovské čtvrti. Po levé straně se vám naskytne pohled na Baziliku sv. Prokopa v románském stylu. Zvolit lze prohlídku s průvodcem nebo i bez. Nebudete litovat, vevnitř se vám naskytne pohled na krásné malby, projít můžete do krypty jenž obsahuje 50 originálně zdobených sloupů.
Židovská čtvrť
Naše první cesta z hotelu Zlatý kříž v Třebíči vede do židovské čtvrti, po lávce přejdeme řeku Jihlavu a již vidíme Íčko Zadní synagoga na náměstí Rabína Ingbera.
S brožurou Po stopách opatů a rabínů jdeme naučnou stezkou kolem Zadní synagogy a Domu Seligmanna Bauera. Z chudobince je nyní hotel Joseph 1699, v nejstarší části domu z roku 1699 se dodnes zachovala rituální lázeň – mikve. Na Koplově domě se zachovala pavlač, Přední synagogu využívá Církev Československá husitská pro bohoslužby, dům rabína jako Farní úřad. V radnici se nacházela ženská rituální lázeň – mikve. Proti domu U trumpetky na budově bývalé židovské školy je pamětní deska Spravedlivého mezi národy – Antonína Kaliny, který v koncentračním táboře Buchenwald zachránil více než 900 židovských dětí.
Od 3.7.2003 je židovská čtvrť s rozsáhlým židovským hřbitovem spolu s bazilikou sv. Prokopa na seznamu světového dědictví UNESCO. Židovská čtvrť je první zapsaná mimo Izrael, ve 100 domcích zde kdysi žilo 1700 Židů, což byla tehdy třetina obyvatel Třebíče. Z 300 obyvatel před válkou se z koncentračních táborů domů vrátilo jen deset.
Dům Seligmanna Bauera
Z ženské galerie scházíme po schodišti do domu Seligmanna Bauera, v roce 2011 byl upraven na expozici bydlení židovské rodiny v meziválečném období.
V přízemí je vetešnictví, v patře je moderně vybavená kuchyně, umožňující příležitostnou přípravu košér pokrmů a na dvorku muzeum v podobě Košer řeznictví. Zajímavostí domu jsou dva samostatné vchody, jeden do obytné části domu, druhý do schodiště vedoucího na ženskou galerii v synagoze. Schody jsou úzké a dveře nízké (asi 170 cm), protože dříve byli lidé menší a většími dveřmi by navíc odešlo více tepla. V kuchyňských kamnech se topilo uhlím, pralo se na valše, v zimě se bruslilo na bruslích přišroubovaných k zimním botám – šlajfkách. V ložnici na nočním stolku ležela tóra v hebrejštině i s českým překladem, protože všichni neuměli hebrejsky.
Židovská kuchyně
Musíte držet košer tradici, nakupovat košer potraviny, naučit se postup vaření, nakoupit dvoje nádobí (mléčné a masité) na běžný provoz a dvoje nádobí na svátek Pesach. Ze zvěře je absolutně zakázáno konzumovat vepře, koně, úhoře, jesetera a krev jakéhokoli zvířete.
Velmi přísně se dodržuje pravidlo oddělování jídel masitých od jídel obsahujících mléko. Zachovávají se i určité stanovené odstupy při konzumaci takto různých typů jídel. Konkrétně po konzumaci čehokoli, co obsahuje jen ždibec masa, se nesmí po dobu šesti hodin pít a jíst nic mléčného a mléka obsahujícího, včetně mléka samotného. Po mléčném jídle se zase nesmí celou hodinu jíst hovězí.
Při zpracování navzájem dle pravidel neslučitelných potravin se používají různé sady nádobí, skleničky, příbory ale i třeba různé utěrky. Zvířata musí speciálně vyškolený řezník usmrcovat vždy jedním řezem, který přetne krční tepnu a jícen, aby zvíře rychle vykrvácelo a netrpělo zbytečnou bolestí a stresem. Nůž na rituální porážku má dlouhé ostří a nemá špičku, aby zvíře řezník nemohl zapíchnout. Pokud řezník nepodřízne zvíře jedním řezem, maso již není košer, ale mohou ho konzumovat ostatní lidé. Proto má obvykle košer řezník smlouvu s běžným řezníkem na dodání masa, které není košer.
Židovský hřbitov
Ten je součástí okruhu II s průvodcem – Zadní synagoga, Dům S. Bauera, Židovská čtvrť a Židovský hřbitov.
Protože se musí sejít nejméně pět zájemců a objednat si prohlídku dva dny předem, neuspěl jsem a byl rád. Poslouchat tři hodiny výklad a překonat v horku značné převýšení by bylo náročné. Proto jsme si Židovskou čtvrť prošli zadarmo a pomalu podle brožury z íčka, podobně i Židovský hřbitov. Cesta je značena šipkami a přináší zajímavé pohledy na památky UNESCO i centrum Třebíče.
Procházíme Židovským městem ulicí Blahoslavovou kolem Zadní synagogy a Domu Seligmanna Bauera a stoupáme Skalní ulicí kolem bývalé nemocnice „Krankenhaus“, která od roku 1949 slouží jako činžovní dům.
Vystoupali jsme na Hrádek a nyní sestupujeme k Židovskému hřbitovu, je volně otevřený od 9 do 18 hod., na rozloze 11.772 m2 se nachází 11.000 hrobů a 3.000 náhrobků.
Hebrejsky se hřbitovům říká DŮM ŽIVOTA ( bejt ha-chajim ). Toto paradoxní označení je vyjádřením víry, ve které se smrt dá chápat jako brána k životu. Hřbitov procházíme podél jižní zdi, nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1630, na konci je náhrobek Rafaela, který se v době moru v roce 1744 obětoval, lehl si do hrobu, pod hlavu dal váček hlíny ze Svaté země, zasypal se a mor odešel.
Pokračujeme podél severní zdi až ke schodišti směrem k Obřadní síni, podél schodiště stojí velké hroby a hrobky Kantorů, Taussigů a Grunbergerů, nejvíce je Subaků, kteří vlastili továrnu na výrobu kůží a v19. stol. zaměstnávali až 600 dělníků.
Park Na Hrádku
Z Židovského hřbitova v Třebíči se dá odbočit vpravo, sejít k Vodovodnímu rybníku, Týneckým údolím podél Týneckého potoka a kolem rybníku Baba dojít k řece Jihlavě. My jsme zvolili kratší cestu, odbočili vlevo a vystoupali zpátky na Hrádek.
Na nejbližší tabuli se dočteme, že Městský park Masarykovy jubilejní sady Na Hrádku byl založen v roce 1926 Okrašlovacím spolkem v Třebíči na do té doby nezalesněném skalnatém návrší nad řekou Jihlavou. Procházíme čtyřřadou alejí Lípy srdčité, roste jich zde téměř 300, ve stínu si hrají děti. Směřujeme k Masarykově vyhlídce kolem předsunutého opevnění na Hrádku, kamenná mohyla byla postavena v roce 1924 jako připomínka 500 let od smrti Jana Žižky z Trocnova.
Zábradlí na vyhlídce je ozdobeno zámky lásky.
Scházíme k Týneckému potoku a po chvíli po lávce přecházíme řeku Jihlavu a Jejkovskou bránou vcházíme na Karlovo náměstí.
Karlovo náměstí
Když jsem na chodníku u Jihlavské brány četl, že Karlovo náměstí v Třebíči měří 2.2 ha a v letáku vyčetl, že patří k největším náměstím v České republice, začal jsem hledat, pořadí prvních tří.
Největší je Karlovo náměstí v Praze měří 7,965 ha, druhé Náměstí T.G. Masaryka v Poděbradech 6,5 ha a třetí Václavské náměstí v Praze má 4,5 ha, Třebíč je osmá.
Za nejzajímavější domy označili v íčku domy se sgrafitovou fasádou – Malovaný a Černý, je tam i řada dalších významných. Radnice vzpomíná na legionáře i letce RAF, severní stranu náměstí tvoří řada hotelů, pokračuje restauracemi a prodejnami, v některých jsou tabla maturitních tříd se zajímavými slogany.
Socha Cyrila a Metoděje dělí náměstí na dvě poloviny, na jedné je tržnice a na druhé parkoviště a zastávky autobusů, v čele této části stojí za „lesem“ Čapkův dům. S průvodcem je možno si náměstí prohlížet hodinu, ale musíte se objednat tři dny předem v počtu pěti osob. Zvolili jsme stejnou variantu jako u Židovského města a hřbitova, prošli si náměstí sami a četli z internetu.
Bazilika sv. Prokopa
Poslední památkou UNESCO je pro nás bazilika svatého Prokopa, původně byla zasvěcena Panně Marii a byla součástí benediktinského kláštera, je jedinečná spojením románského pojetí stavby a jejím gotickým provedením.
Má trychtýřovitý tvar, horní část je o 150 cm širší než dolní část, akustiku řešili kameníci z Francie. Bazilika patří ke skvostům středověkého stavitelství evropského významu, nejcennější částí je krypta s původní výdřevou stropu, starou přes 700 let. Strop podepírá 50 sloupů a polosloupů, jejichž hlavice zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje, co sloup to originál. Bazilika spolu s areálem Židovské čtvrti byla 3.7.2003 zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako svědectví několik století trvajícího soužití a výměny hodnot mezi dvěma kulturami, křesťanskou a židovskou.
Otevírací doba
Časy prohlídek jsou ve všední dny v 9.00, 10.00, 11.00, 13.00, 14.00, 15.00 a 16.00 hod., v pátek je poslední prohlídka ve 14.00 hod., v sobotu a v neděli jsou prohlídky ve 13.00, 14.00, 15.00 a 16.00 hod.
Informační a turistické centrum Bazilika bylo třetím, které jsme na naučné stezce „Po stopách opatů a rabínů navštívili“ a získali tak třetí razítko do sběratelské hry. Odměnou nám byla magnetka jedné z památek.
Rozhledna Vodojem Kostelíček
V Třebíči a okolí jsou tři rozhledny, Městskou věž jsme vyloučili, protože výhled z restaurace Panoráma hotelu Zlatý kříž je podobný a rozhledna na Pekelném kopci je šest kilometrů vzdálená. Vyhrál věžový vodojem „Kostelíček“ na Strážné hoře.
Máme podrobný plánek a po snídani vyrážíme kolem Malovaného domu, městské věže, po mnoha schodech kolem hřbitova, pravoslavného kostela sv. Václava a sv. Ludmily do Ruské ulice a stále stoupáme. Konečně vpravo vidíme vodojem a kapli sv. Jana Nepomuckého. Nejprve z pítka ochutnáme vodu, která se využívá pro výrobu limonády ZON. Stoupáme 104 schody na vyhlídkovou plošinu. Ušli jsme 1.4 km a překonali převýšení 114 m. Rozhled je výborný a cestou dolů si na panelech čteme o vývoji vodárenství. V kruhové místnosti je šest videoprogramů.
Parkování
Pokud do Třebíče dorazíte autem a hledáte parkování zdarma, pak parkoviště Nad Zámkem je ideální výchozí bod. Do Židovské čtvrti to máte jen 20 minut chůze a a do centra města přes řeku Jihlavu stejně tak daleko.
Mapa
Ubytování v Třebíči
Přečtěte si ještě
